Existovalo (a existuje) mnoho velkých hokejistů, ale jen nemnoho opravdu významných hokejových osobností. V následujících kapitolách a ve fotogalerii najdete devět person, které měly zásadní vliv na historii světového hokeje a bez nichž by možná tento sport dnes nebyl tím, čím je.
Börje Salming (Švédsko)
Říká vám něco jméno Börje Salming? Že ne? Ale mělo by, protože bez tohoto švédského obránce by možná dnes nehrálo v NHL tolik Evropanů. Salming byl hráčem, který otevřel hráčům ze Starého světa cestu do nejprestižnější zámořské soutěže. Jeho 16 sezon strávených v Torontu a jeden rok v Detroitu měly na NHL dalekosáhlý dopad.
Salming byl prvním hráčem, který v zámoří předvedl, že hokej lze hrát i jinak, než jak tento sport znali američtí a kanadští fanoušci a experti. Názorně předvedl, že hokej není jen tvrdá řežba, ale nabízí také velký prostor pro kreativitu, kombinaci a technickou zručnost.
Krutý osud. 14 hráčů, kteří by si zasloužili Stanley Cup, ale nevyhráli ho
Liga, která byla až do 70. let minulého století ovládána drsnými severoamerickými hochy, získala díky příchodu evropských hráčů, kteří měli průpravu různých hokejových škol, jiný rozměr a kvalitu. Fakt, že hrálo v zámoří stále víc borců ze Skandinávie a později i ze zemí východní a střední Evropy, zvedl postavení hokeje jako sportu v globálním měřítku.
I když bychom v historii našli řadu lepších hráčů, než byl Börje Salming, jen hrstka hráčů měla takový vliv na světový hokej jako on. Ne náhodou v Torontu v roce 2006 vyřadili dres s jeho číslem 21 a vyvěsili jej pod stropem Air Canada Centre, kde hrají Maple Leafs své domácí zápasy.
Foto: Profimedia.cz
Bobby Orr (Kanada)
Bobby Orr je bezesporu nejlepším obráncem v historii světového hokeje. Legendární Kanaďan je dodnes jediným bekem, který dokázal vyhrát kanadské bodování základní části NHL – v sezoně 1970/71 nasbíral 139 bodů za 37 branek a 102 asistencí. Tehdy získal Art Ross Trophy i Norris Trophy, což se také nikomu nepodařilo zopakovat. Norris Trophy pro nejlepšího obránce zvedl nad hlavu osmkrát, a to je stále nepřekonaný rekord. Přes sto bodů se dostal v šesti ročnících v řadě.
Orr byl jedinečný a nenapodobitelný hráč. Kromě neuvěřitelné produktivity si fantasticky plnil i defenzivní povinnosti. Rozhodně patřil k nejkomplexnějším hokejistům v dějinách a byl to právě on, kdo svým stylem zcela změnil pohled fanoušků, odborníků a trenérů na obrannou hru.
11 nejlepších obránců v historii NHL, kteří už ukončili sportovní kariéru
Mnozí experti soudí, že kdyby mě Orr kolem sebe v Bostonu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let podobně našlapaný tým jako měl v 80. letech Wayne Gretzky v Edmontonu, mohl mít ve statistikách podobná čísla jako legendární Great One. Přesto s Bruins dokázal vybojovat dva Stanley Cupy.
Jeho kariéru bohužel zkrátilo zranění kolena. S hokejem skončil ještě před třicátými narozeninami. Bůh ví, co všechno by stihl dokázat, kdyby mu osud dopřál pár sezon navíc…
Foto: Profimedia.cz
Wayne Gretzky (Kanada)
The Great One. Přezdívka, kterou dostal, vyjadřuje všechno, čím byl tento kanadský centr pro hokej. Vytvořil 40 rekordů v základní části, 15 rekordů v play-off, s Edmontonem Oilers vyhrál čtyřikrát Stanley Cup, získal desetkrát Art Ross Trophy, devětkrát Hart Memorial Trophy, pětkrát Lester B. Pearson Award a Lady Byng Memorial Trophy, dvakrát Conn Smythe Trophy.
Jediné, co mu bylo v hráčské kariéře upřeno, je titul olympijských vítězů. V roce 1998 favorizovaní Kanaďané na hrách v japonském Naganu prohráli v semifinále s českým výběrem a do boje o zlato nepostoupili.
10 nejúžasnějších a těžko překonatelných rekordů sportovní historie
Gretzky je jediným hráčem, který kdy v NHL za sezónu nastřádal do statistik přes 200 bodů, a to celkem čtyřikrát. V patnácti sezónách NHL nasbíral přes sto bodů, třináct z nich v nepřerušené sérii. O jeho výjimečnosti svědčí i fakt, že číslo 99, které nosil na dresu, bylo vyřazeno a v NHL ho už nikdo nikdy nevyužije.
Nebýt Gretzkyho a jeho fenomenálních výkonů, možná by nedošlo k expanzi NHL do nových a tehdy exotických amerických teritorií jako je Florida, Kalifornie, Tennessee či Arizona. Nebo by k rozrůstání soutěže došlo o mnoho let později. Vzhledem k letošnímu i dalšímu předpokládanému rozšíření NHL je „Gretzkyho efekt“ stále ještě živý.
Foto: Profimedia.cz
Jacques Plante (Kanada)
Kanaďan Jacques Plante bude navždy spojen s brankářskou revolucí. Byl prvním mužem mezi tyčemi, který si na tvář připevnil masku. Od té doby už gólmanský svět nebyl nikdy stejný.
Poprvé si nasadil ochranu na obličej kvůli zánětu nosních dutin už v roce 1956, ale o tři roky později v ní odchytal celou sezonu a ukázal směr svým kolegům a následovníkům. Kromě toho byl také prvním gólmanem, který vyjížděl za branku a zastavoval puky pro obránce. Díky výborným bruslařským schopnostem často vyrážel z brankoviště proti útočníkům a zmenšoval jim střelecký úhel.
Jacques Plante a 7 dalších nejlepších brankářů v historii světového hokeje
Plante má ve sbírce šest Stanley Cupů (z nichž pět bylo v řadě) a rekordních sedm ocenění Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL. V roce 1978 byl uveden do Hokejové síně slávy. Zemřel o devět let později ve věku 51 let.
Foto: Profimedia.cz
Anatolij Tarasov (Sovětský svaz)
Někdejší sovětský hokejista Anatolij Tarasov proslul více než jako hráč na trenérském postu. Byl to právě on, kdo posunul evropský hokej na cestu, která se odlišovala od severoamerického pojetí. Uvědomil si totiž, že hru lze zásadně zlepšit kreativitou, aktivnějším bruslením, nahrávkami a lepší fyzickou připraveností. Svoji vizi se mu podařilo vštípit tehdejší Sborné tak dokonale, že se jeho týmu přezdívalo „Velký rudá mašina.“
Tarasov dokázal v relativně krátké době udělat ze sovětské reprezentace neporazitelný mančaft, který jako první na světě porazil Kanadu na její půdě. A nejen, že se Sborné podařilo vyhrát nad výběrem javorového listu, zvládli to ve velkém a ohromujícím stylu, který šokoval celý (hokejový) svět. V zámoří se tehdy začalo poprvé vážně diskutovat o směřování tohoto sportu.
„Dědeček sovětského hokeje“, jak se mu také občas říkalo, sice přímo neovlivnil NHL, protože hráči, které v reprezentaci vedl, nemohli odejít do zámořské soutěže až do roku 1990, jeho metody a vize však měly na světový hokej nesmírný dopad. Začalo to v 70. letech minulého století a trvá to až do současných dní.
Foto: Profimedia.cz
Vjačeslav Fetisov (Sovětský svaz, Rusko)
Vjačeslav Fetisov je pravděpodobně nejvýznamnějším produktem sovětského hokeje v celé jeho historii. Byl nesmírně důležitým kolečkem v soukolí nejlepšího hokejového stroje všech dob a nakonec se stal tím úplně nejdůležitějším. Jeho popularita dosáhla v rodné zemi do závratných výšin. I díky tomu mohl užívat privilegia, která byla pro jiné smrtelníky v nesvobodné zemi nepředstavitelná.
Fetisov se aktivně zasazoval o to, aby mohli sovětští hokejisté odcházet do zahraničních soutěží, a to včetně NHL. Sám byl také jedním z prvních, kdo se z rozpadajícího socialistického impéria vydal do zámoří, kde odehrál deset sezon – šest v dresu New Jersey Devils a čtyři v Detroitu. Jestliže by měli být hokejisté ze střední a východní Evropy někomu vděční za to, že jim prošlápl cestu do nejslavnější soutěže světa, pak by to byl právě Fetisov.
Foto: Profimedia.cz
James Creighton (Kanada)
Kdo ví, zda by dnes lední hokej vůbec existoval, nebýt Jamese Creightona. Kanadský právník, inženýr, novinář a sportovec se zasloužil o uspořádání prvního hokejového utkání pod střechou, jež se odehrálo 3. března roku 1875 v Montrealu. Zápas vzbudil značnou pozornost a byl impulsem ke vzniku nových hokejových týmů. Později popularizoval tento sport v dalších kanadských provinciích.
Byl to právě Creighton, kdo dal dohromady soubor pravidel, podle něhož se hokejisté v zápasech řídili. Do té doby se v každém městě hrálo podle jiných regulí. Dodnes je v Kanadě označován za „otce ledního hokeje.“
Frank a Lester Patrickovi (Kanada)
Vůbec prvním „hvězdným“ bratrským duem v hokejových dějinách byli Frank a Lester Patrickovi. Sourozenci z Ottawy patřili mezi první profesionální hráče v historii a společně stáli u zrodu Pacific Coast Hockey Association (PCAH). Šlo o profesionální soutěž, v níž hrály kluby ze západního pobřeží Spojených států a Kanady. Dlouhá léta byla PCHA považována za hlavní hokejovou soutěž v Severní Americe.
Éra PCHA (1911 až 1924) je spojena s budováním nových hokejových arén a řadou vylepšení pravidel, jež předznamenaly vznik moderního hokeje, jak jej známe dnes. Týmy z této soutěže hrávaly dokonce o Stanley Cup. Liga nakonec ustoupila finančně silnější NHL, ale inovace, které bratři Patrickové vnesli do hokeje, jsou jeho součástí dodnes – mezi jinými jsou to například modré čáry, přihrávky dopředu (věřili byste, že se kdysi mohlo přihrávat jen dozadu?), trestná střílení nebo play-off systém, který přejala i řada dalších sportů.
Kromě toho se sourozenci Patrickové zasadili, aby v PCHA nosili hráči na dresech čísla. Díky prodávaným programům je pak mohli diváci v hledištích identifikovat. Jejich příspěvkem do hokejových pravidel je také vhazování. Podle jejich nových pravidel mohli brankáři padat na led, aby zabránili pukům v cestě do sítě (do té doby mohli jen stát). Zodpovědní jsou také za počítání a zaznamenávání gólových asistencí.
Sourozenci Michálkovi a 23 dalších bratrů, kteří se potkávali na ledě v NHL
Už na začátku minulého století se Frank a Lester vyslovili pro založení ženské hokejové ligy. Jejich záměr se uskutečnil až téměř o století později. Myšlenka bratří Patrickových, že by měl mít každý celek k dispozici dva brankáře, se poprvé zhmotnila v sezoně 1964/65. Oba bratři zemřeli v rozmezí čtyř týdnů v roce 1960 na infarkt.
Lesterovo jméno nese Lester Patrick Trophy, což je ocenění pro osobnost, která se významně zasloužila o hokej ve Spojených státech. Uděluje se od roku 1966 a mohou ji získat nejen hokejisté, ale také trenéři, manažeři či novináři.