Vyhrát Stanley Cup - to je touha každého hráče, který projde draftem NHL a naskočí do nejslavnější hokejové ligy světa. Zvládne to však jen hrstka vyvolených a ti jsou zatraceně šťastní, když se jim to během kariéry podaří zopakovat. Jsou však borci, jejichž sbírka prstenů pokryje všechny prsty na rukou.
Kolikrát lze během kariéry vyhrát Stanley Cup? Všichni hokejisté se shodnou na tom, že to stačí aspoň jednou a každé další vítězství pak berou jako bonus. Pro pár hráčů se však sbírání prstenů pro vítěze stalo koníčkem.
V následujících kapitolách najdete osm legend NHL, které vyhrály Stanley Cup aspoň osmkrát a všechny je spojuje fakt, že jsou to Kanaďané. Sedm z nich oblékalo dres Montrealu Canadiens. Bůhví, jestli se do této elitní společnosti v dohledné době dostane někdo další…
Pokračování 2 / 9
6. - 8. Red Kelly - 8 x vítěz Stanley Cupu (1950, 1952, 1954, 1955, 1962 až 1964, 1967)
Kanaďan Leonard „Red“ Kelly byl možná nejvíc nedoceněnou superhvězdou v historii NHL. Osminásobný vítěz Stanley Cupu v dresech Detroitu a Toronta během dvaceti profesionálních sezon odehrál 1316 zápasů v základní části, ve kterých posbíral do statistik 823 bodů (281+542). V play-off zvládl 164 utkání s bilancí 33 branek a 59 asistencí.
Když Kelly začínal jako mladík, měl nakročeno do celku Toronta, ale tehdejší hlavní skaut Squib Walker mu nepředpovídal nijak zářivou budoucnost – odhadoval, že v NHL odehraje maximálně dvacet zápasů. Na jeho chybném hodnocení vydělali v Detroitu, kde talentovaného beka v roce 1947 začlenili do mužstva a on jim v následujících letech pomohl ke čtyřem Stanley Cupům.
Kelly byl předchůdcem Bobbyho Orra – byl to ofenzivní zadák, který lámal v kategorii obránců jeden rekord za druhým. V devíti sezonách za sebou si dokázal do kolonky vstřelených branek připsat dvouciferné číslo. Během kariéry to dokázal čtrnáctkrát. Když si uvědomíme, že hrál v době, kdy se od obránce čekalo, že bude gólům bránit, než že je bude střílet, musíme ocenit, že to byl obdivuhodný výkon.
Zdobil ho obrovský cit pro hru a skvělá práce s pukem. Navíc to byl vždycky jeden z nejslušnějších hráčů na ledě a na trestné lavici se ocital jen velmi zřídka. I proto získal během kariéry čtyřikrát Lady Bing Trophy pro největšího gentlemana v NHL. Vzhledem k úkolům obránců na ledě je skoro nemožné, aby toto ocenění vyhrál hráč, který se stará o eliminaci soupeřových útočníků, natož aby to zvládl čtyřikrát.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 9
6. - 8. Maurice Richard – 8 x vítěz Stanley Cupu (1944, 1946, 1953, 1956 až 1960)
Jestliže existuje hráč, který jednou provždy změnil hokej, je to Maurice Richard. Z kanadského útočníka, který celou kariéru (18 sezon) strávil v Montrealu, se stala ikona tohoto sportu a v rodné zemi ho považují za jednu z největších sportovních legend všech dob. Během svých posledních čtyř ročníků v NHL (1956 – 1960) byl kapitánem týmu.
Dobový tisk o něm psal v superlativech. Ne náhodou dostal přezdívku „Raketa.“ Pomohl Montrealu vyhrát osm Stanley Cupů. Přestože v 50. a 60. letech minulého století bylo snadnější tuto trofej získat než v dnešní době, je to obdivuhodný výkon.
Richard se stal vůbec prvním hokejistou, který v základní sezoně NHL překonal magickou hranici padesáti nastřílených branek v padesáti zápasech. Dalších 36 let to nedokázal nikdo zopakovat. Dodnes se to kromě něho povedlo jen čtyřem hokejistům. Přitom to nebyl ryzí střelec jako třeba Bossy nebo Hull, ale kreativní hokejista, který sbíral i hodně asistencí.
O jeho výjimečnosti a velikosti svědčí fakt, že do Hokejové síně slávy byl uveden bezprostředně poté, co ukončil kariéru. V jeho případě bylo zrušeno povinné tři roky dlouhé čekací období na tuto postu.
Zemřel v květnu roku 2000 a do montrealského chrámu, kde leželo jeho tělo, se s ním přišlo rozloučit přes sto tisíc lidí. Pohřeb na státní útraty vysílala kanadská televize přímým přenosem po celé zemi. Na náhrobku má napsáno své životní kredo: „Nikdy se nevzdávej.“
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 9
6. – 8. Serge Savard – 8 x vítěz Stanley Cupu (1968, 1969, 1971, 1973, 1976 až 1979)
Obránce Serge Savard byl členem kanadského týmu, který vyhrál v roce 1976 Kanadský pohár. O deset let později byl uveden do Hokejové síně slávy a za dalších jedenáct roků byl v Montrealu slavnostně vyřazen a vyvěšen pod strop stadionu jeho dres s číslem 18.
V dresu Habs strávil patnáct sezon a v těch posledních dvou byl kapitánem mužstva. Když se s Montrealem v roce 1981 loučil, mohl se pochlubit osmi Stanley Cupy, z toho čtyři vyhrál v řadě za sebou. Kromě toho získal v roce 1969 Conn Smythe Trophy pro neužitečnějšího hráče play-off a o deset let později si ze slavnostního večera odnesl Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji. Dokázal se totiž vrátit do nejslavnější hokejové ligy světa poté, co utrpěl pětinásobnou zlomeninu nohy.
Pokračování 5 / 9
4. – 5. Jacques Lemaire – 9 x vítěz Stanley Cupu (1968 až 1971, 1973, 1976, 1977 až 1979)
Tomu se říká úspěšnost! Kanadský centr Jacques Leamire odehrál v NHL dvanáct sezon, během nichž si jen jedinkrát nezahrál v play-off. Z jedenácti účastí ve vyřazovacích bojích dokázal vytěžit neuvěřitelných devět prstenů pro vítěze Stanley Cupu.
Lemaire strávil celou kariéru v Montrealu Canadiens. Profesionální brusle pověsil na hřebík ve 33 letech, ale jen čtyři roky poté už stál na lavičce Habs jako hlavní kouč a posléze se z něho stal asistent generálního manažera. Největší trenérský úspěch však na něho čekal až v New Jersey. Během pětiletého působení na střídačce Devils přivedl mužstvo v roce 1995 ke Stanley Cupu a stal se jedním z mála, kdo tuto prestižní trofej vyhrál jako hráč i kouč. Zároveň je jedním ze šesti hokejistů, kteří vstřelili dva vítězné góly, jež ukončily finálové série.
Ve své době býval vzorem konzistentních výkonů. V každém ze dvanácti ročníků nastřílel aspoň 20 gólů (nejvíc 44 v sezoně 1972/73) a kromě nováčkovské sezony neměl ve statistikách méně než 52 bodů (nejvíc 97 v sezoně 1977/78). Kariéru zakončil s bilancí 853 zápasů v základní části soutěže, v nichž nastřílel 366 gólů a na dalších 469 nahrál. V play-off získal ve 145 utkáních 139 bodů (61+78).
Pokračování 6 / 9
4. - 5. Claude Provost – 9 x vítěz Stanley Cupu (1956 až 1960, 1965, 1966, 1968, 1969)
Claude Provost byl montrealským rodákem a v tomto kanadském městě také strávil celou profesionální kariéru v NHL. Poprvé naskočil do slavné soutěže v sezoně 1955/56 a okamžitě se radoval ze svého prvního Stanley Cupu. Těžko tehdy mohl tušit, že do roku 1969 si to ještě osmkrát zopakuje.
Když se v roce 1968 vůbec poprvé udělovala Bill Masterton Trophy za vytrvalost a oddanost hokeji, získal ji právě Provost. Kupodivu dodnes nebyl uveden do Hokejové síně slávy a je tak držitelem největšího počtu prstenů pro vítěze Stanley Cupu, který v této legendární společnosti chybí. Během patnácti sezon odehrál v NHL 1005 utkání, ve kterých zaznamenal 589 bodů (254+335). V play-off, které si nezahrál pouze ve svém posledním ročníku v NHL (1969/70), nasbíral 126 startů a 63 bodů (25+38).
Pokračování 7 / 9
2. – 3. Jean Beliveau – 10 x vítěz Stanley Cupu (1956 až 1960, 1965, 1966, 1968, 1969, 1971)
Frankofonní Kanaďan Jean Beliveau dostal přezdívku „Le Gros Billl.“ V NHL odehrál dvacet sezon a všechny v dresu Montrealu Canadiens. V polovině z nich – tedy desetkrát - dokázal s týmem vyhrát Stanley Cup. Když k tomu připočteme dalších sedm vítězství, na nichž se podílel jako manažer klubu, je v tomto ohledu nejúspěšnějším člověkem v dějinách NHL. To není špatné na chlapíka, který původně ani nechtěl hrát hokej profesionálně.
Do statistik si během dvaceti sezon zapsal v základní části a ve vyřazovacích bojích téměř 1300 zápasů, ve kterých nasbíral skoro 1 400 bodů. Získal také Conn Smythe Trophy, Hart Memorial Trophy i Art Ross Trophy. Kapitánem Montrealu byl deset sezon (1961 až 1971).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 9
2. – 3. Yvan Cournoyer – 10 x vítěz Stanley Cupu (1965, 1966, 1968, 1969, 1971, 1973, 1976 až 1979)
Kanaďan Yvan Cournoyer odehrál celou kariéru v NHL v dresu Montrealu Canadiens. Během šestnácti sezon mezi lety 1964 až 1979 patřil k absolutní světové špičce a na postu pravého křídla prakticky neměl konkurenci. Zaznamenal 25 a více gólů v základní části soutěže ve dvanácti po sobě jdoucích sezonách.
Byl to vynikající a rychlý bruslař, čímž vyvažoval nevysoký vzrůst, a kromě toho měl pověst specialisty na přesilovky. Při hře v přečíslení byl smrtelně nebezpečný. Během kariéry nastřílel více než 150 přesilovkových gólů.
Možná nejlepší chvíle v jeho kariéře přišly v play-off v roce 1973, kdy nastřílel v 17 zápasech 15 branek a získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů. Cournoyer vyhrál s Montrealem desetkrát Stanley Cup a byl také členem kanadské reprezentace, která sehrála s tehdejším výběrem Sovětského svazu Sérii století. Kapitánem Habs byl čtyři sezony v letech 1975 až 1979. V roce 1982 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 9
1. Henri Richard – 11 x vítěz Stanley Cupu (1956 až 1960, 1965, 1966, 1968, 1969, 1971, 1973)
Bratr slavného Maurice Richarda Henri byl jen 170 centimetrů vysoký prcek, který však fyzické nedostatky vyvažoval rychlostí a kouzelně šikovnýma rukama. Vynikající centr odehrál v Montrealu celou kariéru, která čítala rovných dvacet sezon. Poslední čtyři v letech 1971 až 1975 strávil v kapitánském dresu.
Richard ukončil kariéru s bilancí 1256 zápasů v základní části soutěže, v nichž nasbíral 1046 bodů (358+688). V play-off zvládl 180 utkání s bilancí 49 branek a 80 asistencí. Desetkrát si zahrál v All-Star Game, ve dvou sezonách byl nejlepším nahrávačem soutěže (1957/58 a 1962/63). Získal víc prstenů pro vítěze Stanley Cupu, než měl prstů na rukou (11). Jeho jméno bude navždy patřit mezi největší hokejové legendy.
Foto: Profimedia.cz