Získat Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu na světě je nejvyšší individuální ocenění, jaké může každý, kdo kope do balonu, získat. Někteří borci sbírají Zlaté míče jako jiní třeba známky nebo vtipy o Miloši Zemanovi, na jiné fantastické fotbalisty se však nikdy nedostalo.
Messi, Ronaldo (brazilský i ten portugalský), Ronaldinho, Zidane, Kaká, Nedvěd, Figo – ti všichni se aspoň jedenkrát v kariéře radovali ze zisku Zlatého míče. Na druhé straně existuje řada stejně kvalitních hráčů, kteří tuto prestižní trofej nad hlavu nikdy nezvedli, ač by si ji podle mínění mnoha fanoušků a expertů zasloužili. V následujících kapitolách najdete tucet těch nejlepších, kteří už ukončili kariéru, a pro něž zůstal Zlatý míč zakletou a nedostupnou trofejí.
Pokračování 2 / 13
12. Kenny Dalglish (Skotsko)
I když v roce 2012 odcházel jako trenér Liverpoolu ze své funkce se skloněnou hlavou, pro fanoušky Reds zůstává nadále v paměti jako „Král Kenny.“ Dalglish možná fotbalově předběhl svou dobu. Kromě toho, že to byl excelentní kanonýr, byl komplexním, chytrým a nesmírně obratným hráčem. Nikdy nebyl sobecký – vedle toho, že střílel hodně gólů, spousty jich připravoval i spoluhráčům.
Liverpool přivedl k šesti titulům, když v letech 1977 až 1990 nastřílel 172 branek, což ho řadí na šesté místo v historických klubových statistikách. Nejblíže k zisku Zlatého míče byl v roce 1983, kdy skončil na druhém místě za Michelem Platinim.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 13
11. Ferenc Puskás (Maďarsko)
Maďar Ferenc Puskás je považován za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob. Na začátku kariéry hrál pod pseudonymem Miklós Kovácz, aby obešel pravidla o minimálním věku pro podpis smlouvy. Puskás patřil do legendárního maďarského celku, který naháněl v padesátých letech minulého století strach celému světu.
Kromě maďarské ligy válel také v Realu Madrid, s nímž dokázal vybojovat třikrát v řadě vítězství v Poháru mistrů evropských zemí. V šedesátých letech odehrál ještě čtyři zápasy za španělskou reprezentaci.
„Získá-li dobrý fotbalista míč, měl by okamžitě vidět tři možnosti, jak s ním naloží. Puskás jich vždycky viděl aspoň pět,“ řekl o něm kdysi bývalý spoluhráč z maďarské reprezentace Jeno Buzansky. Dokonale tak vystihl jeho největší přednosti – předvídavost a kreativní myšlení.
Jeho statistiky jsou obdivuhodné. V reprezentačním dresu nastřílel 84 branek v 85 zápasech, v Realu skončil s bilancí 240 gólů ve 260 duelech a za Honvéd Budapešť dal 165 branek ve 164 hrách. Bylo by ale zjednodušující redukovat Puskásovy kvality jen na vstřelené góly. Byl to komplexní fotbalista, který ve své době neměl na světě konkurenci. Zlatý míč však nikdy nedostal - v roce 1960 skončil druhý za Luisem Suárezem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 13
10. Eric Cantona (Francie)
Na podzim roku 1992 to měl kouč Alex Ferguson na Old Trafford pořádně nahnuté. Po katastrofálním startu do sezony se už nahlas mluvilo o jeho vyhazovu, ale pak přišel zázrak. Jmenoval se Eric Cantona a Red Devils ho získali za 1,2 milionu liber z konkurenčního Leedsu.
Francouzský forvard, který proslul nejen svým nesporným talentem a fotbalovou genialitou, ale také arogantními výstřelky, jako by do týmu přinesl přesně to, co mu chybělo – agresivní herní projev a branky. Cantona odehrál za United pět sezon, během nichž pomohl vybojovat čtyři ligové tituly, dvě vítězství v FA Cupu a nastřílel přes 150 gólů.
Ve francouzském dresu debutovala legenda Manchesteru United v roce 1987, jenže pak se pohádal s trenérem a do mužstva, které odjelo na mistrovství světa do Itálie v roce 1990, se nevešel. V roce 1994 se Francouzi nečekaně na šampionát vůbec nekvalifikovali a o tři roky později pověsil Eric Cantona kopačky na hřebík a stal se z něho herec. Bylo mu tehdy pouhých 31 let. O rok později vyhrála Francie mistrovství světa na domácí půdě…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 13
9. Alan Shearer (Anglie)
Alan Shearer - žádné jméno nekřičeli komentátoři fotbalu z Premier League v uplynulém čtvrtstoletí častěji. V letech 1992 až 1996, které strávil v Blackburnu, a následně během deseti sezon v Newcastlu United, nasázel soupeřům v ligové soutěži neuvěřitelných 260 gólů. Kdyby se Premier League hrála už od roku 1988, mohl jich mít ve statistikách o 23 víc – nastřílel je ještě jako -náctiletý mladík v Southamptonu, který hrál tehdejší nejvyšší soutěž, tedy First Division.
Shearer dovedl Blackburn v sezoně 1994/95 po 81 letech k titulu anglického šampiona. Během sezony tehdy nastřílel 34 gólů. Když v roce 1996 přestupoval do Newcastlu za 15 milionů liber, stal se nejdražším hráčem své doby. Jeho střelecký rekord nejspíš obstojí ve zkoušce času hodně dlouho.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 13
8. Gabriel Batistuta (Argentina)
Útočník Gabriel Batistuta byl dlouhá léta nejlepším střelcem v historii argentinské reprezentace. Až před pár lety jeho 54 branek v národním týmu překonal Lionel Messi.
Rychlý hráč s obrovským citem na gólové situace byl poctivým dříčem a jedním z nejkomplexnějších fotbalistů své generace. Proslul excelentní technikou, skvělým pohybem bez míče i silou v hlavičkových soubojích. Góly střílel oběma nohama z jakéhokoli místa na hřišti. Dokázal perfektně číst hru a předvídal, co se na hřišti stane v příštích vteřinách, takže byl téměř vždycky o krok před soupeřovými obránci. Navíc byl považován za vzor fair-play chování.
Diego Maradona o něm prohlásil, že byl nejlepším útočníkem, jakého kdy viděl hrát. Naneštěstí byl Batistuta poměrně náchylný ke zraněním, což dost zásadně poznamenalo (a nakonec i zkrátilo) jeho fotbalovou kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 13
7. Ryan Giggs (Wales)
Ryan Giggs byl do konce sezony 2013/14 aktivní hráčskou legendou Premier League. Soutěž hrál od jejího vzniku v roce 1992 a v dresu Manchesteru United, jemuž byl věrný až do konce kariéry, odehrál 632 ligových zápasů. Kdyby Premier League vznikla o dva roky dříve, měl by jich na kontě ještě o čtyřicet víc.
Giggs však není jen rekordmanem v počtu odehraných zápasů. Prvenství drží také v počtu získaných mistrovských titulů (13), zvládl také nejvíc zápasů v jednom klubu (632) a odehrál nejvíc sezon (22). Klobouk dolů, tohle bude jen těžko někdo v budoucnosti překonávat.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 13
6. Franco Baresi (Itálie)
Italský obránce Franco Baresi strávil celou kariéru v AC Milán. Vyhrál třikrát Ligu mistrů, šestkrát italskou Serii A, ze světových šampionátů má kompletní sbírku medailí. Tu nejcennější vybojoval v roce 1982, o osm let později přidal bronz a další čtyři roky poté vyhrál stříbro.
Nejblíže k zisku Zlatého míče byl v roce 1989, kdy skončil na druhém místě za suverénním Holanďanem Van Bastenem. Baresi se s fotbalem rozloučil v roce 1997, když mu bylo 37 let. Jen o dva roky později byl fanoušky AC Milán zvolen hráčem století.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 13
5. Thierry Henry (Francie)
Když po osmi sezonách v rudém dresu Arsenalu Francouz Thierry Henry v roce 2007 odcházel do Barcelony, loučil se jako historicky nejlepší střelec klubu. Do Londýna přišel za 11 milionů liber z Juventusu Turín a nějakou chvíli mu trvalo, než si na ostrovní fotbal zvykl. Ale sotvaže se tak stalo, byl k nezastavení.
Během působení v Arsenalu pomohl vybojovat dvakrát pohár pro vítěze Premier League a třikrát FA Cup. Po odchodu Patricka Vieiry se stal v roce 2005 kapitánem mužstva. Henry je vůbec posledním hráčem, který vstřelil gól na starém stadionu Highbury. V klubu zanechal nesmazatelnou stopu. Na pár zápasů se do něj ještě vrátil v roce 2012 před startem sezony v MLS.
Henry je pravděpodobně nejlepším fotbalistou (bráno podle herní kvality, kterou v MLS předváděl), jaký v USA uzavřel kontrakt. V klubu New York Red Bulls podepsal smlouvu poté, co odešel ve 33 letech v roce 2010 z Barcelony. Rudým býkům pomohl o tři roky později k mistrovskému titulu. Jeho největším přínosem bylo, že díky slavnému jménu a fenomenálním schopnostem přitáhl k fotbalu ve Spojených státech další miliony lidí a pomohl zvětšit fanouškovskou základnu.
V anketě Zlatý míč se dvakrát dostal na stupně vítězů. V roce 2003 skončil druhý za Pavlem Nedvědem a o tři roky později byl na bronzové příčce. Jinak má ovšem skříně natřískané desítkami individuálních a týmových trofejí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 13
4. Raúl Gonzáles (Španělsko)
Než přišel na San Bernabeu Cristiano Ronaldo, byl synonymem Bílého baletu pro číslo 7 Raúl Gonzáles. Až teprve portugalská superhvězda překonala jeho rekordy, které během šestnácti sezon v dresu královského velkoklubu vytvořil na klubové i ligové úrovni.
Raúl je mnohými odborníky i fanoušky považován za nejlepšího španělského fotbalistu všech dob. Proslulý byl svým zabijáckým střeleckým instinktem a nesmírnou bojovností. První zápas v Champions League odehrál už ve věku 18 let. S Realem vyhrál šestkrát ligový titul a třikrát Ligu mistrů. V roce 2001 skončil v anketě Zlatý míč na druhém místě za Michaelem Owenem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 13
3. Xavi Hernández (Španělsko)
Jeden titul mistra světa, dva tituly mistra Evropy, osm titulů ze španělské ligy a čtyři vítězství v Lize mistrů. Je potřeba ještě něco dodávat? Ani tento úžasný výčet týmových úspěchů však Xavimu Hernándezovi nezajistil vítězství v anketě Zlatý míč.
Právě on býval ztělesněním barcelonského tiki-taka stylu a ještě šestnáct let od svého debutu na Camp Nou byl nepostradatelným ozubeným kolečkem, kolem kterého se točil hodinový stroj katalánského velkoklubu. Nejblíže k zisku Zlatého míče byl v roce 2009, kdy skončil na třetím místě za Lionelem Messim a Cristianem Ronaldem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 13
2. Alessandro Del Piero (Itálie)
Útočník Alessandro Del Piero je ikonou Juventusu Turín a italského fotbalu. V dresu Staré dámy strávil 19 sezon a v reprezentaci odehrál 91 utkání, v nichž dal 27 branek. Ve sbírce trofejí má šest pohárů pro vítěze Serie A, vyhrál Ligu mistrů, je mistrem světa z roku 2006 a vicemistrem Evropy z roku 2000. Během dlouhé kariéry posbíral Del Piero obrovský počet individuálních ocenění včetně Zlaté kopačky z roku 2007, Zlatý míč však nad hlavu nikdy nezvedl.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 13
1. Paolo Maldini (Itálie)
Paolo Maldini se stal symbolem klubové věrnosti. Všech 25 sezon, které strávil v profesionálním fotbale, oblékal dres AC Milán. S kariérou se loučil v roce 2009, kdy mu bylo 41 let, jako klubová legenda.
Maldini měl obrovské vůdčí schopnosti. I proto dostal přezdívku „Il Capitano.“ Víc než pro technické kousky byl uznáván pro dokonalou poziční hru, perfektní přehled a intuici, díky níž byl vždy ve správný čas na správném místě.
Kromě titulu vicemistra světa z roku 1994 je Maldini také vicemistrem Evropy z roku 2000, sedmkrát vyhrál italskou ligu a pětkrát Ligu mistrů. V roce 1994 byl v anketě Zlatý míč na třetím místě a na stejné pozici pak figuroval i o devět let později. V roce 2007, kdy mu bylo 39 let, se stal nejlepším obráncem Ligy mistrů.
Foto: Profinedia.cz