Nechme teď stranou bruslařské dovednosti i fyzické dispozice a zaměřme se na šikovnost. Tím, co povyšuje hokejisty mezi absolutní elitu, jsou dovedné ruce, v nichž je hokejka mistrovským nástrojem podobně jako housle v rukou špičkového virtuosa. V následujících kapitolách najdete 16 hráčů, kteří se nejvýrazněji zapsali do historie NHL obratnýma a šikovnýma rukama.
Pokračování 2 / 17
16. Pavel Bure (Rusko)
Není to náhoda, že Pavel Bure dostal přezdívku „Ruská raketa.“ Když do toho šlápl, nikdo jeho rychlosti na ledě nestačil. Navíc dokázal i v pekelném tempu perfektně kontrolovat puk. Nikdo snad nedával tak rád góly jako on. Byl to jeden z mála ryzích střelců s talentem od pánaboha. Diváci často sledovali jeho úžasné kousky s pusou dokořán.
V draftu NHL se v roce 1989 dočkal až v šestém kole jako 113. hráč v pořadí. Když hrál po příchodu z CSKA Moskva v roce 1991 svůj první zápas za Vancouver, nedal sice gól, ale naprosto ohromil fanoušky klubu svým bleskovým pohybem po kluzišti. Po letech paběrkování měli Canucks v kádru opět superhvězdu.
Ačkoli nebyl žádný obr (měřil 180 cm), vyznačoval se Bure ohromnou silou a úžasnou stabilitou. V zásobě měl arzenál triků, kterými dokázal obelstít každého obránce a jeho střela zápěstím i golfovým úderem byla smrtelná. Na ledě se pohyboval s bezstarostnou nenuceností, což kontrastovalo s jeho instinktem dravce. Když bylo třeba, pustil se nebojácně i do pěstního souboje a častokrát dokázal hrát i se zraněním.
Stejně jako řada jiných velkých hráčů byl Bure tak trochu sobec. Častokrát si vzal puk a snažil se projít přes obranu sám. Když se mu to podařilo, byla to pokaždé skvostná podívaná, ale ne vždy to vyšlo. Jedno z utkání, které vešlo do historie, sehrál na olympiádě v Naganu, kde nastřílel do sítě Finska pět branek, což je dodnes nepřekonaný rekord.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 17
15. Peter Forsberg (Švédsko)
Dvojnásobný olympijský vítěz a mistr světa Peter Forsberg byl výjimečným hokejistou, jehož kariéru naneštěstí poznamenaly zdravotní problémy. Nebýt jich, mohl se v historických statistikách nejslavnější soutěže světa vyšvihnout hodně vysoko a možná by i švédský národní tým získal o pár medailí víc. I tak ale zůstává nezapomenutelným hráčem.
Forsberg vyhrál dvakrát Stanley Cup, v roce 1995 se během své premiérové sezony v NHL stal nejlepším nováčkem soutěže a o osm let později obdržel Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče, když v základní části zaznamenal 106 bodů (29+77). Přestože během kariéry zvládl odehrát v NHL jen 708 zápasů, připsal si v nich 885 bodů, což je v průměru 1,25 bodu na utkání.
Podobně úspěšný byl i ve vyřazovacích bojích. Nesmrtelným se však stal především díky originálně provedenému trestnému střílení ve finále olympijského turnaje v Lillehammeru proti Kanadě. Chcete snad přesvědčivější důkaz o tom, že měl nesmírně šikovné ruce?
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 17
14. Alexej Kovaljov (Rusko)
Alexej Kovaljov se stal v roce 1991 vůbec prvním Rusem vybraným v úvodním kole draftu NHL a je sedmým nejlepším ruským kanonýrem v historii NHL. Olympijský šampion z roku 1992, který se o dva roky později radoval jako první ruský hokejista (spolu s Karpovcevem, Němčinovem a Zubovem) ze zisku Stanley Cupu s New Yorkem Rangers, patří k legendárním postavám elitní zámořské soutěže z přelomu tisíciletí.
Kovaljov odehrál v základní části NHL 1316 utkání a dokázal v nich nastřílet 430 branek, k nimž přidal 599 asistencí. Ve 123 zápasech play-off pak posbíral rovných sto bodů (45+55). Jeho obrovskou devizou byly nesmírně šikovné ruce. S holí to uměl jako málokdo v dějinách hokeje a jeho střela zápěstím byla postrachem všech brankářů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 17
13. Nicklas Bäckström (Švédsko)
V klubu z hlavního města USA je švédský útočník Nicklas Bäckström legendou a jedním z kultovních hráčů. Capitals ho draftovali v roce 2006 jako čtvrtého v celkovém pořadí a od sezony 2007/08 byl do ročníku 2023/24 nepostradatelnou součástí týmu. V NHL zvládl odehrát 1105 utkání a zaznamenal v nich 1033 bodů (271+762).
Dvojnásobný mistr světa a stříbrný olympijský medailista pomohl Washingtonu v roce 2018 velmi výrazně k historicky prvnímu zisku Stanley Cupu. V přesilovkách, které si bez něho nešlo představit, významně těžil ze spolupráce s Alexandrem Ovečkinem. Jeho kariéru zkrátily zdravotní problémy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 17
12. Henrik Zetterberg (Švédsko)
Co lze napsat o Henriku Zetterbergovi, aniž by to už nebylo někdy dříve napsáno? Takže si to shrňme. V roce 2003 se stal nováčkem sezony, když v základní části nasbíral v 79 zápasech 44 bodů. O pět roků později zvedl nad hlavu Stanley Cup a získal Conn Smythe Trophy.
V roce 2006 se stal mistrem světa, ve stejném roce pomohl Švédsku k vítězství na olympiádě v Turíně. Je jedním z nemnoha hráčů v Triple Gold Clubu, kterým se podařilo posbírat všechny tři nejcennější hokejové trofeje.
V NHL odkroutil patnáct sezon v dresu Detroitu, z toho šest jako kapitán týmu, a je jednou z klubových legend. To není špatné na chlapíka, kterého si klub v draftu roku 1999 vybral až v sedmém kole jako 210. v celkovém pořadí…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 17
11. Pavel Dacjuk (Rusko)
V zámoří byl ruský centr Pavel Dacjuk věrný jedinému klubu. V Detroitu strávil čtrnáct sezon a v každé patřil k nejlepším hráčům týmu. Na zámořskou kariéru, za kterou udělal po sezoně 2015/16 tečku, se může dívat s potěšením. V dresu Red Wings zvládl v základní části a v play-off odehrát 1110 zápasů, v nichž si do statistik připsal 1031 kanadských bodů. Dvakrát se ve městě automobilů radoval ze zisku Stanley Cupu.
Podle statistik byl Dacjuk svého času jedním z nejlepších exekutorů ze samostatných nájezdů. Jeho procentuální úspěšnost byla těsně pod padesáti procenty, což je mimořádně nadprůměrné číslo. Za vším byly jeho neuvěřitelně šikovné ruce. Nikdo na světě si asi nedokáže přehodit puk na čepeli hole z bekhendu do forhendu tak rychle a dokonale jako to uměl ruský snajpr.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 17
10. Connor McDavid (Kanada)
„Nový Great One.“ Přesně tak mluvili hokejoví experti o Kanaďanovi Connorovi McDavidovi před draftem v roce 2015 a nadšeně ho přirovnávali k největší legendě světového hokeje. A opravdu - Gretzkymu vyrostl zdatný následovník.
Jen letmý pohled na jeho statistiky naznačuje, jak velký potenciál v něm dřímá. Od začátku kariéry v NHL si drží průměr půldruhého bodu na utkání a pětkrát se stal nejproduktivnějším hráčem soutěže.
Nebýt toho, že kvůli zranění zmeškal polovinu své premiérové sezony (2015/16), nejspíš by dostal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka v NHL. Sám velký Wayne Gretzky prohlásil, že jde o nejlepšího hokejistu, který vstoupil do NHL v posledních 30 až 40 letech.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 17
9. Sergej Fjodorov (Rusko)
Když temperamentní ruský útočník Sergej Fjodorov ukončil v roce 2009 kariéru v NHL, měl na kontě 1248 zápasů a téměř stejný počet kanadských bodů (1179). Třikrát vyhrál s Detroitem Stanley Cup, dvakrát se se Sovětským svazem radoval z titulu mistra světa a jednou jej zvedl nad hlavu už v dresu Ruska.
Fjodorov byl univerzální hokejista, který byl smrtelně nebezpečný v ofenzivní činnosti, ale uměl se dobře ohánět i před vlastní brankou a účinně pomáhal obráncům. Jeho největší chvíle přicházely v play-off, kdy patřil k nepostradatelným vůdcům a tahounům týmu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 17
8. Patrick Kane (USA)
Americký útočník Patrick Kane vyhrál kanadské bodování základní části NHL v sezoně 2015/16, když se mu podařilo překonat magickou stobodovou hranici. Stalo se tak osm let poté, co získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka v NHL.
Kane patřil řadu let mezi absolutně nejlepší hokejisty na světě. V roce 2016 se stal prvním rodilým Američanem, který obdržel Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče v NHL. Za úspěch na ledě vděčí 178 centimetrů vysoký a 80 kilogramů vážící borec kromě jiného také neobyčejné obratnosti, hbitosti, technickým dovednostem a nesmírně šikovným rukám. Během celé kariéry si drží průměr více než jednoho bodu na utkání.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 17
7. Bobby Orr (Kanada)
Bobby Orr je bezesporu nejlepším obráncem v historii světového hokeje. Legendární Kanaďan je dodnes jediným bekem, který dokázal vyhrát kanadské bodování základní části NHL – v sezoně 1970/71 nasbíral 139 bodů za 37 branek a 102 asistencí. Tehdy získal Art Ross Trophy i Norris Trophy, což se také nikomu nepodařilo zopakovat. Norris Trophy pro nejlepšího obránce zvedl nad hlavu osmkrát, a to je stále nepřekonaný rekord. Přes sto bodů se dostal v šesti ročnících v řadě.
Orr byl jedinečný a nenapodobitelný hráč. Kromě neuvěřitelné produktivity si fantasticky plnil i defenzivní povinnosti. Rozhodně patřil k nejkomplexnějším hokejistům v dějinách.
Mnozí odborníci soudí, že kdyby mě Orr kolem sebe v Bostonu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let podobně našlapaný tým jako měl v 80. letech Wayne Gretzky v Edmontonu, mohl mít ve statistikách podobná čísla jako legendární Great One. Přesto s Bruins vybojoval dva Stanley Cupy.
Jeho kariéru bohužel zkrátilo zranění kolena. S hokejem skončil ještě před třicátými narozeninami. Bůh ví, co všechno by stihl dokázat, kdyby mu osud dopřál pár sezon navíc…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 17
6. Steve Yzerman (Kanada)
Čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu byl rozeným vůdcem, skvělým bruslařem a excelentním střelcem s neobyčejně zručnýma rukama. Steve Yzerman strávil celou kariéru v Detroitu, kde odehrál 22 ročníků v nejprestižnější hokejové soutěži na světě. Ve své nejlepší sezoně (1988/89) nasbíral 155 bodů za 65 branek a 90 asistencí. Přes 100 bodů v základní části se dostal šestkrát v kariéře.
Doma ve vitríně má kromě dvou stříbrných medailí z mistrovství světa i zlato z olympiády v Salt Lake City. Jeho dres s číslem 19 byl vyřazen a vyvěšen ke stropu detroitské arény. Ještě ve své závěrečné sezoně 2005/06, kdy mu bylo 41 let, zvládl odehrát 61 zápasů, ve kterých posbíral 34 bodů za 14 branek a 20 asistencí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 17
5. Mario Lemieux (Kanada)
Že se do NHL řítí něco mimořádného, bylo jasné, když Mario Lemieux v juniorské soutěži QMJHL v sezoně 1983/84 nasbíral v 70 zápasech neuvěřitelných 282 bodů (133+149). Pro Pittsburgh byla první volba v draftu jackpotem v loterii.
Hned v premiérové sezoně se stal urostlý Kanaďan ozdobou nejslavnější ligy světa. Do statistik si zapsal rovných sto bodů (43+57) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka.
Mario Lemieux byl hráčem, jehož jméno se stalo synonymem klubové věrnosti. Super Mario, jak se mu také přezdívalo, zvládl odehrát v Pittsburghu sedmnáct sezon. Mohlo jich být víc, ale jeho kariéru poznamenala zranění a vážná nemoc. Nebýt toho, mohl směle útočit na nepřekonatelné rekordy Wayna Gretzkyho. I tak se nesmazatelně zapsal do dějin světového hokeje.
Je držitelem mnoha rekordů, které jeho následovníci budou jen těžko překonávat. V 915 zápasech nastřílel 690 gólů a posbíral 1033 asistencí, třikrát dovedl Tučňáky ke Stanley Cupu, v roce 2002 se podílel na zisku olympijského zlata a pro individuální trofeje by si mohl nechat postavit muzeum. Mimo jiné získal šestkrát Art Ross Trophy a třikrát Hart Trophy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 17
4. Sidney Crosby (Kanada)
Co dělá ze Sidneyho Crosbyho jednoho z nejlepších útočníků v historii NHL? Maličkosti. Ve všem je o krůček před svými soupeři – nejen v bruslení, ale především v myšlení. Stejně jako kdysi Wayne Gretzky dokáže vymyslet úžasné věci, které často jeho spoluhráči ani nestíhají pochopit.
Že má výjimečný talent, to se vědělo už velmi záhy. Ještě než byl draftován, skloňovala se v souvislosti s jeho jménem jména hokejových legend – Lemieuxe, Gretzkyho či Yzermana. Crosbyho výkony však nakonec předčily všechna očekávání. Dokazuje, že je neobyčejným hokejistou, který v sobě snoubí vynikajícího bruslaře, vytříbeného technika, tvůrce hry, excelentního nahrávače, výborného a pohotového střelce s neomylným čichem na góly, který navíc umí číst skvěle hru a má nadprůměrnou úspěšnost na buly.
V sedmatřiceti letech už má vitríny nacpané cennými trofejemi a na většinu individuálních ocenění se nejspíš práší někde ve sklepě, protože je nemá kam dávat. Dvakrát vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části NHL, dvakrát se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu, v letech 2010 a 2017 si odnesl Maurice Richard Trophy a třikrát vyhrál Stanley Cup.
Kromě toho je dvojnásobným vítězem olympijských her (2010, 2014), mistrem světa a členem prestižního Triple Gold Clubu. Už dávno je jasné, že patří mezi největší hokejové velikány všech dob, což dokazoval i v sezoně 2024/25, která byla jeho dvacátou v NHL, v níž měl průměr alespoň jednoho bodu na utkání.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 17
3. Alexandr Ovečkin (Rusko)
Někdo by mohl namítnout, že zařazovat do tohoto žebříčku hráče, který je proslulý svou tvrdou fyzickou hrou do těla, je poněkud podivné, ale Alexandr Ovečkin je kromě toho fantastickým technikem. Bezesporu je jednou z největších postav v historii světového hokeje. O jeho kvalitách svědčí suché statistické údaje, které říkají, že si drží průměr více než jednoho kanadského bodu na zápas.
Ovečkinův vstup do nejslavnější hokejové soutěže na světě byl impozantní. V roce 2006, tedy dva roky poté, co si ho v draftu jako prvního vybral Washington, se stal nejlepším nováčkem sezony. Během první stovky zápasů v NHL dokázal nastřílet 64 branek, což je víc, než se povedlo Gretzkymu, Lemieuxovi či Crosbymu. Ve stejném období nasbíral 128 bodů a ve statistikách za sebou nechal mimo jiné třeba Lindrose nebo Forsberga.
Je jediným hráčem v historii, který byl jmenován do první pětky All-Star týmu v pěti prvních sezonách v NHL. Třikrát už vyhrál Hart Memorial Trophy a stal se osmým hráčem v historii, jemuž se to podařilo. Jedenkrát byl oceněn Art Ross Trophy pro vítěze kanadského bodování a devětkrát se stal držitelem Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce. V sezoně 2024/25 pokořil historický rekord NHL Wayna Gretzkyho v počtu nastřílených branek v základní části soutěže, který byl považován za nepřekonatelný.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 17
2. Jaromír Jágr (Česká republika)
Když Jaromír Jágr v roce 2008 opustil New York Rangers a zamířil do ruského Avangardu Omsk, rozloučili se v NHL s jednou z největších person soutěže, sečetli statistická data z jeho kariéry a plánovali, že jej brzy uvedou do Hokejové síně slávy. Pětinásobný vítěz bodování základní části a nejlepší Evropan v historii NHL však zase jednou všechny překvapil a o tři roky později se vrátil zpět.
Téměř ve všech statistikách soutěže patří Jágr do nejlepší desítky. Nebýt odchodu do KHL, mohl v historických tabulkách figurovat ještě výš. I tak je úžasné, kam to kladenský odchovanec dotáhl. Ve sbírce má dva prsteny pro vítěze Stanley Cupu, zlato z olympiády i ze světového šampionátu.
V nejlepších dobách byl nezastavitelný. Prakticky nešel odstavit od puku a z obránců často dělal jen statisty, kteří sledovali jeho exhibici. S Mariem Lemieuxem vytvořil v Pittsburghu jednu z nejúchvatnějších hokejových dvojic v dějinách. I když už v posledních sezonách v NHL postrádal někdejší rychlost a dynamiku, pořád to byl fantastický hráč. Co mu scházelo na výbušnosti, kompenzoval nesmírně šikovnýma rukama.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 17
1. Wayne Gretzky (Kanada)
The Great One. Přezdívka, kterou dostal, vyjadřuje všechno, čím byl tento kanadský centr pro hokej. Vytvořil 40 rekordů v základní části, 15 rekordů v play-off, s Edmontonem Oilers vyhrál čtyřikrát Stanley Cup, získal desetkrát Art Ross Trophy, devětkrát Hart Memorial Trophy, pětkrát Lester B. Pearson Award a Lady Byng Memorial Trophy, dvakrát Conn Smythe Trophy.
Jediné, co mu bylo v hráčské kariéře upřeno, je titul olympijských vítězů. V roce 1998 favorizovaní Kanaďané na hrách v japonském Naganu prohráli v semifinále s českým výběrem a do boje o zlato nepostoupili.
Gretzky je jediným hráčem, který kdy v NHL za sezonu nastřádal do statistik přes 200 bodů, a to celkem čtyřikrát. V patnácti sezónách NHL nasbíral přes sto bodů, třináct z nich v nepřerušené sérii. O jeho výjimečnosti svědčí i fakt, že číslo 99, které nosil na dresu, bylo vyřazeno a v NHL ho už nikdo nikdy nevyužije. Byl to naprosto komplexní hokejista, který neměl slabinu a vládl možná nejšikovnějšíma rukama v historii zámořské soutěže.
Foto: Profimedia.cz