1999 – to byl dobrý rok pro český hokej. Rok po olympijském vítězství z Nagana vyhrál národní tým světový šampionát v Norsku a udělal první krok ke zlatému hattricku. A jedničkou draftu NHL se podruhé (a zatím naposled) v historii stal český hokejista.
Je vzrušující vracet se proti proudu času. Přelom tisíciletí byl z pohledu hokejových úspěchů české reprezentace nádherným obdobím. Na ledě váleli v nejlepších letech legendy jako Jágr, Reichel, Dopita, Patera či Procházka a hodně slibně vypadala i nastupující generace. Jenže experti míní a hokejový osud mění.
V roce 1999 si během červnového draftu v Bostonu vybraly celky z NHL osmnáct českých mladíků. Poprvé od roku 1992, kdy se stal jedničkou draftu zlínský obránce Roman Hamrlík, byl prvním vybraným hokejistou opět Čech, tentokrát útočník Patrik Štefan, po němž sáhla Atlanta. Hned po něm si vybral Vancouver švédské bratry Sedinovy a na čtvrtém místě byl další Čech – Pavla Brendla draftoval New York Rangers.
Ale zatímco z dvojčat Sedinových se staly hvězdy, o Štefanovi či Brendlovi už dnes ví jen málokdo. To samé lze prohlásit třeba o šestce draftu, Kanaďanovi Brianu Finleym, který odehrál v NHL pouhé čtyři zápasy, nebo o Krisi Beechovi, jehož si tehdy vybral jako sedmého v pořadí Washington.
Naopak řada hráčů, po kterých sáhly kluby až v pozdějších kolech, se stala ne-li hvězdami, pak určitě platnými hokejisty. V následujících kapitolách najdete deset borců, z nichž se ani jeden neobjevil v prvních dvou kolech draftu, ale přesto se vypracovali v uznávané persony zámořské soutěže. Jsou mezi nimi i tři Češi.
Pokračování 2 / 11
Radek Martínek – Česká republika (8. kolo, 228. v pořadí – New York Islanders)
Českobudějovický obránce Radek Martínek se sice nestal hvězdou NHL, ale v týmu New York Islanders patřil dlouho k pilířům zadních řad. Na první zápas v NHL si musel počkat do sezony 2001/02, v níž naskočil do 23 utkání.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
V následujícím ročníku už byl oporou týmu. V dresu Ostrovanů vydržel až do roku 2011, kdy jako volný agent podepsal smlouvu v Columbusu. Tam však odehrál pouhých sedm zápasů a po výluce v ročníku 2012/13 se vrátil zpátky do celku Islanders. S klubem podepsal kontrakt do konce sezony, odehrál v ní ale jen 13 utkání, ve kterých si připsal do statistik pouhé tři asistence. Tím jeho kariéra v NHL definitivně skončila.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 11
Niclas Hävelid – Švédsko (3. kolo, 83. v pořadí – Anaheim Mighty Ducks)
Švédského obránce Niclase Hävelida draftovali Kačeři z Anaheimu už jako ostříleného hráče – v roce 1999 mu bylo 26 let a mohl se pyšnit titulem mistra světa, který získal rok předtím na šampionátu ve Švýcarsku. Spolehlivý bek se stal rychle jednou z opor mužstva.
V Kalifornii strávil pět roků, po výluce v sezoně 2004/05 se přesunul do Atlanty, kde působil čtyři roky a kariéru zakončil v dresu New Jersey Devils. V NHL se sice žádného velkého úspěchu nedočkal, ale v roce 2006 pomohl švédské reprezentaci vybojovat zlato na olympiádě v Turíně.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 11
Mike Comrie – Kanada (3. kolo, 91. v pořadí – Edmonton Oilers)
Mike Comrie se narodil v Edmontonu a klub z jeho rodného města si ho také vybral jako 91. hráče v pořadí. Olejáři této volby nejspíš nelitovali.
V prestižní soutěži se objevil poprvé v sezoně 2000/01, kdy jako nováček zaznamenal v 41 zápasech 22 bodů, v následujícím ročníku už odehrál všechny zápasy a posbíral 60 bodů. Po další sezoně se stěhoval do Philadelphie a následně vystřídal ještě Phoenix, Ottawu a New York Islanders, aby se v sezoně 2009/10 vrátil zpět do Edmontonu. Kariéru, během níž se třikrát v základní části dostal minimálně na 30 vstřelených branek, ukončil v sezoně 2010/11 v Pittsburghu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 11
Ryan Malone – USA (4. kolo, 115. v pořadí – Pittsburgh Penguins)
Ryan Malone je synem bývalého útočníka Pittsburghu Grega Maloneho, takže asi nikoho moc nepřekvapilo, že po něm v draftu sáhli Tučňáci. Téměř dvoumetrové levé křídlo pomohlo Penguins v roce 2008 k zisku Stanley Cupu, o čtyři roky dříve na světovém šampionátu v Praze vybojoval Malone s americkou reprezentací bronz a v roce 2010 byl členem stříbrného týmu na olympiádě ve Vancvouveru. Od roku 2008 hrál až do konce sezony 2013/14 v dresu Tampy Bay, naposled odehrál šest utkání za New York Rangers v sezoně 2014/15.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 11
Craig Anderson – USA (3. kolo, 77. v pořadí – Calgary Flames)
Americký brankář Craig Anderson si užil draft NHL hned dvakrát. V roce 1999 si ho jako 77. v pořadí vybralo Calgary, ale o dva roky později byl v osudí znovu, a to po něm sáhlo Chicago. V následující sezoně mu dali Blackhawks první šanci v prestižní soutěži a z Andersona se stala spolehlivá gólmanská dvojka.
V roce 2006 oblékl dres Floridy, kde odváděl výborné výkony, ale vůbec nejlepší sezonu zažil po přestupu do Colorada, kde se stal v sezoně 2009/10 jedničkou mezi tyčemi – do statistik si zapsal 38 vítězství a sedmkrát vychytal čisté konto. Od roku 2011 válel v dresu Ottawy a patřil k oporám mužstva. Pak byl jednu sezonu hráčem Washingtonu a nyní druhým rokem hájí barvy Buffala.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 11
Martin Erat – Česká republika (7. kolo, 191. v pořadí – Nashville Predators
Až do roku 2013 byl Martin Erat vzorem věrnosti. V roce 1999 ho draftoval Nashville a dres Predátorů oblékal jedenáct sezon. Byl miláčkem publika, hvězdou a oporou mužstva.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Pak přišla výluka NHL a přestup do Washingtonu, kde Erata postihlo nepříjemné zranění. Protože se v týmu trápil, vymínil si před koncem sezony přestup do Phoenixu, ale ani tam nedokázal navázat na skvělé výkony z Nashvillu.
Ve statistice hráčů draftovaných v roce 1999 je na šestém místě podle počtu získaných kanadských bodů. Nasbíral jich v 881 zápasech 545. Je sedmý mezi střelci (176) a čtvrtý mezi nahrávači (369).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 11
Niklas Hagman – Finsko (3. kolo, 70. v pořadí – Florida Panthers)
Juniorský mistr světa z roku 1998 Niklas Hagman se stal ve třetím kole draftu kořistí Floridy. Do NHL naskočil v sezoně 2001/02 a v dresu Panterů vydržel příští čtyři roky, přičemž výluku v zámoří vyplnil startem za švýcarský Davos.
Nejlepší léta kariéry strávil v Dallasu a posléze v Torontu. Právě v těchto týmech dokázal ve třech sezonách pokořit hranici dvaceti vstřelených gólů v základní části soutěže. S NHL se rozloučil po sezoně 2011/12 v dresu Anaheimu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 11
Radim Vrbata – Česká republika (7. kolo, 212. v pořadí – Colorado Avalanche)
Zpočátku to vypadalo, že Radim Vrbata není typem hokejisty, který se v nejslavnější hokejové soutěži prosadí, ale rodák z Mladé Boleslavi si tvrdou prací zasloužil místo na ledě. V Coloradu mohli být trpělivější, nicméně po dvou sezonách, v nichž shodně posbíral 30 bodů, ho pustili do Caroliny. Toto angažmá se mu příliš nevyvedlo, lepší to bylo po přestupu do Chicaga, kde strávil dvě zimy.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Na Vrbatu se však usmálo štěstí v podobě trejdu do Phoenixu, kde nasbíral 56 bodů v 76 zápasech. Po kratičké anabázi v Tampě Bay se vrátil do Arizony, kde působil od roku 2009 až do konce sezony 2013/14 a byl jednou z největších opor týmu. Od dalšího ročníku oblékal dres Vancouveru, kde patřil k během prvního roku k největším hvězdám týmu. Následující sezona se mu ale nepovedla a tak se opět vrátil do Arizony, kde znovu pookřál a byl oporou mužstva. Zámořskou kariéru ukončil po sezoně 2017/18 v dresu Floridy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 11
Ryan Miller – USA (5. kolo, 138. v pořadí – Buffalo Sabres)
Málokterý brankář, který se v draftu ocitne až v pátém kole nebo ještě níž, se stane hvězdou NHL, ale Ryanu Millerovi se to podařilo. Poprvé nakoukl do prestižní soutěže v roce 2002, kdy naskočil do 15 zápasů. V další sezoně se však objevil v brance jen třikrát a pak strávil dva roky na farmě v Rochesteru.
Zlom v jeho kariéře přišel v sezoně 2005/06, kdy se stal jedničkou Sabres. V roce 2010 získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana a také byl vyhlášen nejlepším brankářem olympijského turnaje ve Vancouveru. V Buffalo drží gólmanský klubový rekord v počtu vítězství i počtu vítězných zápasů v jedné sezoně (41 v sezoně 2009/10). Během ročníku 2013/14 se přesunul do St. Louis, potom tři roky hájil barvy Vancouveru. Za kariérou udělal definitivní tečku v Anaheimu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 11
Henrik Zetterberg – Švédsko (7. kolo, 210. v pořadí – Detroit Red Wings)
Co lze napsat o Henriku Zetterbergovi, aniž by to už nebylo někdy dříve napsáno? Takže si to shrňme. V roce 2003 se stal nováčkem sezony, když v základní části nasbíral v 79 zápasech 44 bodů. O pět roků později zvedl nad hlavu Stanley Cup a získal Conn Smythe Trophy.
V roce 2006 se stal mistrem světa, ve stejném roce pomohl Švédsku k vítězství na olympiádě v Turíně. Je jedním z pouhých osmadvaceti hráčů Triple Gold Clubu, kterým se podařilo posbírat všechny tři nejcennější hokejové trofeje.
Kvůli vleklým problémům se zády ukončil kariéru o pár roků dříve, než mu v Detroitu vypršela dvanáctiletá smlouva, kterou podepsal v roce 2009. Dlouholetý kapitán týmu je jednou z klubových legend. To není špatné na chlapíka, který „zůstal“ v roce 1999 v draftu jako jeden z posledních mladých hráčů…
Foto: Profimedia.cz