Stejně jako každý rok to před aktuální sezonou anglické Premier League vypadalo, že jsou karty jasně rozdané. O titul se měly poprat nejbohatší kluby, které si měly také rozdělit čtyři kvalifikační místa do milionářské Ligy mistrů. Nejsledovanější národní fotbalová soutěž na světě se však vzepřela prognózám a logice.
Hráči Leicesteru se radují z gólu vstřelného na hřišti Manchesteru City ve víkendovém utkání Premier League, po němž dál vládnou anglické nejvyšší soutěži. (Foto: Profimedia.cz)
Kolik sázkařů už v současném ročníku vzteky roztrhalo své tikety? Asi jich není málo. A může za to provinční klub – Leicester City.
Zatímco obhájce mistrovského titulu Chelsea se po 25 odehraných kolech nachází až na 13. příčce tabulky a může zapomenout nejen na obhajobu prvenství, ale také na místo v Lize mistrů, podceňovaný Leicester si trůní na čele. Jaká je to příjemná změna proti předvídatelné španělské, německé či francouzské lize, kde pravidelně bojují o titul stále stejné týmy!
Je to docela legrace. Už několik měsíců slýcháme a čteme prognózy nejrůznějších expertů, kteří nám tvrdí, že bublina jménem „Leicester“ splaskne, a ono pořád nic. Naposled se tak mělo stát v sobotu, kdy měly podle odborníků Lišky dostat nakládačku na hřišti Manchesteru City. Ale ouha – hosté vyplenili Etihad Stadium, odvezli si tři body za výhru 3:1 a anglického šampiona z let 2012 a 2014 poslali až na čtvrté místo tabulky.
Pokud si Leicester udrží dosavadní výkonnost, může se po posledním květnovém kole stát nejpřekvapivějším vítězem v historii anglické nejvyšší soutěže. Vždyť podle bookmakerů měl před startem sezony šanci na titul v poměru 5000:1!
V klubu jsou si dobře vědomi toho, že se jim naskýtá jedinečná šance na největší úspěch v dějinách oddílu. „Buď teď, nebo nikdy!“ Přesně takhle to podle anglických médií řekl italský kouč Claudio Ranieri svým svěřencům.
A aby to bylo ještě zajímavější, druhé místo drží třináct kol před koncem sezony londýnský Tottenham Hotspur, který je pět bodů za Leicesterem. Pro Spurs jde o nejvyšší postavení v tabulce po 25 kolech za posledních 31 let. Na rozdíl od aktuálně prvního týmu Premier League si Kohouti radost z ligového titulu už vychutnali dvakrát. Bylo to ale hodně dávno – v letech 1951 a 1961.
Dosud nejpřekvapivějším anglickým šampionem v historii se stal v roce 1978 Nottingham Forrest, který vyhrál titul ihned poté, co postoupil do nejvyšší soutěže. Bylo to ale v době, kdy mezi kluby nebyly tak propastné ekonomické rozdíly jako dnes a liga byla daleko vyrovnanější.
Zní to skoro jako pohádka. Tým, jehož souhrnná hráčská hodnota činila na začátku sezony 30 milionů dolarů, porazil giganta, jehož hráči mají dohromady více než desetinásobnou cenu. Tak obrovský rozdíl je mezi Leicesterem a Manchesterm City.
Zásadně se liší také příjmy obou klubů. Zatímco Leicester v minulé sezoně generoval aktiva ve výši 150 milionů dolarů, Citizens „udělali“ přes 500 milionů dolarů. A nejbohatší klub v Premier League – Manchester United – je přitom aktuálně o 12 bodů za Leicesterem na páté příčce.
Aby těch zázraků nebylo málo, vraťme se přesně o rok zpět. Ve stejné části minulé sezony byl Leicester na dně tabulky. Teprve v dubnu začal stoupat nahoru ze sestupových příček. Mozkem a hybatelem změn je podle anglických médií Steve Walsh, který je asistentem hlavního trenéra a uznávaným skautem. Především díky němu zazářily drahokamy jako například Jamie Vardy.
Úspěch Leicesteru však nestojí jen na Vardyho neuvěřitelné střelecké formě. Je to zásluha týmové práce a v klubu se netají tím, že za vzor si vzali španělskou Barcelonu. Je radost se dívat na energický a dynamický projev mužstva, na němž jako by lpělo dobré kouzlo, které ho drží na čele anglické tabulky.
„Každý v týmu cítí, že je potřebný, že na něm záleží, proto když hraje špatně, bere to jako zradu ostatních,“ řekl ve víkendovém rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera trenér Ranieri. „Nikdy jsem nikoho nemusel pokárat za to, že se nesnaží nebo že je líný.“
Když loni v létě avizovali thajští majitelé klubu, že angažují na místo hlavního kouče Ranieriho, stali se terčem posměchu anglických novinářů i mnohých fotbalových odborníků. Všichni svorně poukazovali na fakt, že italský trenér je už 11 let pryč z Premier League, tedy od doby, kdy v roce 2004 opustil Chelsea, aby uvolnil místo Portugalci Mourinhovi. Ranierovy kvality podle nich zpochybňoval i fakt, že po vyhazovu od řecké reprezentace na podzim roku 2014 byl skoro rok bez práce. Jak je vidět, škarohlídové se pořádně zmýlili.
V čem spočívá Ranieriho magie? V první řadě se mu podařilo zvítězit nad nedůvěrou hráčů Leicesteru. „Záhy jsem si uvědomil, že se bojí italských taktických variant a postupů. Tak jsem jim řekl, že jim věřím, a že o taktice budeme mluvit jen velmi zřídka. Důležité také bylo, že všichni od začátku tvrdě dřeli,“ vysvětlil čtyřiašedesátiletý manažer.
V neděli se může se svými svěřenci posunout zase o kousek blíž k vysněnému cíli. Pokud Leicester dokáže bodovat na hřišti třetího Arsenalu, bude mít zase o něco větší šanci, že vyhraje svou nejcennější trofej v kariéře. Každý nezaujatý fotbalový fanoušek by to Leicesteru i kouči Ranierimu ze srdce přál…