Hokejová veřejnost má zřejmě jasno. Podle toho, co se píše v internetových diskusích, o postupu Olomouce a Boleslavi do extraligy rozhodl jejich poslední vzájemný zápas, který byl předem domluvený. Nezaujatý hokejový divák však musí uznat, že Kohouti si nejvyšší soutěž zaslouží. Bez ohledu na poslední utkání.
Ponechme teď stranou, že před vzájemným zápasem stačil Boleslavi k jistotě postupu bod a Olomouci dva. Je třeba si totiž připomenout, že olomoucká Mora měla po deseti odehraných utkáních na Chomutov čtyřbodový náskok, na Kladno pak rovných deset bodů. Tedy na celky, které sezonu začínaly v extralize a rozhodně nepomýšlely na sestup. To jen tak pro pořádek, aby bylo jasno, že svěřenci Petra Fialy nebojovali o postup náhodou.
Vraťme se ale k pruběhu celého ročníku. První signál pro fanoušky Mory, že letošní sezona může být úspěšná, přišel už v létě, když Jiří Dopita, majitel a trenér v jedné osobě, sehnal velkou posilu do branky – Tomáše Vošvrdu z Liberce.
Zlínský talent Libor Kašík sice předváděl v uplynulých dvou sezonách úctyhodné výkony, v play off však pokaždé chyběly Olomouci zkušenosti s klíčovými zápasy. Ty přišly až s hráčem, který prošel Libercem, Vítkovicemi, Kanadou i reprezentačními výběry. V průběhu ročníku vytvořil bezkonkurenčně nejlepší brankářskou dvojici 1. ligy se Slovákem Tomášem Halászem.
Vošvrdou však zvučné posilování skončilo, a tak nic nenasvědčovalo tomu, že by se snad Kohouti mohli po skončení ročníku radovat z postupu do extraligy. Při vší úctě k Jaroměřskému či Kindlovi, kteří však nakonec patřili mezi klíčové plejery, nepřišel, v porovnání třeba s Mladou Boleslaví, do plecharény nikdo, kdo by fanoušky zvedl ze židle.
O to víc překvapivé bylo, jakým stylem do 1. ligy Olomoučtí vstoupili a jak konstantní výkonnost si po celou dobu drželi. Tu o vítězství rozhodli zkušení Kucharczyk se Selingrem, tu zase duo posil z Třince Marosz s Ostřižkem. Právě vyrovnanost všech útoků a vynikající defenzíva dotáhla Moru na zasloužené druhé místo za ambiciózní Mladou Boleslav.
Jak dopadlo play off a baráž, už není třeba připomínat. Podceňovaný outsider si každým zápasem budoval větší respekt nejen u soupeře, ale i fanoušků. A když bylo po každém dalším a dalším bodovém úspěchu na hráčích vidět, jak začínají cítit, že letos by to opravdu mohlo vyjít, a jak moc do extraligy chtějí, nešel jim případný úspech nepřát. Oproti bídnému Kladnu či vyhaslému Chomutovu bil tento rozdíl pořádně do očí.
Olomouc slaví postup do hokejové extraligy. Mužstvo, ve kterém chybí velké hvězdy, podávalo celou sezonu konzistentní výkony a nejvyšší soutěž si vybojovalo oprávněně. (Foto: Bára Bittnerová)
Tento historický úspěch olomouckých holejistů by rozhodně neměl být spojován s žádnou nepříjemnou pachutí posledního mače. Naopak, hokejová veřejnost by postup Mory měla mít zafixovaný jako úspěch týmu bez hvězd, který poctivými výkony poslal o patro níž papírově i finančně mnohem silnější celky. Mezi ekonomickou zajištěností klubu a jeho výsledky tak bohudík stále ještě platí nepřímá úměra, což je pro sport jen a jen dobře.