Nechceme se pouštět do žádných soudů. Suchý výčet čísel a statistik nám ale může mnohé napovědět.
Kritéria jsou jednoduchá – úspěšnost na turnajích. Rozdělili jsme mistrovství světa a olympijské hry (k těm jsme pro zjednodušení přidali i Světové poháry). Každá kategorie měla svého krále i své poražené, což jsme patřičně ohodnotili v následujících kapitolách.
Mistrovství světa
Na každoročně pořádaném turnaji měl nejvíce možností „zabodovat“ Alois Hadamczik, který odtrénoval šest šampionátů. Získal tři medaile (stříbrnou a dvě bronzové), na druhou stranu skončil dvakrát sedmý (a turnaje v letech 2007 a 2013 patří k těm, které bývají hodnoceny jako celkově nejslabší). Průměrné umístění 4,5 není nijak valné.
Alois Hadamczik dovedl český výběr na světových šampionátech ke třem medailím, zlato mu však ve sbírce chybí. (Foto: Profimedia.cz)
Trenérský mág Ivan Hlinka vedl mužstvo na pěti turnajích. Jednou získal zlato, třikrát bronz, jednou ovšem také skončil sedmý. A turnaj v Itálii v roce 1994 hodnotíme taktéž jako velmi nepovedený, Češi na něm porazili jen Francii a vypadli ve čtvrtfinále s Kanadou, přičemž měli k dispozici Jágra, Straku, Hamrlíka, Holaně, Musila, Beránka či Ručinského, což byla na tehdejší dobu solidní ekipa z NHL. Celkový průměr – 3,4.
Třikrát vedl národní mužstvo v pozici hlavního kouče Josef Augusta. Dvakrát dobyl zlaté medaile a „dokončil“ tak kompletaci zlatého hattricku. Jednou skončil pátý, to Češi sice ovládli základní část, ale ve čtvrtfinále nestačili na Rusy. I tak to činí solidní průměr 2,3.
Průměrné umístění na mistrovství světa
1. Josef Augusta – 2,3
2. Luděk Bukač – 2,5
3. Vladimír Růžička – 3,2
4. Ivan Hlinka – 3,4
5. Miloš Říha - 4
6. Alois Hadamczik – 4,5
7. Slavomír Lener – 4,5
8. Vladimír Vůjtek - 5
9. Josef Jandač - 7
10. Filip Pešán - 7
Na pěti turnajích vládl střídačce Vladimír Růžička. V paměti jsou dvě zlaté medaile, jedna z toho má takřka olympijský nádech (na šampionátu díky výluce hrály opravdu silné týmy). Ovšem turnaj v roce 2009 se až tak nepovedl, Češi skončili šestí. V Bělorusku pod jeho vedením prohráli souboj o bronz a stejně dopadli i na šampionátu v Praze. Celkově to tak činí průměr 3,2.
Luděk Bukač dostal trenérské žezlo do ruky dvakrát. V roce 1995 prolomil brány čtvrtfinále, ale nakonec byli Češi bez medaile. O rok později už z toho bylo zlato. Vaz Bukačovi zlomil Světový pohár, o kterém ještě bude řeč. Na šampionátech je to nicméně solidní průměr 2,5.
Posledními do party jsou Slavomír Lener, Vladimír Vůjtek, Josef Jandač, Miloš Říha a Filip Pešán. Jsou to trenéři, kteří nemají medaili (byť jako asistent se na nich Slavomír Lener podílel). Na šampionátu vedl jako hlavní kouč tým dvakrát, Vůjtek s Jandačem, Říhou a Pešánem pouze jednou.
Nástrahami čtvrtfinále provedl Lener mužstvo v roce 2003, jenže pak přišly dvě prohry. O rok později našlapaný tým prolétl základní částí, ale ve čtvrtfinále vypadl po nájezdech s Američany. Lener měl zřejmě i dost smůly, celkový průměr ale slavný není – 4,5.
V případě Vůjtka jsou počty jednoduché - tým dovedl k pátému místu. Josef Jandač si odbyl reprezentační premiéru na mistrovství světa v roce 2017 a nebyla to premiéra úspěšná. Češi skončili v základní skupině až třetí a ve čtvrtfinále prohráli s Ruskem, aniž by vstřelili gól. Celkově byli až sedmí. Podobně si letos vedl i Filip Pešán, jen s tím rozdílem, že konečnou vystavili jeho týmu Finové. Stejné umístění zaznamenali Češi pod Jandačovým vedením i v roce 2018.
Lepší to bylo, když mužstvo převzal Miloš Říha, který naordinoval týmu atraktivní herní styl a jen málo chybělo k zisku medaile. V boji o bronz však Češi podlehli v roce 2019 Rusku.
Olympijské hry, Světový pohár
Zde většina trenérů dostala šanci jen jednou, až na dvě výjimky. První z nich je Ivan Hlinka. Fenomenální zlato z Nagana nemusíme jistě zmiňovat, olympiáda v Norsku (1994) byla slabší, Češi vypadli ve čtvrtfinále a skončili nakonec pátí. Nutno ovšem dodat, že se jednalo o poslední olympiádu před startem hráčů z NHL. Průměrné umístění – 3.
Vladimír Růžička se jako hlavní kouč představil na Světovém poháru 2004, žezlo převzal právě po Hlinkovi a jeho památku uctil solidním způsobem – v semifinále Češi vypadli po tuhém boji s Kanadou a skončili nakonec (byť neoficiálně) třetí. Tentýž tým poté Kanadě prohru oplatil na šampionátu (viz předchozí kapitola). Ovšem na olympiádě ve Vancouveru to byla jiná káva a urodilo se konečné sedmé místo (v čerstvé paměti ještě zůstává „noční“ osmifinálové martyrium s Lotyši). Vancouver kalí profil jinak úspěšného kouče. Průměrné umístění 5.
Vladimír Růžička přivedl český tým ke třetímu místu na Světovém poháru v roce 2004, na olympiádě ve Vancouveru však naprosto pohořel. (Foto: Profimedia.cz)
Medaili na olympiádě získal ještě Alois Hadamczik, v Turíně vyválčil bronz, v Soči pak skončil s týmem šestý. Průměrné umístění je tím pádem na čísle 4,5.
Průměrné umístění na olympiádě a Světovém poháru
1. Ivan Hlinka – 3
2. Alois Hadamczik - 4,5
3. Vladimír Růžička – 5
4. Josef Jandač - 5
5. Josef Augusta – 7
6. Luděk Bukač – 8
O poznání hůře dopadl v Salt Lake City Josef Augusta. Co naplat, že celkový dojem ze hry nebyl špatný, čtvrtfinálová prohra s Ruskem 0:1 znamenala konec. Češi nakonec obsadili celkové sedmé místo (s pořadím drobně zamíchal postup Běloruska).
V hodnocení těchto „nadstandardních“ akcí je na tom nejhůře Luděk Bukač. Světový pohár 1996 zůstane nadlouho zapsán jako největší blamáž českého hokeje od rozpadu federace. Nepovedlo se vůbec nic, rozklížené mužstvo skončilo osmé.
Kouč Josef Jandač si prožil premiéru u národního týmu na Světovém poháru v roce 2016, kde skončil český tým na šesté příčce, skóre si však vylepšil na olympiádě v Jižní Koreji, kde dovedl mužstvo do semifinále, v němž ale nakonec vypadlo s Ruskem. Celkově skončili Češi čtvrtí, takže jeho skóre je čistá pětka.
Výsledek – nejlepší Hlinka s Augustou. Souhlasíte?
Ano, je to tak. Augusta zabodoval v kategorii šampionátů, Hlinka v té „cennější“, proto bychom vavřín vítěze a nejlepšího kouče přiřkli právě Hlinkovi. Ani on se ale nevyhnul nepovedeným turnajům (zažil dva).
Zdatným pokračovatelem v práci Ivana Hlinky u národního týmu byl Josef Augusta, který získal dvě zlaté medaile na mistrovství světa. (Foto: Profimedia.cz)
V obou kategoriích skončil třetí Vladimír Růžička a takové je i jeho celkové umístění. Dojem mu ničí dva nevydařené turnaje (olympiáda 2010 a šampionát 2009).
Za ním se seřadila dvojice Bukač – Hadamczik. Hadamczik sice dovezl víc medailí, nezískal ale zlato, proto se kloníme spíše na stranu respektovaného a zkušeného Bukače, který se navíc může pochlubit i zlatem z federální éry.
Za nimi pak zůstává Slavomír Lener. Dostal jen dvě šance, měl i trochu smůly, jak již bylo uvedeno. Ale čísla v tomto případě hovoří jasně. Za ním figuruje Miloš Říha. Úplně na chvostu je trio Vladimír Vůjtek, Josef Jandač a Filip Pešán.
Slavomír Lener se jako hlavní kouč národního týmu z žádného úspěchu neradoval. (Foto: Profimedia.cz)
Jen ještě pro zajímavost na úplný závěr – v absolutních číslech získal nejvíc medailí Hlinka (dvě zlata, tři bronzy), druhý je Hadamczik (stříbro a tři bronzy). Růžička má dvě zlata a bronz (neoficiální), Augusta dvě zlata a Bukač jedno.
Zlatá Vídeň 1996. Trenér Luděk Bukač stál na začátku nejúspěšnější éry českého hokeje. (Foto: Profimedia.cz)
Jsme si pochopitelně vědomi, že nastíněné hodnocení není úplně přesné a objektivní. Hodně se změnila úroveň soupeřů, s postupující dobou se řada mužstev dotáhla na špičku. Nezapomeňme, že Slováci hráli na šampionátu poprvé až v roce 1996. Na turnaji bývalo zvykem, že do čtvrtfinále postoupila elitní šestka a dva týmy navíc, které si ovšem došly pro příděl. Ale nějaký obrázek snad následující řádky dávají...