Výjimečná odvaha, palčivá touha po úspěchu, nezlomná vůle – to vše potřebuje každý, kdo míří za úspěchem. Těžko uvěřitelných sportovních příběhů bychom v historii našli hodně, ale jen některé byly napsány na olympijských hrách. V následujících kapitolách najdete pět osobností, jejichž cesta za medailí na nejprestižnější sportovní akci světa vešla do dějin.
Pokračování 2 / 6
Betty Robinsonová – mrtvola, která doběhla na prvním místě
Americká atletka Elizabeth Robinsonová startovala poprvé na olympijských hrách už v roce 1928, kdy jí bylo pouhých sedmnáct let. V Amsterdamu tehdy vybojovala zlatou medaili na stometrové trati a stala se nejmladší olympijskou vítězkou ve sprintu. Druhou, stříbrnou medaili, získala ve štafetě na čtyřikrát sto metrů.
Její fantasticky rozjetou kariéru však tvrdě poznamenalo letecké neštěstí v roce 1931. Když záchranáři prohledávali trosky, označili ji za mrtvou, naštěstí si však stačili včas všimnout slabých známek života a neposlali ji rovnou do márnice. Následujících sedm měsíců strávila v komatu na nemocničním lůžku, ztratila schopnost chodit a podle lékařů neměla šanci na návrat do normálního života. Mýlili se.
Robinsonová se díky silné vůli a horečné touze dokázala vrátit nejen do běžného života, ale také na běžeckou trať. V roce 1936 byla členkou americké štafety, která si na olympiádě v Berlíně doběhla na trati čtyřikrát sto metrů pro zlato.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 6
Kipchoge Keino – 1500 metrů za zlatem se žlučovými kameny
V případě, že člověka postihne žlučníkový záchvat, má většinou jen málo chuti provádět jakoukoli sportovní aktivitu. Ne tak keňský běžec Kipchoge Keino, který na olympijských hrách v Mexiku v roce 1968 absolvoval dva závody s akutním zánětem tohoto orgánu.
Nejprve běžel desetikilometrový závod. Ještě kilometr před cílem byl ve vedoucí skupině, ale náhle vybočil a zhroutil se na trávník vedle trati. Lékaři posléze zjistili, že za kolapsem je zanícený žlučník. Přesto Keino nastoupil do pětikilometrového závodu, v němž vybojoval stříbrnou medaili.
I přes doporučení doktorů, aby se vzdal účasti v závodě na 1500 metrů, se postavil na start a v cíli byl nejrychleji ze všech. S nevídaným náskokem porazil tehdejšího světového rekordmana Američana Jima Ryuna a čas 3:34,9 se stal novým olympijským rekordem, africkým rekordem, rekordem Commonwealthu, nejrychlejším časem roku 1968 a druhým nejlepším výkonem na 1500 metrů v historii.
Jako olympijský rekord vydržel Keinův čas až do olympijských her 1984 v Los Angeles, kdy ho překonal britský mílař Sebastian Coe. Až po závodě přišla řada na žlučové kameny…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 6
Richard Allen – cesta za vítězstvím lemovaná autogramy
Dnes už by se nic takového nemohlo stát. Sportovec, který by během suverénního vedení v utkání začal bezstarostně rozdávat autogramy, by byl nejspíš diskvalifikován za pohrdání soupeřem, ale v roce 1932 to ještě možné bylo.
Indický pozemní hokejista Richard Allen byl univerzálem – patřil ke skvělým hráčům v poli, ale když na to přišlo, postavil se do branky a byl z něho vynikající gólman. Na olympiádě v Amsterdamu v roce 1928 odchytal pět zápasů a radoval se ze zlaté medaile, o čtyři roky později se postavil na hrách v Los Angeles mezi tyče v souboji s domácí reprezentací USA. Když vedli Indové 24:0, přestal se věnovat zápasu a začal rozdávat autogramy fanouškům. Jen díky tomu dokázali Američané aspoň jednou skórovat. Na konci turnaje se Indové radovali ze zlatých medailí.
Pokračování 5 / 6
Wilma Rudolphová – od dětské obrny ke třem sprinterským triumfům
Dětství a mládí Američanky Wilmy Rudolphové poznamenalo hned několik vážných nemocí. Měla spálu, černý kašel, plané neštovice, spalničky a také dětskou obrnu, kvůli níž musela řadu let nosit speciální výztuhy, které jí vyrovnávaly zkroucenou levou nohu.
Ve věku 12 let zdravotní handicap překonala a začala se věnovat basketbalu, po čase ji objevil atletický trenér a Rudolphová začala běhat. Šlo jí to tak dobře, že v šestnácti letech byla nominována do amerického atletického týmu pro olympiádu v Melbourne, kde pomohla sprinterské štafetě k bronzovým medailím. Vrcholem její kariéry se však staly až další hry v roce 1960 v Římě, kde vyhrála na obou sprinterských distancích a navíc pomohla ke zlatu štafetě na čtyřikrát sto metrů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 6
George Eyser – s dřevěnou nohou k šesti medailím
Naše generace viděla na olympiádě běhat beznohého Jihoafričana Oscara Pistoriuse, generace našich pradědečků si mohla přečíst o americkém gymnastovi Georgovi Eyserovi, který v roce 1904 na hrách v St. Louis vyhrál v jeden den šest olympijských medailí. Tento heroický výkon ještě podtrhuje fakt, že to dokázal bez dolní končetiny, o kterou přišel při kolizi s vlakem.
Jen s dřevěnou protézou levé nohy triumfoval na bradlech, v přeskoku a ve šplhu. Ke třem zlatům přidal stříbro ve sdružené soutěži a bronz na hrazdě. I když hry poznamenala mizerná účast a domácí sportovci neměli moc konkurentů, přesto jde o mimořádný výkon, který si zaslouží respekt.