Co je to 13 let v lidském životě? A co je to v životě profesionálního fotbalisty? V prvním případě to je zcela individuální záležitost, v tom druhém to může být zásadní část sportovní kariéry.
Před třinácti lety hostila světový šampionát Jihoafrická republika. Turnaj vyvrcholil nezapomenutelným soubojem Holanďanů se Španěly, v němž byl hrdinou Andrés Iniesta, který rozhodl čtyři minuty před koncem prodloužení o titulu pro reprezentaci z Pyrenejského poloostrova.
Vše výše zmíněné je historie, kterou si pamatuje z vítězného týmu už jen šest fotbalistů, kteří si zahráli finále, nepověsili dosud kopačky na hřebík a neužívají si sportovního důchodu. O koho jde, jakou roli hráli ve finálovém střetnutí a jak se až dodnes ubírala jejich kariéra, na to odpovídají následující kapitoly.
Pokračování 2 / 7
Sergio Ramos (37 let) – Paris Saint-Germain
V době konání světového šampionátu v Jihoafrické republice bylo Sergiovi Ramosovi 24 let a patřil mezi nejlepší obránce na světě. Ve slavném finále byl v základní sestavě a vydržel na hřišti až do poslední minuty. Ostatně – Ramos nechyběl na place ani jedinou minutu na celé cestě turnajem a pomohl Španělsku udržet pět čistých kont. Od 23. minuty finálového utkání hrál pod tlakem, protože viděl žlutou kartu.
V době konání šampionátu byl už pět let hráčem Realu Madrid a v té době byl dvojnásobným vítězem La Ligy a také evropským šampionem z roku 2008. Kontinentální titul pak pomohl Španělsku vybojovat i v roce 2012. Než se po sezoně 2020/21 rozloučil po 16 letech s Bílým baletem, stal se ještě třikrát opět mistrem ligy a čtyřikrát vyhrál Ligu mistrů. Momentálně je hráčem francouzského klubu Paris Saint-Germain, kde mu však za pár týdnů vyprší smlouva.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 7
Sergio Busquets (34 let) – Barcelona
Čtyřiatřicetiletý Sergio Busquets je považován za jednoho z největších simulantů na fotbalových trávnících. Stačí, aby se na něho protihráč ošklivě podíval a už se válí po zemi. Ochotně klesá po sebemenším kontaktu, aby si vymodlil přímý kop, penaltu nebo kartu pro soupeřova hráče.
Jednou prohlásil, že na simulování není nic špatného. Je to prý znakem chytrosti. Tímto výrokem proti sobě popudil i spoustu fanoušků, kteří do té doby jeho excesy blahosklonně přehlíželi.
To však nic nemění na faktu, že je to vynikající fotbalista. V Jihoafrické republice před 13 lety nechyběl na hřišti v žádném střetnutí ani minutu, s výjimkou poslední půlhodiny v utkání základní skupiny proti Švýcarsku. Turnaj zakončil s třetí nejvyšší mírou úspěšnosti přihrávek ze všech hráčů.
V Barceloně hraje už od roku 2008 a od té doby vyhrál osmkrát La Ligu, třikrát Ligu mistrů a kromě titulu mistra světa zvedl nad hlavu i pohár pro evropského šampiona v roce 2012. Na Camp Nou má podepsaný kontrakt do roku 2023 a už avizoval, že z klubu odejde.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 7
Andrés Iniesta (39 let) – Vissel Kóbe
Natržený pravý stehenní sval. Tak zněla diagnóza po čtvrtfinálovém utkání asijské Ligy mistrů, v němž v prosinci 2020 „jeho“ Vissel Kóbe porazil v Kataru Suwon Bluewings. Následovala operace v Barceloně, po níž lékaři určili dobu léčení na čtyři měsíce.
V Kóbe podepsal Iniesta v roce 2018 tříletou smlouvu, a tak se nahlas spekulovalo o konci kariéry a trvalém návratu španělské legendy domů. Jenže Iniesta překvapil a v Japonsku prodloužil kontrakt až do roku 2024. V Barceloně, kde odehrál 16 sezon, vyhrál devět mistrovských titulů v La Lize a čtyřikrát triumfoval v Lize mistrů, však má jistou budoucnost. Podepsal totiž před odchodem do země vycházejícího slunce doživotní smlouvu a jednou by se mohl ujmout některé manažerské či trenérské funkce.
Španělský titul mistrů světa z roku 2010 bude navždy spojen s jeho jménem. Finále s Nizozemím totiž rozhodl jeho gól ze 116. minuty. Za to, že si při oslavě branky svlékl dres, dostal žlutou kartu, ale to už mu bylo jedno, protože zajistil Španělsku premiérové prvenství na mistrovství světa v historii.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 7
Pedro (35 let) – Lazio Řím
Útočník (či ofenzivní záložník) Pedro byl benjamínkem španělského celku na mistrovství světa v roce 2010. Debut v reprezentaci si odbyl nedlouho před šampionátem v přáteláku proti Saúdské Arábii. Na turnaji v Jihoafrické republice nastoupil do pěti utkání, z toho třikrát jako náhradník. Do finálového střetnutí proti Holandsku byl v základní sestavě a na hřišti vydržel 60 minut, načež ho nahradil Jesús Navas.
Už když přicestoval na šampionát, byl dvojnásobným vítězem La Ligy s Barcelonou, s níž pak vybojoval ještě tři domácí tituly. Třikrát se také radoval z triumfu v Lize mistrů a podílel se i na zlatých medailích z mistrovství Evropy v roce 2012.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
V létě roku 2015 přestoupil za téměř dvacet milionů liber do Chelsea. Podle španělských novinářů byl totiž frustrovaný z malého vytížení na Camp Nou, kde se v konkurenci Neymara, Lionela Messiho a Luise Suáreze dostával na hřiště převážně jen jako střídající hráč. Na Stamford Bridge pak pobyl pět sezon, jednou se radoval z vítězství v Premier League a pomohl k triumfu v Evropské lize. Od sezony 2020/21 hrál rok v AS Řím a nyní hraje druhý ročník v dresu Lazia, kde mu za pár týdnů vyprší smlouva.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 7
Jesús Navas (37 let) – FC Sevilla
Jesús Navas se na mistrovství světa v Jižní Africe objevil ve třech zápasech, včetně finálového souboje s Nizozemci. Do hry přišel v 60. minutě, kdy nahradil Pedra, a vydržel až do závěrečného hvizdu po prodloužení. Tehdy byl hráčem Sevilly, jejíž je odchovancem. V roce 2012 se podílel také na zisku zlata na mistrovství Evropy.
V létě roku 2013 podepsal první smlouvu v zahraničním klubu ve své kariéře. A to bylo španělskému útočníkovi už skoro 28 let a v minulosti měl na stole několik skvělých nabídek. Všechny je odmítl, protože se obával příliš silného stesku po domově.
Hlavně kvůli fobii z opuštění domova strávil prakticky celou kariéru ve španělské Seville, kde se narodil a vyrůstal. Traduje se historka, že jednou během předsezónního soustředění mužstva v přímořském městečku Huelva, které je jen hodinu jízdy autem od Sevilly, byl Navas tak rozrušený a nervózní, že pro něho museli přijet otec s bratrem a odvézt ho zpátky domů.
Posléze tvrdil, že svůj strach zvládl a má ho pod kontrolou. Vzhledem k tomu, že strávil čtyři sezony v Británii v dresu Manchesteru City, dá se tomu věřit. Od léta roku 2017 už je ale zase doma v Seville, kde zřejmě hodlá i zakončit kariéru. V klubu má podepsaný kontrakt do roku 2024.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 7
Cesc Fábregas (36 let) – Como 1907
Když odlétal Cesc Fabregas na turnaj do Jižní Afriky, byl největší hvězdou a miláčkem fanoušků Arsenalu. Byl to pro něj druhý světový šampionát. Jako teenager se totiž představil už o čtyři roky dříve v Německu. V roce 2010 však španělský trenér Vicente Del Bosque upřednostňoval trio Sergio Busquets, Xabi Alonso a Andrés Iniesta, takže Fabregas nebyl ani jednou v zahajovací sestavě. Ve čtyřech ze sedmi utkání naskočil na hřiště jako náhradník, včetně finálového souboje. Do hry přišel v 87. minutě, když nahradil Xabiho Alonsa.
Fabregas vydržel po šampionátu ještě rok na Emirates Stadium a pak se přestěhoval do Barcelony, kde pobyl tři sezony a jednou pomohl vybojovat vítězství v La Lize. V roce 2014 se vrátil zpět do Premier League, ale pořádně naštval fanoušky Arsenalu, protože se upsal městskému konkurentovi z Chelsea. Na Stamford Bridge pak působil více než čtyři roky a následně zamířil do Monaka, odkud přešel loni v létě jako volný hráč do druholigového italského Coma. Kromě titulu mistra světa a vítěze španělské ligy má ve sbírce úspěchů také triumf z evropského šampionátu v roce 2012 a dvě vítězství z nejvyšší anglické soutěže.
Foto: Profimedia.cz