Během více než století, kdy se odehrávají novodobé olympiády, byly na těchto hrách naspány spousty nezapomenutelných příběhů. Pojďme si připomenout dvacet nejpamátnějších událostí z historie letních her.
Pokračování 2 / 21
Rekordní Usain Bolt
Víte, co mají společného Carl Lewis, Ben Johnson, Linford Christie, Maurice Green nebo Justin Gatlin? Vyhráli olympijské zlato na stometrové běžecké trati a později se ukázalo, že si pomohli dopingem. Ze sedmi vítězů olympijských sprintů za více než třicet posledních let se pouze Donovan Bailey dostal do sportovního důchodu bez toho, aby vyplul na světlo světa fakt, že si ke zlatu pomohl nedovolenými prostředky. Na ženské stovce bychom mohli jmenovat třeba Marion Jonesovou.
Navzdory těmto skandálům je to však sprint na nejkratší trati stále nejsledovanější disciplínou každé letní olympiády. Nejinak tomu bylo i v roce 2008 na hrách v Pekingu, které se nesmazatelně zapsaly do dějin díky vítězství Usaina Bolta. Fenomenální Jamajčan nejenže potvrdil pověst největšího favorita a suverénně zvítězil, ale navíc tehdy vytvořil časem 9,69 vteřiny nový světový a olympijský rekord. Ten pak ještě překonal o čtyři roky později na hrách v Londýně, kde byl ještě o šest setin rychlejší.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 21
Nejúžasnější zapálení olympijského ohně
Ačkoli si právo na nejvelkolepější úvodní slavnostní ceremoniál uzurpuje čínský Peking, daleko víc se v souvislosti se zapálením olympijského ohně bude vzpomínat na rok 1992, kdy hostila hry španělská Barcelona. Tehdy ohromil svět paralympijský lukostřelec Antonio Rebollo, který vystřelil ohnivý šíp směrem ke kalichu, kde měl plápolat olympijský oheň.
Jak později organizátoři prozradili, Rebollo záměrně přestřelil a šíp nezapadl do obří pochodně. Díky chytře umístěné kameře a správnému načasování však celý svět uvěřil tomu, že plamen nad stadionem zažehl právě on.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 21
Podvodník s kordem
Sofistikovaný podvod velkého formátu měl na svědomí v roce 1976 na olympiádě v Montrealu sovětský moderní pětibojař Boris Onišenko. Upravil si kord a v šermířských soubojích zaznamenával body za zásahy soupeře tím, že mačkal knoflík důmyslně ukrytý v rukojeti zbraně.
Elektronické zařízení hlásilo zásah, i když se soupeře hrot ani nedotkl. Trik mu ale nakonec nevyšel. Soupeřům bylo divné, že Onišenko získává zásahy za šermování do vzduchu, iniciovali kontrolu kordu, podvod byl objeven a Sovět byl diskvalifikován z her.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 21
Šokující basketbalové finále
Za vším hledej rozhodčího, dal by se parafrázovat známý výrok, v jehož originální verzi hraje hlavní roli žena. Basketbalové finále z roku 1972, v němž se utkaly celky Spojených států a Sovětského svazu, je jednou z nejkontroverznějších událostí v historii olympijských her a klíčovou roli v něm hraje právě arbitr.
Sověti tehdy vyhráli těsně 51:50 a uštědřili Američanům první porážku v historii olympiád. Výběr USA totiž od roku 1936 vyhrál všech sedm předchozích turnajů.
V závěru vyrovnaného utkání nechal rozhodčí po zmatcích u lavice časoměřičů vrátit poslední tři vteřiny utkání. Když už Američané po siréně slavili zlato, udělal to znovu a dal Sovětům šanci na vítězství. Sborná toho dokázala využít a historicky první porážka týmu USA byla na světě. Americký celek se posléze odmítl dostavit na stupně vítězů a stříbrné medaile si dodnes nepřevzal.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 21
Maraton naboso
Šaty dělají člověka a boty dělají běžce. Zatímco první tvrzení je zcela pravdivé, to druhé ještě v roce 1960 na olympiádě v Římě neplatilo tak doslova.
Etiopský vytrvalec Abebe Bikila byl až do her v Itálii naprosto neznámým běžcem. Před maratonským závodem sice dostal od firmy Adidas několik párů bot, ale protože mu žádné neseděly a měl z nich puchýře, jeho trenér rozhodl, že ho radši pošle do závodu bosého, jak obvykle běhal, když trénoval.
Jak to dopadlo? Bikila nejenže šokoval svět vítězstvím, ale navíc ještě vytvořil nový světový rekord a stal se prvním Afričanem, který získal na olympijských hrách zlatou medaili.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 21
Ben Johnson – z hrdiny padouchem
Kanadský sprinter Ben Johnson zvítězil na olympiádě v Soulu v roce 1988 na stometrové trati fantastickým časem 9,79 sekundy a porazil svého největšího rivala Carla Lewise. Radost mu vydržela jen do chvíle, než se jeho vzorek moči ocitl v laboratoři, kde v něm byly objeveny zakázané steroidy.
Přes noc se stal z hrdiny největší padouch. Johnson přišel o rekord i o medaile. Po dvouletém zákazu závodění se pokusil o návrat na dráhu, ale dopadlo to neslavně – další dopingovou aférou. Později Johnson přiznal, že s dopingem ho seznámil trenér Charlie Francis. „Řekl jsem si: Proč bych měl být čistý, když všichni ostatní podvádějí. To není fér,“ uvedl v roce 2010 pro britský deník The Guardian.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 21
Mnichovský masakr
Říká se, že sport a politika se nemá míchat dohromady. V roce 1972, během olympiády v Mnichově, to však zdaleka neplatilo a skončilo to katastrofou. Komando palestinské teroristické skupiny nazvané Černé září zastřelilo jedenáct lidí.
Tehdejší laxní bezpečnostní opatření dovolila skupině osmi teroristů, aby se dostali do olympijské vesnice. Vzali si jako rukojmí izraelské sportovce a hrozili, že je zabijí, pokud vláda židovského státu nepropustí z vězení 234 Palestinců.
Při neúspěšné záchranné akci německých bezpečnostních sil zahynulo 11 sportovců, jeden policista a pět teroristů. Dodnes jde patrně jeden z nejděsivějších momentů spojených se sportem. Od té doby se na olympijských hrách radikálně zpřísnila bezpečnostní opatření.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 21
Skok do příštího století
Neil Armstrong udělal v roce 1969 na Měsíci „malý krok pro člověka a velký krok pro lidstvo“ ale jeho krajan Bob Beamon už rok před ním na olympiádě v Mexiku předvedl „skok do příštího století.“ Americký dálkař skočil 8 metrů a 90 centimetrů, kterýmžto výkonem nejen ohromil svět, ale vytvořil rekord, který vydržel 23 let, než jej v roce 1991 překonal o pět centimetrů Mike Powell. Beamon však dodnes tímto skokem drží olympijský rekord.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 21
Porážka neporazitelného obra
Na hrách v Sydney v roce 2000 se zrodilo jedno z největších překvapení v olympijské historii. V zápase řecko-římském tehdy nebylo v nejtěžší váhové kategorii většího favorita než Alexandra Karelina. Ruský obr vyhrál zlato na třech předchozích olympiádách a nikdo nečekal, že by ho v Austrálii mohl někdo sesadit z trůnu.
Když Karelin vstupoval do finálového boje s Američanem Rulonem Gardnerem, mohl se pyšnit neuvěřitelnou bilancí – třináct let nepoznal, jak chutná porážka, a v šesti předchozích letech nezískal žádný jeho soupeř ani bod. Gardner nakonec využil toho, že Karelin měl za sebou dva těžké zápasy vyhrál 1:0.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 21
Hlavou prkno neprorazíš
Americký skokan do vody Greg Louganis by mohl vyučovat o tom, jak důležité je nikdy se nevzdávat a nenechat se odradit dílčím nezdarem. Na olympiádě v Soulu v roce 1988 nezačal kvalifikaci na třímetrovém můstku zrovna nejlépe. Při skoku s dvěma a půl obraty narazil hlavou do prkna a utrpěl otřes mozku.
Po ošetření a zašití rány pokračoval v soutěži dál a nakonec vybojoval zlatou medaili. Jak později přiznal, věděl tehdy už půl roku, že je HIV pozitivní, což následně rozvířilo debaty o možnosti nakažení ostatních plavců z jeho krvavého zranění.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 21
Nejdominantnější tým všech dob
Když Mezinárodní olympijský výbor umožnil v roce 1992 startovat basketbalovým profesionálům na olympiádě v Barceloně, mohl se zrodit nejdominantnější tým ve sportovní historii. Američané dali dohromady to nejlepší, co měli k dispozici v NBA a ve Španělsku se představily takové hvězdy jako Michael Jordan, Magic Johnson, Charles Barkley, Larry Bird, Karl Malone, Patrick Ewing, Clyde Drexler, John Stockton, Scottie Pippen, David Robinson, Chris Mullin a Christian Laettner. Celek USA vyhrál každé utkání na turnaji s průměrným náskokem 43 bodů a snadno dokráčel až ke zlatu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 21
Od dětské obrny ke zlatým medailím
Dětství a mládí Američanky Wilmy Rudolphové poznamenalo hned několik vážných nemocí. Měla spálu, černý kašel, plané neštovice, spalničky a také dětskou obrnu, kvůli níž musela řadu let nosit speciální výztuhy, které jí vyrovnávaly zkroucenou levou nohu.
Ve věku 12 let zdravotní handicap překonala a začala se věnovat basketbalu, po čase ji objevil atletický trenér a Rudolphová začala běhat. Šlo jí to tak dobře, že v šestnácti letech byla nominována do amerického atletického týmu pro olympiádu v Melbourne, kde pomohla sprinterské štafetě k bronzovým medailím. Vrcholem její kariéry se však staly až další hry v roce 1960 v Římě, kde vyhrála na obou sprinterských distancích a navíc pomohla ke zlatu štafetě na čtyřikrát sto metrů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 21
Největší univerzál v olympijské historii
Jednoduše řečeno - Jim Thorpe je největší sportovec všech dob, o kterém jste možná nikdy neslyšeli. Thorpe byl poloviční indián, který se narodil v roce 1888 poblíž města Prague v Oklahomě a dodnes je považován za jednoho z nejvšestrannějších sportovců v historii.
V roce 1912 na olympijských hrách ve Stockholmu potvrdil svou atletickou univerzálnost hned ve dvou disciplínách, které jsou i dnes vzorem všestranného nadání. Vyhrál dvě zlaté medaile, a to v pětiboji (skok daleký, hod oštěpem, hod diskem a běh na 200 a 1500 metrů) a v desetiboji.
Později o cenné kovy přišel, protože olympijský výbor zjistil, že v té době už hrál na poloprofesionální úrovni baseball, což tehdejší amatérský status zakazoval. Třicet let po Thorpově smrti mu však olympijský výbor zlaté medaile in-memoriam vrátil a jeho výkony a vítězství jsou zapsány v olympijských análech.
Kromě atletické kariéry strávil sedm let v profesionální baseballové soutěži MBL a odehrál 13 sezon v lize amerického fotbalu NFL. Na profesionální úrovni si zahrál také basketbal v týmu složeném výhradně z Indiánů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 21
Rumunský gymnastický zázrak
Stejně jako byla symbolem olympiády v Mexiku československá gymnastka Věra Čáslavská, stala se ikonou her v Montrealu o osm let později čtrnáctiletá Rumunka Naďia Comaneciová. Na hrách v Kanadě získala pět medailí, z toho tři zlaté, a dostala od rozhodčích jako první gymnastka v historii olympiád nejvyšší možnou známku - 10 bodů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 21
Olympijský císař mezi králi
Vzhledem k tomu, že pro drtivou většinu sportovců je nesmírně těžké se vůbec probojovat na olympijské hry a jen několik šťastlivců si může pověsit na krk zlatou medaili, je výčet úspěchů amerického plavce Michaela Phelpse skoro neuvěřitelný. Na hrách v roce 2004 v Řecku vyhrál osm cenných kovů, z toho šest těch nejcennějších, o čtyři roky později v Pekingu posbíral osm zlatých medailí a v roce 2012 v Londýně završil kariéru čtyřmi zlatými a dvěma stříbrnými plackami.
Jenže s odchodem do důchodu si to Phelps nakonec rozmyslel a v Rio de Janeiru byl v roce 2016 opět členem amerického plaveckého týmu. A zvládl vylepšit svou medailovou bilanci o dalších pět zlatých placek. Celkem dosud vybojoval na čtyřech hrách 28 medailí, což je víc než získal kterýkoli jiný sportovec v olympijské historii. Třiadvacet z nich je z nejcennějšího kovu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 21
Černošský triumf natruc Hitlerovi
Měla to být oslava árijského nadčlověka. Scénář letní olympiády v Berlíně v roce 1936 vůbec nepočítal s tím, že by před očima Vůdce triumfoval v některé z disciplín zástupce podřadné rasy.
Radost zkazil Adolfovi Hitlerovi černý Američan Jesse Owens, který si pověsil na krk čtyři zlaté medaile – třikrát zvítězil na sprinterských tratích a k tomu přidal nejdelší skok v soutěži dálkařů. Navíc na hrách vytvořil tři světové rekordy. K Owensovi se přidali na sportovních kolbištích i další černoši, kteří řádně pošramotili mýtus o germánské nadřazenosti.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 18 / 21
Diskvalifikovaný hrdina
Ne každý olympijský vítěz zůstane v paměti sportovních fanoušků a téměř nikdo si už nepamatuje na sportovce, kteří skončili diskvalifikováni. Pár výjimek by se však dalo najít. Tou nejznámější je britský atlet Derek Redmond.
Čtvrtkař, který v roce 1991 vybojoval na mistrovství světa v Japonsku zlato ve štafetě, měl během celé kariéry smůl na zranění. Na olympiádě v Barceloně si během závodu utrhl podkolenní šlachu, ale navzdory bolesti se nevzdal. Odehnal nosítka a za bouřlivých ovací tribun kulhal dál. Jeho otci se podařilo dostat přes ochranku a pomohl synovi přes cílovou čáru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 19 / 21
Protest Černých panterů
Černí američtí sprinteři Tommie Smith a John Carlos vybojovali na olympijských hrách v Mexiku v roce 1968 na dvousetmetrové trati zlatou a bronzovou medaili. Smith navíc vytvořil nový světový rekord. Do sportovní historie však vešli z jiného důvodu.
Při slavnostního ceremoniálu na stupních vítězů zvedli oba během hymny zaťatou pěst v černé rukavici a sklopili hlavu. „Black Power Salute“, jak se gestu začalo říkat, měl upozornit na nerovnoprávnost černochů ve Spojených státech.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 20 / 21
Krvavá lázeň v Melbourne
Utkání vodních pólistů Maďarska se Sovětským svazem na olympiádě v Melbourne v roce 1956 je dodnes považováno za jeden z nejvíce politicky motivovaných zápasů ve sportovní historii. Olympijské hry se konaly jen několik dnů poté, co sovětské tanky tvrdě rozdrtily maďarské povstání. Vodní pólisté z okupované země se o tom dozvěděli až během cesty do Austrálie, kde měli obhajovat zlato z předchozí olympiády v Helsinkách.
Maďaři narazili na Sověty ve finálové skupině. Zápasu přihlíželo pět a půl tisíce diváků, mezi kterými bylo několik stovek maďarských emigrantů, kteří hnali své hráče dopředu pokřikem „Hajrá Magyarok“ (Pojďme, Maďaři). Když nastoupil tým Sovětského svazu, otočili se zády a potleskem přehlušili hymnu soupeře.
Minutu před koncem zápasu - za stavu 4:0 pro Maďarsko - udeřil sovětský hráč Valentin Prokopov střelce dvou branek Ervina Zádora a způsobil mu krvavé zranění pod okem. Rozběsnění diváci seběhli z hlediště k bazénu a začali hrozit pěstmi, nadávat a plivat na hráče Sovětského svazu. Rozhodčí střetnutí předčasně ukončili a musela být povolána policie, která utvořila kordon, jímž hráči SSSR proklouzli do šatny. Obrázky zraněného Ervina Zádora obletěly celý svět a daly tak vzniknout označení „Melbournská krvavá lázeň“.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 21 / 21
Dobrá rada na zlato
Když v roce 1936 před očima Adolfa Hitlera triumfoval černý Američan Jesse Owens v závodě dálkařů, měl na tom podíl jeho soupeř Luz Long. Tehdejší německý šampion a favorit na zlatou medaili pomohl Owensovi radou po dvou neúspěšných kvalifikačních pokusech. Napotřetí se americký skokan i díky jeho pomoci trefil do odrazu a dostal se do finále, v němž pak pětkrát překonal olympijský rekord. Long skončil druhý a jako první přišel Owensovi blahopřát.
„Musel mít hodně odvahy, když se ke mně choval tak přátelsky před samotným Hitlerem,“ řekl později Owens, který zemřel v roce 1980 ve věku 66 let. Long takové štěstí neměl. Padl v roce 1943 při invazi Spojenců na Sicílii. Bylo mu 30 let.
Foto: Profimedia.cz