Sejde z očí, sejde z mysli. Ve fotbalovém světě to ale nemusí vždycky znamenat, že hráč, o kterém už neslýcháme, mrskl s kopačkami do zaprášeného sklepa a věnuje se chovu holubů.
Jsou fotbalisté, kteří se na výsluní zájmu vyhřívají prakticky po celou kariéru, a pak jsou takoví, o nichž se po určitém čase, kdy byli známí, prakticky neví. Je to ten druh hráčů, na které si mlhavě vzpomínáte a (mylně) předpokládáte, že se jejich sportovní život naplnil a oni už si spokojeně užívají vydělaných milionů. Chybný úsudek.
Spousta takových borců stále ještě hraje. V následujících kapitolách najdete pět chlapíků, o kterých jste si nejspíš až do této chvíle mysleli, že to mají fotbalově za sebou, jenže oni jsou stále ještě na place a do důchodcovských bačkor se (zatím) nechystají.
Pokračování 2 / 6
Michael Bradley (USA)
Toronto poslalo v lednu roku 2014 do AS Řím deset milionů dolarů za Michaela Bradleyho. Americký reprezentant toho v Evropě odehrál poměrně dost – kromě angažmá v Římě působil také v Chievu, Aston Ville, Borussii Mönchengladbach a Heerenveenu.
Momentálně pětatřicetiletý Bradley má pověst komplexního hráče, který prakticky nemá slabinu. Mnoho let byl považován za jednoho z nejlepších záložníků v Major League Soccer. Umí vytvářet šance i střílet góly. V americké reprezentaci, kde nosil až do roku 2019 kapitánskou pásku, jich dal sedmnáct ve 151 zápasech, do kterých nastoupil. Dvakrát vyhrál pohár CONCACAF a jednou se stal nejlepším americkým sportovcem roku. Do důchodu se zatím nechystá.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 6
Roman Jeremenko (Finsko)
Fin s ruskou krví v žilách – to je Roman Jeremenko. Za národní tým Suomi odehrál 73 utkání a nastřílel pět branek. Během kariéry vystřídal pěknou řádku klubů - hrál v italském Udine a v Sieně, v ukrajinském Dynamu Kyjev, v moskevském CSKA a Spartaku, Kazani a Rostově. Třikrát byl vyhlášen nejlepším finským fotbalistou roku, vyhrál ruský i ukrajinský titul i Superpohár, ale do povědomí fanoušků asi nejvíc vstoupil dvouletým zákazem startů od disciplinární komise UEFA za užití kokainu. I když by člověk očekával, že to znamená konec kariéry, v případě Jeremenka to tak nebylo. Aktuálně pětatřicetiletý ofenzivní záložník se vrátil do profesionálního fotbalu a nyní je hráčem prvoligového klubu IFK Helsinki.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 6
Ricardo Quaresma (Portugalsko)
Je mu už 38 let, ale do starého železa ještě nepatří. Bývalý portugalský reprezentant Ricardo Quaresma se sice vytratil z povědomí fanoušků, ale stále není ve fotbalovém důchodu. Před měsícem mu vypršela dvouletá smlouva v klubu Vitoria Guimaraes, kam zamířil po pěti sezonách strávených v Turecku v dresech Besiktasu Istanbul a Kasimpasy, a nyní si hledá nové angažmá.
Někdejší hráč Barcelony, kde však strávil jen jediný rok, zažil největší úspěchy v dresu Porta, s nímž vyhrál třikrát portugalskou ligu, a Interu Milán, kterému pomohl k vítězství v Serii A i v Lize mistrů. V národním týmu pak přispěl v roce 2016 k zisku titulu mistrů Evropy.
Univerzál, který může hrát na obou křídlech, býval vždycky skvělým driblérem a nechyběla mu kreativita a rychlost. Podle mnohých expertů mohl být světovou superhvězdou, ale chyběla mu pracovní disciplína a ctižádost. Někteří odborníci a fanoušci mu často vyčítali sobectví. S přibývajícím věkem se však jeho individualistický herní styl změnil v týmový.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 6
Danny Drinkwater (Anglie)
Když Leicester City vyhrál v sezoně 2015/16 anglickou Premier League a šokoval celý svět, měl na tom nezanedbatelný podíl i anglický záložník Danny Drinkwater. V dresu Lišek pak odehrál ještě jeden ročník a v roce 2017 zamířil za téměř 35 milionů liber na Stamford Bridge. Londýnský klub upekl transfer na poslední chvíli před uzavřením přestupového okna a zřejmě na to měl vliv i fakt, že Chelsea tehdy nezískala Rosse Barkleyho z Evertonu.
Během premiérové sezony naskočil Drinkwater jen do 12 ligových utkání a poté, co v klubu skončil kouč Antonio Conte úplně vypadl ze sestavy. Pod trenérem Mauriziem Sarrim pak už odehrál jen jedno pohárové střetnutí a tím byla jeho bilance startů v dresu Blues završena.
Smlouva na Stamford Bridge mu vypršela po sezoně 2021/22 a nyní je volným hráčem bez angažmá. V minulém ročníku byl na hostování v Readingu ve druhé nejvyšší anglické lize.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 6
Adrián Ramos (Kolumbie)
Sedmatřicetinásobný kolumbijský reprezentant Adrián Ramos je patrně nejvíc spojen s dresem Herthy Berlín, který oblékal pět sezon, během nichž patřil k ofenzivní elitě na německých trávnících a vysloužil si v roce 2014 přestup do Dortmundu, kde měl zaplnit místo po odchodu Roberta Lewandowskiho do Bayernu.
V barvách Borussie už ale nedostával na hřišti tolik prostoru a času, přesto během necelých tří sezon stihl nastřílet v 52 ligových zápasech 13 branek a pomohl vybojovat vítězství v Superpoháru. Následně se přes čínskou nejvyšší soutěž vrátil v zimě roku 2018 do Evropy, kde nastupoval za Granadu ve druhé španělské lize. V lednu roku 2020 se vrátil do vlasti, kde se upsal klubu América de Cali, kde kdysi s fotbalem začínal, a působí tam dodnes.
Foto: Profimedia.cz