Co mají společného Jiří Látal, Josef Marha, Václav Pletka, Jaroslav Svoboda, Jiří Tlustý, Martin Hanzal a Filip Zadina? Všichni si zahráli v NHL a každý z nich měl na dresu číslo 11. Mezi nejslavnější borce, kteří toto numero v prestižní zámořské soutěži nosili, však ani jeden z těchto českých hráčů nepatří.
Zatím šest klubů v NHL vyřadilo dres s číslem 11 a slavnostně jej vyvěsilo pod strop stadionu. Od sezony 1950/51 bychom momentálně našli 402 hokejistů, kteří odehráli aspoň jedno střetnutí v NHL s jedenáctkou na dresu. V následujících kapitolách najdete osmičku těch absolutně nejlepších, nejslavnějších a nejlegendárnějších.
Pokračování 2 / 9
Saku Koivu (Finsko)
Když 30. září 1999 zvolili útočníka Saku Koiva kapitánem Montrealu Canadiens, stal se ve 24 letech nejmladším hráčem v historii klubu, který tuto funkci zastával. Céčko na hrudi nosil devět sezon a nebýt výluky v NHL, mohlo jich být o jednu víc.
Jméno finského hokejisty bude navždy spojeno nejen s vynikajícími výkony v dresu Habs, ale také s úspěšným bojem s rakovinou. Koivu dokázal zvítězit nad zákeřnou chorobou a vrátil se zpátky do NHL ve stejné formě, v jaké hrál před onemocněním. Při jeho návratu na led mu diváci vestoje tleskali dlouhých devět minut. V roce 2002 obdržel Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji.
Když se v roce 2014 s profesionálním hokejem loučil, měl na kontě 1124 utkání v základní části NHL a 832 bodů (255+577). V play-off odehrál 80 střetnutí s bilancí 18 gólů a 41 nahrávek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 9
Vic Hadfield (Kanada)
Kanaďan Vic Hadfield byl součástí tzv. „GAG line“ – legendární formace New Yorku Rangers. Ve středu útoku hrál Jean Ratelle, Rod Gilbert pendloval na pravém křídle a nalevo jezdil kapitán týmu Hadfield.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století nebylo v NHL nebezpečnějšího útoku. Řada spolu hrála až do roku 1974, kdy byl Hadfield vytrejdován do Pittsburghu, a přivedla mužstvo do finále Stanley Cupu. Na pohár pro vítěze si však nesáhli. Hadfield odehrál v NHL 1004 utkání, ve kterých posbíral do statistik 712 bodů (323+389). Číslo 11, s nímž v Madison Square Garden hrával, bylo v roce 2018 vyřazeno a nikdo v klubu jej už nebude oblékat.
Pokračování 4 / 9
Bill Quackenbush (Kanada)
Kanaďan Bill Quackenbush se stal prvním obráncem, který získal ocenění Lady Bing Trophy pro nejslušnějšího hráče NHL. Stalo se tak v sezoně 1948/49, kterou odehrál v dresu Detroitu, aniž by dostal jediný menší trest. Vedle nuly v kolonce trestných minut měl šedesát odehraných zápasů a 23 kanadských bodů za šest gólů a 17 nahrávek. Zmíněný ročník byl součástí šňůry 131 utkání, které odehrál bez jediného uloženého trestu. Vzhledem k tomu, že v mládí býval vynikajícím hráčem amerického fotbalu, je to těžko uvěřitelné. Dodnes je jedním z pouhých tří beků, kteří tuto trofej od roku 1925 obdrželi.
Do NHL naskočil uprostřed druhé světové války - v sezoně 1942/43 - a za Detroit hrál až do roku 1949. Dalších sedm let strávil v Bostonu. Během celé kariéry si držel kromě minimální trestanosti také nesmírně vysokou výkonnost a patřil k elitním ofenzivním zadákům soutěže. Osmkrát si zahrál v Utkání hvězd, pětkrát se dostal do All-Star týmu sezony (z toho třikrát do prvního výběru) a v roce 1976 byl uveden do hokejové Síně slávy NHL.
Foto: John C. Ferguson
Pokračování 5 / 9
Daniel Alfredsson (Švédsko)
Dva kluby, jediné číslo - jedenáctka. I tak lze stručně popsat působení švédského forvarda Daniela Alfredssona v NHL. Celou kariéru – vyjma poslední sezony – strávil v dresu Ottawy Senators. V roce 1996 se stal nejlepším nováčkem sezony v NHL a získal prestižní ocenění Calder Trophy. Šestkrát si zahrál v All-Star Game, dvakrát byl dokonce vybrán fanoušky do zahajovací formace.
V Ottawě, kde strávil 17 sezon před přestupem do Detroitu, drží několik klubových rekordů, které budou hodně dlouho čekat na překonání. Odehrál nejvíc zápasů, nastřílel největší počet branek, nahrál na největší počet gólů a získal nejvíc kanadských bodů. Drží také rekord jako hráč, který v dresu Senators nasbíral během sezony (2006/07) nejvíc kladných bodů v +/- bodování (+42).
Bohužel, jeho poslední sezona v Detroitu byla poznamenána zdravotními problémy se zády, které nakonec ukončily Alfredssonovu kariéru. I když týmu pomohl do play-off, na vytoužený Stanley Cup si v dresu Red Wings nesáhl.
29. prosince 2016 se stal hlavní hvězdou ceremoniálu v Ottawě. Jeho dres s jedenáctkou byl slavnostně vyřazen a vyvěšen pod strop Canadian Tire Centre a Senators se tak stali šestým klubem v NHL, v jehož týmu se už na ledě nemůže prohánět žádný hráč s tímto numerem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 9
Brian Sutter (Kanada)
Příjmení Sutter patří k NHL stejně neodmyslitelně jako plínka k nemluvněti. Brian byl nejstarším ze šesti bratrů, kteří se v prestižní soutěži objevili, a zanechal v ní nesmazatelnou stopu. Kanadského forvarda si vybrali ve druhém kole draftu v roce 1976 skauti St. Louis Blues a určitě tenkrát netušili, že si tímto krokem zajistili jednu z největších legend v historii klubu.
Sutter nakoukl poprvé do NHL hned v následující sezoně po draftu, ale až ročník 1977/78 byl jeho prvním kompletním mezi zámořskou elitou. Velmi záhy se vypracoval v oporu mužstva, což potvrzuje i fakt, že v devíti sezonách, až do svého odchodu do sportovního důchodu, nosil na dresu kapitánské céčko. Během dvanácti let se dvakrát dokázal dostat na metu 80 kanadských bodů za sezonu nebo nad ni, v dalších třech ročnících pokořil sedmdesátibodovou hranici.
Hráčskou kariéru ukončil v pouhých 32 letech a okamžitě se vydal na trenérskou dráhu. Jen co svlékl dres, postavil se na lavičku St. Louis jako hlavní kouč a vedl Bluesmany v následujících čtyřech ročnících. V roce 1991 byl hlavním koučem výběru javorového listu na Kanadském poháru. Následně kočíroval Boston Bruins, Calgary Flames a Chicago Blackhawks, přičemž v každém z těchto klubů strávil tři sezony. Jeho dres s číslem 11 byl slavnostně vyřazen a vyvěšen pod strop stadionu v prosinci roku 1988, jen pár měsíců poté, co ukončil hráčskou kariéru.
Pokračování 7 / 9
Gilbert Perreault (Kanada)
Kanadský centr Gilbert Perreault byl jedním z nejlepších bruslařů, kteří se kdy proháněli po hokejových kluzištích. Ve své poslední juniorské sezoně zaznamenal v 54 zápasech 121 bodů za 51 branek a 70 asistencí a následně v draftu připadl jako první volba Buffalu, kde odehrál celou kariéru a stal se klubovou legendou. Za Šavle hrál 17 sezon, v nichž nastřílel 512 gólů a nastřádal 814 asistencí v 1191 zápasech základní části soutěže.
S hokejkou začínal pobíhat jako kluk na ulicích kolem svého bydliště v Quebecu. „Když hrajete s tenisákem na silnici, můžete se naučit spoustu triků,“ řekl po dlouhých letech, když vzpomínal na své začátky. Jakmile se začal prohánět po ledě, bylo brzy jasné, že má o hodně víc talentu než jeho vrstevníci. V šestnácti hrál poprvé v juniorském týmu, kde už se o něm mluvilo jako o budoucí superhvězdě NHL.
V roce 1970 vstupovaly do soutěže dva nové týmy – Vancouver Canucks a Buffalo Sabres – a o tom, kdo bude vybírat v draftu jako první, rozhodoval los. V něm bylo šťastnější Buffalo, které bez váhání sáhlo po Perrealtovi.
Hned v první sezoně se blýskl v 78 zápasech 72 body (38+34) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. V roce 1975 už jako uznávaná persona přivedl mužstvo až do finále Stanley Cupu, v němž však Šavle podlehly Philadelphii. Nikdy už hokejovému grálu nebyl blíž.
Navzdory obrovské popularitě a slávě zůstal Perreault plachým a skromným člověkem, což někdy vyvolávalo mylný dojem, že je lhostejný. Když se v roce 1986 rozloučil s NHL, odcházel jako absolutní klubová legenda. Číslo 11, které nosil na dresu, bylo vyřazeno a on se stal členem Síně slávy NHL.
Přestože mu Stanley Cup nebyl souzen, dočkal se velkých úspěchů v reprezentačním dresu. S Kanadou vyhrál v roce 1972 Sérii století se Sovětským svazem a o čtyři roky později se radoval z vítězství na Kanadském poháru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 9
Mike Gartner (Kanada)
Kdybyste hledali v současném kádru Washingtonu Capitals hráče s číslem 11 na dresu, nenašli byste ho. Stačilo by ale zvednout hlavu a pod stropem Verizon Center byste jej spatřili. Skvěje se na něm jmenovka Mika Gartnera, jednoho z nejfenomenálnějších hokejistů, kteří se kdy v NHL objevili.
Je smutné, že hráč, který odehrál během devatenácti sezon v NHL 1432 zápasů v základní části a dalších 122 v play-off, hráč, který patřil k absolutní světové elitě, se nikdy neradoval z vítězství Stanley Cupu. O jeho výjimečnosti svědčí i fakt, že si v průběhu dlouhé kariéry udržel průměr téměř jednoho kanadského bodu na zápas.
Nejlepší léta strávil ve Washingtonu, který si ho vybral v roce 1979 jako čtvrtého v celkovém pořadí draftu a hned mu dal příležitost v NHL. Šikovný forvard zaznamenal v premiérové sezoně v 77 zápasech 68 bodů (36+32) a ve svém druhém ročníku se dostal na 94 bodů (48+46). Nejvíc se mu dařilo v sezoně 1984/85, kdy se přehoupl přes stobodovou hranici, nastřílel rovných padesát gólů a k nim přidal 52 asistencí.
Po deseti letech v dresu Capitals se stal obětí trejdu a skončil v Minnesotě, už v ročníku 1989/90 se ale stěhoval do New Yorku Rangers, kde válel do roku 1994. Jeho posledními štacemi bylo Toronto a Phoenix, kde shodně odehrál dvě kompletní sezony.
Se 708 nastřílenými brankami je sedmým nejlepším kanonýrem v historii NHL. Z těchto gólů jich 217 nasázel v přesilovkách, což z něho dělá jedenáctého nejlepšího snajpra v přečíslení v dějinách soutěže (spolu s Jaromírem Jágrem). V letech 1984 a 1987 pomohl reprezentaci javorového listu k vítězství v Kanadském poháru, sedmkrát si zahrál v All-Star Game a v roce 2001 byl uveden do Síně slávy NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 9
Mark Messier (Kanada)
Legenda kanadského hokeje Mark Messier oblékala během předlouhé kariéry dresy tří klubů. V každém z nich nosil stejné číslo – jedenáctku. V Edmontonu a v New Yorku Rangers, kde strávil převážnou část svého času v NHL, už s ní nikdo jiný hrát nebude.
Messier odehrál v NHL pětadvacet sezon, během nichž se šestkrát radoval z vítězství ve Stanley Cupu. V průběhu těchto plodných hokejových let posbíral nespočet individuálních ocenění. Jako jediný hráč v historii vyhrál nejcennější pohár coby kapitán dvou různých týmů.
V zámořské soutěži odehrál 1756 utkání. Víc jich zvládl jen legendární Gordie Howe (1767). Jeho 1887 bodů v základní části soutěže ho řadí hned za nepřekonatelného Wayna Gretzkyho a Jaromíra Jágra.
Messier byl rozeným vůdcem týmu. Měl štěstí, že ho během dlouhé kariéry nepotkala žádná vážnější zranění. S hokejem se rozloučil ve 43 letech. Urostlý centr byl mimořádně platným hráčem až do své poslední sezony 2003/04.
Foto: Profimedia.cz