Málokdo má dost kuráže a silnou hroší kůži na to, aby se stal fotbalovým rozhodčím. Muži s píšťalkou jsou totiž první na řadě, když si fanoušci vybíjejí frustraci z nepovedeného výkonu svých miláčků. Píská se dokonce i na ty arbitry, kteří patří k nejrespektovanějším.
Stará otřepaná fráze tvrdí, že fotbaloví rozhodčí jsou jen špatní, nebo ještě horší. Není to tak docela pravda. Ve fotbalových dějinách bychom našli pár takových, kteří měli u fanoušků úctu navzdory tomu, že se někdy upískli, nařídili penaltu, když neměli, nebo neukázali kartu, když ji z kapsy vytáhnout měli.
Chybovat je lidské, ale osmička arbitrů, kterou najdete v následujících kapitolách to nedělala tak často jako většina jejich kolegů s píšťalkou. A navíc měli charisma, které z nich udělalo nejrespektovanější sudí všech dob. Asi vás nepřekvapí, že mezi nimi nenajdete známého českého korupčníka Lubomíra Pučka alias Pucciniho…
Pokračování 2 / 9
8. Massimo Busacca (Švýcarsko)
Massimo Busacca pobíhal mezi bílými lajnami na zelených pažitech od roku 1996 do roku 2011. V letech 2005 až 2010 se stal šestkrát v řadě nejlepším rozhodčím švýcarské soutěže.
Na mezinárodní scéně působil od roku 1999. Řídil tři zápasy na světovém šampionátu v Německu (2006) a o čtyři roky později v Jihoafrické republice soudcoval střetnutí JAR – Uruguay (0:3). V 77. minutě za stavu 1:0 pro jihoamerický tým nařídil za podražení útočníka Luise Suáreze penaltu a poslal ze hřiště domácího brankáře Itumelenga Knuneho, který se stal teprve druhým vyloučeným gólmanem v historii mistrovství světa.
Busacca nechyběl ani na Euru v roce 1998, které hostila jeho rodná země společně s Rakouskem, kde řídil tři duely, mezi nimi i semifinálový souboj Německa s Tureckem. Na klubové úrovni se mu dostalo nejvyšších poct v roce 2007, kdy rozhodoval finále Poháru UEFA v Glasgowě, v němž na penalty porazila Sevilla Espanyol, a pak o dva roky později, kdy řídil zápas finále Ligy mistrů mezi Barcelonou a Manchesterem United (2:0).
Jeho kariéra však nebyla čistá jako lilie. V roce 2009 v utkání švýcarského poháru mezi celky FC Baden a Young Boys Bern neudržel po pískotu tribun nervy na uzdě a ukázal fanouškům zdvižený prostředník. I když obscénní gesto popíral, nakonec dostal od fotbalového svazu distanc na tři zápasy a musel se omluvit.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 9
7. Viktor Kassai (Maďarsko)
Na maďarských trávnících v nejvyšší soutěži mohli fanoušci poprvé zaregistrovat Viktora Kassaie v roce 1996. To mu bylo pouhých 21 let. O sedm roků později už řídil i zápasy na mezinárodní scéně.
V roce 2011 byl Mezinárodní federací fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) vyhlášen nejlepším rozhodčím na světě. Bylo to po sezoně, ve které dostal na starost finále Ligy mistrů mezi Barcelonou a Manchesterem United (3:1). Nechyběl ani na mistrovství světa v Jihoafrické republice, kde řídil tři duely, včetně semifinále mezi Německem a Španělskem (0:1).
Na Euru v roce 2012 pískal dva zápasy. V souboji domácí Ukrajiny s Anglií neuznal regulérní branku Marka Deviče a reprezentace Albionu vyhrála díky gólu Wayna Rooneyho 1:0.
Jeho posledním významným utkáním v Lize mistrů byl v roce 2013 souboj Bayernu Mnichov s Realem Madrid, který však svými chybami zásadně ovlivnil. Podle tehdejšího kouče Bayernu Carla Ancelottiho nesprávně vyloučil Artura Vidala a především uznal druhý gól Bílého baletu, který vstřelil Cristiano Ronaldo z ofsajdu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 9
6. Pedro Proenca (Portugalsko)
Portugalský sudí Pedro Proenca řídil v roce 2012 finále Ligy mistrů mezi Chelsea a Bayernem Mnichov i souboj o zlato na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině mezi Španělskem a Itálii. Stal se vůbec prvním arbitrem v historii, který soudcoval obě tato finálová střetnutí.
Podle fotbalových historiků a statistiků byl nejlepším fotbalovým rozhodčím roku 2012. Byla to pro něho satisfakce za nepříjemnost, kterou si prožil o rok dříve, kdy byl v Lisabonu napaden a přišel o dva zuby. Naposled se představil na velké akci v roce 2014, kdy pískal tři zápasy na světovém šampionátu v Brazílii. O rok později ukončil sportovní kariéru.
Na jeho kariéře však také lpí několik kaněk. Nejspíš neměl moc v lásce rumunské fotbalisty. V roce 2010 v utkání Francie – Rumunsko uznal gól Loica Rémyho z ofsajdu. Když byl o tři roky později nominován ke kvalifikačnímu klání Řecko – Rumunsko, rumunská fotbalová federace zpochybnila vzhledem k předchozímu incidentu jeho delegaci a žádala o změnu. Organizace FIFA ani UEFA však nevyhověly a Proenca zápas řídil. Utkání skončilo výhrou Řecka 3:1, když první branku vstřelil Kostas Mitroglou z ofsajdu…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 9
5. Kim Milton Nielsen (Dánsko)
Bývalý dánský rozhodčí Kim Milton Nielsen byl známý pro svůj výrazný vzhled. Bez dvou centimetrů měřil rovné dva metry, takže byl vyšší než většina hráčů, kterým na hřišti soudcoval a měl tedy slušný respekt. Během kariéry odpískal 154 mezinárodních zápasů, z toho 53 v Lize mistrů.
Rozhodčím FIFA se stal v roce 1988 ve věku pouhých 28 let. A tuto práci vykonával až do svého odchodu do důchodu 16. května 2006 poté, co dosáhl věkové hranice 45 let regulované UEFA.
Řídil dvě střetnutí na mistrovství světa v roce 1998 ve Francii, rozhodoval také semifinále mezi Brazílií a Tureckem na mistrovství světa v roce 2002 v Koreji a Japonsku. V životopise má také několik důležitých duelů Ligy mistrů a dalších evropských soutěží, jako je finále Poháru UEFA v roce 1994, finále Ligy mistrů v roce 2004 a čtvrtfinále Ligy mistrů v roce 2005. Kromě kariéry rozhodčího pracoval jako IT manažer.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 9
4. Urs Meier (Švýcarsko)
Patnáct let pobíhal rozhodčí Urs Meier po švýcarských pažitech a deset roků patřil mezi absolutní mezinárodní elitu. Pískal na mistrovství světa v roce 1998 a o čtyři léta později byl i na šampionátu v Jižní Koreji a Japonsku, kde řídil například semifinálové střetnutí Jihokorejců s Německem.
Nechyběl ani na evropských turnajích v roce 2000 a 2004, kde se stal jednou z kontroverzních osobností kvůli výkonu ve čtvrtfinálovém utkání Portugalska s Anglií. Meier totiž neuznal v 89. minutě branku Sola Campbella kvůli údajnému faulu Johna Terryho na brankáře Richarda Pereiru. Zápas tak šel do prodloužení a posléze postoupil na penalty domácí celek. Následně Meier obdržel od anglických fanoušků asi 16 tisíc vulgárních emailů, mezi nimiž nechyběly ani výhrůžky smrtí, takže musel být nějaký čas pod policejní ochranou.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 9
3. Markus Merk (Německo)
Markus Merk – civilní profesí zubař - je jednou z největších fotbalových osobností, které foukaly do píšťalky. Šestnáctkrát byl zvolen nejlepším německým rozhodčím roku a dodnes drží rekord v počtu odpískaných zápasů v Bundeslize. V roce 2005 dostal vysoké státní vyznamenání „Spolkový kříž za zásluhy“. Třikrát byl vyhlášen nejlepším světovým arbitrem (2004, 2005, 2007).
Za výkon ve finále Eura v roce 2004 mezi domácím Portugalskem a Řeckem pršely na jeho adresu slova chvály. O rok dříve soudcoval finále Ligy mistrů mezi italskými celky AC Milán – Juventus Turín a v roce 1997 dostal na starost finále Poháru vítězů pohárů, v němž Barcelona porazila Paris Saint-Germain 1:0.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 9
2. Howard Webb (Anglie)
Jak už to tak bývá, výjimečné osobnosti mají řadu kritiků a mnozí lidé je nemohou vystát. To je také případ anglického sudího Howarda Webba, který až do roku 2014 patřil neodmyslitelně k anglické Premier League i světovému fotbalu.
Profesionální kariéru odstartoval v roce 2000 a od té doby už jen stoupal nahoru. O pět let později se dostal na seznam mezinárodních arbitrů, kde vydržel devět let, než odešel do fotbalového důchodu. V životopise se mu skví zápasy, které jsou na absolutním vrcholu pro každého sudího na světě.
V roce 2010 rozhodoval finále Ligy mistrů Bayern Mnichov - Inter Milán (0:2). Jen o pár měsíců později dostal důvěru na mistrovství světa v Jihoafrické republice, kde řídil finálový duel Španělska s Nizozemím. Po utkání se na jeho hlavu snesla vlna kritiky. Webb totiž rozdal 14 žlutých karet, což bylo o osm víc, než činil dřívější rekord pro finále světového šampionátu. Výsledek také ovlivnilo vyloučení Johna Heitingy po druhé žluté. Když přebíral s kolegy po zápase pamětní medaile, část publika ho vypískala. Naopak světový tisk mu zase vytkl přílišnou velkorysost k holandskému týmu, který vyrukoval na Španěly s tvrdou hrou.
Webb nechyběl ani na evropských šampionátech v letech 2008 a 2012. Na turnaji v Polsku a na Ukrajině řídil hned dva zápasy českých fotbalistů – úvodní duel základní skupiny s Ruskem a následně čtvrtfinále proti Portugalsku. Naposled se představil na mistrovství světa v Brazílii, kde vedl dvě střetnutí. Následně odešel do důchodu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 9
1. Pierluigi Collina (Itálie)
Na charismatického sudího Pierluigiho Colinnu čeští fanoušci nevzpomínají rádi. Dokonce by se dalo říci, že ho mnoho let ze srdce nenáviděli, a to zásluhou jeho rozhodnutí z utkání proti Nizozemí na evropském šampionátu v roce 2000. Collina tehdy po nafilmovaném pádu Ronalda de Boera nařídil v závěrečných minutách penaltu, která rozhodla o vítězství Holanďanů 1:0. I kvůli ní Češi nakonec nepostoupili ze základní skupiny.
Ani tato bolestná zkušenost českých fanoušků s Collinou však nesnižuje kvality italského arbitra, který naháněl strach nejen svými výroky, ale i zjevem. Ostatně, jak jinak by mohl mezi lety 1998 až 2003 vyhrát šestkrát za sebou titul nejlepšího světového rozhodčího? Sedmkrát se stal nejlepším mužem s píšťalkou v italské Serii A.
Collina si zapískal ve finálových zápasech na mistrovství světa(2002), v Lize mistrů (1999) i v poháru UEFA (2004). Žádný soudce ve fotbalové historii neměl na hřišti víc respektu než on.
Foto: Profimedia.cz