V NHL asi neexistuje slavnější klub než Montreal Canadiens. Habs patří do Original Six, tedy mezi šestici oddílů, které stály u zrodu nejprestižnější zámořské soutěže, a zároveň jim patří prvenství v počtu vyhraných Stanley Cupů (23). Zařadit se mezi nejlepší borce v historii takového klubu, to už je opravdová pocta.
Hrát v dresu Montrealu Canadiens je pro každého hokejistu nesmírnou poctou. Klub vznikl v roce 1909 a od roku 1917 hraje bez přestávky v NHL. Za tu dobu jím prošly stovky vynikajících hokejistů, z nichž desítky lze označit jako fenomenální. Vybrat ty nejlepší z nejlepších v historii oddílu je nesmírně těžký úkol, přesto jsme se o to pokusili. V následujících kapitolách najdete deset největších legend, bez nichž by Habs nikdy nebyli tím, čím jsou.
Pokračování 2 / 11
10. Serge Savard
Obránce Serge Savard byl členem kanadského týmu, který vyhrál v roce 1976 Kanadský pohár. O deset let později byl uveden do Hokejové síně slávy a za dalších jedenáct roků byl v Montrealu slavnostně vyřazen a vyvěšen pod strop stadionu jeho dres s číslem 18.
V dresu Habs strávil patnáct sezon a v těch posledních dvou byl kapitánem mužstva. Když se s Montrealem v roce 1981 loučil, mohl se pochlubit osmi Stanley Cupy, z toho čtyři vyhrál v řadě za sebou. Kromě toho získal v roce 1969 Conn Smythe Trophy pro neužitečnějšího hráče play-off a o deset let později si ze slavnostního večera odnesl Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji. Dokázal se totiž vrátit do nejslavnější hokejové ligy světa poté, co utrpěl pětinásobnou zlomeninu nohy.
Pokračování 3 / 11
9. Dickie Moore
Vykloubená ramena, operovaná kolena, zlomené ruce a zápěstí, bezpočet modřin a jizev, to je charakteristika kariéry Dickieho Moora. Přestože měl smůlu na zranění patří k nejlepším levým křídlům všech dob.
Dvakrát vyhrál kanadské bodování základní části NHL a v roce 1953 vytvořil výkonem 96 bodů dokonce nový rekord soutěže, který překonal až o devět let později Bobby Hull. A to hrál celou sezonu se speciální dlahou na zápěstí, která mu znemožňovala tvrdě vystřelit.
Během čtrnácti sezon vyhrál šestkrát Stanley Cup a dvakrát získal Art Ross Trophy. Třikrát si připsal na konto 35 a víc gólů. V roce 1998 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 11
8. Bob Gainey
Když se podíváte na statistiky Kanaďana Boba Gaineyho, pravděpodobně uznáte, že suchá čísla nikdy nemohou vypovídat celou pravdu o hokejové kariéře. Legenda Montrealu Canadiens, která nikdy neoblékla jiný dres, zvládla během šestnácti sezon odehrát 1160 zápasů v základní části NHL a nastřílela „jen“ 239 gólů. Na 262 branek Gainey nahrál a celkem posbíral 501 bodů. Ve své nejlepší sezoně zaznamenal 23 branek a 47 kanadských bodů. V zápasech play-off nebyl o nic produktivnější.
Na první pohled to tedy může vypadat, že šlo o průměrného hráče, ale nenechte se mýlit. Třeba bývalý ruský trenér Viktor Tichonov mluvil o defenzivním specialistovi jako o „technicky nejlepším hráči na světě.“
Až do roku 1978 se v NHL neudělovalo ocenění pro nejlépe bránícího útočníka, ale právě Gaineyho výkony a styl hry přiměl nejvyšší činovníky soutěže, aby tuto kategorii zavedli. První čtyři Frank J. Selke Trophy vyhrál právě on.
Jak platným hráčem pro Montreal byl, dokazuje pět prstenů pro vítěze Stanley Cupu, které vybojoval mezi lety 1976 a 1986. V roce 1979 získal navíc Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.
V letech 1976 a 1981 byl klíčovým hráčem reprezentace javorového listu na Kanadských pohárech. V roce 1992 byl uveden do Hokejové síně slávy a následně Canadiens vyřadili jeho číslo 23.
Pokračování 5 / 11
7. Bernard Geoffrion
Kanaďan Bernie Geoffrion si klidně mohl nechat patentovat svou tvrdou střelu. Jeho přezdívka „Boom Boom“ hovoří docela jasně o tom, že šlo o excelentního bombarďáka. Tvrdí se, že je to vynálezce „slapshotu“, tedy golfového úderu, při němž se prohne hokejka po úderu na led jako luk a uvolněná energie udělí kotouči ďábelskou rychlost. Puky z Geoffrionovy hole létaly rychlostí kolem 150 kilometrů za hodinu.
V roce 1952 vyhrál Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony, o devět let později získal Hart Trophy. V roce 1960 se stal teprve druhým hráčem v historii NHL, který nastřílel během sezony 50 branek. Kromě toho je šestinásobným vítězem Stanley Cupu – všechny tituly získal s Montrealem. V roce 2006 klub navždy vyřadil číslo 5, které nosil na dresu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 11
6. Larry Robinson
Urostlý Kanaďan Larry Robinson dostal přezdívku „Big Bird“ – Velký pták. Opora Montrealu Canadiens je držitelem rekordu, který už pravděpodobně nikdy nikdo v NHL nepřekoná – během dvaceti sezon si připsal do statistik v +/- bodování neuvěřitelných 730 kladných bodů.
Hráčů, kteří získali tři nebo čtyři Stanley Cupy, bychom našli celkem dost, ale Robinson patří se šesti prsteny k absolutní elitě v dějinách NHL. K tomu je třeba připočítat dvakrát ocenění Norris Trophy pro nejlepšího beka soutěže.
Na ledě vynikal mohutnou postavou, ale nebyl to žádný bourač – patřil k neinteligentním hokejistům, kteří se kdy proháněli po zámořských kluzištích. Podle pamětníků v defenzivní činnosti prakticky nechyboval a dokázal fantasticky podporovat ofenzívu týmu úžasně chytrými a přesnými přihrávkami především v přesilových hrách.
Pokračování 7 / 11
5. Henri Richard
Bratr slavného Maurice Richarda Henri byl jen 170 centimetrů vysoký prcek, který však fyzické nedostatky vyvažoval rychlostí a kouzelně šikovnýma rukama. Vynikající centr odehrál v Montrealu celou kariéru, která čítala rovných dvacet sezon. Poslední čtyři v letech 1971 až 1975 strávil v kapitánském dresu.
Richard ukončil kariéru s bilancí 1256 zápasů v základní části soutěže, v nichž nasbíral 1046 bodů (358+688). V play-off zvládl 180 utkání s bilancí 49 branek a 80 asistencí. Desetkrát si zahrál v All-Star Game, ve dvou sezonách byl nejlepším nahrávačem soutěže (1957/58 a 1962/63). Získal víc prstenů pro vítěze Stanley Cupu, než má prstů na rukou (11). Jeho jméno bude navždy patřit mezi největší hokejové legendy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 11
4. Doug Harvey
Není pochyb o tom, že Wayne Gretzky byl nejkreativnějším hokejistou v dějinách NHL. Ale už jste někdy přemýšleli o tom, kdo byl tím druhým po něm? Co třeba obránce Doug Harvey?
Harvey byl klíčovou postavou fantastického týmu Montrealu, který v padesátých letech minulého století vyhrával Stanley Cup jako na běžícím pásu. Z nejcennější trofeje se radoval šestkrát, z toho pětkrát v řadě za sebou v letech 1956 až 1960. V dresu Habs odehrál 14 z celkově 21 sezon, jež strávil v NHL.
Byl to bezchybný obránce a v soubojích jeden na jednoho jen zřídkakdy prohrál. Měl neskutečně šikovné ruce a s pukem na hokejce dokázal téměř zázraky. Obrat ho o kotouč, jakmile se jej zmocnil, bylo prakticky nemožné. Jeho doménou byla skvostná a na milimetr přesná přihrávka.
Nebyl typem hokejisty jako Orr nebo Coffey, kteří okamžitě spěchali s pukem co nejrychleji k brance soupeře. Harvey prohlašoval, že puk je vždycky rychlejší než ten nejrychlejší hráč na ledě, proto si dokázal počkat v obranném pásmu na vhodnou příležitost a poslal jej dokonalým pasem na najíždějícího spoluhráče. Není to náhoda, že získal sedmkrát Norris Trophy pro nejlepšího beka v NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 11
3. Guy Lafleur
Muž známý pod přezdívkou „The Flower“ vtrhl do NHL v roce 1971 a brzy se stal jedním z nejsledovanějších hráčů soutěže. Definitivně zazářil jako hvězda ve své čtvrté sezoně v Montrealu. Po třech letech, kdy hrál Guy Lafleur s helmou, ji sundal a jako by jeho schopnosti explodovaly - nastřílel 53 gólů a nasbíral 119 kanadských bodů. V následujících pěti letech nikdy pod tuto hranici neklesl.
Ve druhé polovině sedmdesátých let nebylo na světě lepšího hráče. Pětkrát vyhrál Stanley Cup. Byl to rychlý hokejista, který uměl perfektně ovládat puk. Jeho kousky doslova zvedaly diváky ze sedadel, jeho góly byly oslavou hokeje.
Po sezoně 1984/85 odešel do hokejového důchodu a v roce 1988 se počítalo s tím, že bude uveden do Hokejové síně slávy. Překvapivě však podepsal smlouvu s New Yorkem Rangers, kde strávil jednu sezonu. Další dva ročníky odehrál v Quebecu a definitivně sekl s hokejem až v roce 1991.
Do hokejového důchodu odcházel jako trojnásobný vítěz Art Ross Ttophy a dvojnásobný držitel Hart Trophy. Ve své době byl hráčem, jemuž se podařilo nejrychleji zaznamenat tisíc bodů – zvládl to v 720 zápasech. Dodnes drží mnoho klubových rekordů Montrealu Canadiens.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 11
2. Maurice Richard
Jestliže existuje hráč, který jednou provždy změnil hokej, je to Maurice Richard. Z kanadského útočníka, který celou kariéru strávil v Montrealu, se stala ikona tohoto sportu a v rodné zemi ho považují za jednu z největších sportovních legend všech dob.
Dobový tisk o něm psal v superlativech. Ne náhodou dostal přezdívku „Raketa“. Pomohl Montrealu vyhrát osm Stanley Cupů. Přestože v 50. a 60. letech minulého století bylo snadnější tuto trofej získat než v dnešní době, je to obdivuhodný výkon.
Richard se stal vůbec prvním hokejistou, který v základní části sezony NHL překonal magickou hranici padesáti nastřílených branek v padesáti zápasech. Dalších 36 let to nedokázal nikdo zopakovat. Dodnes se to kromě něho povedlo jen čtyřem hokejistům. Přitom to nebyl ryzí střelec jako třeba Bossy nebo Hull, ale kreativní hokejista, který sbíral i hodně asistencí.
O jeho výjimečnosti a velikosti svědčí fakt, že do Hokejové síně slávy byl uveden bezprostředně poté, co ukončil kariéru. V jeho případě bylo zrušeno povinné tři roky dlouhé čekací období na tuto poctu.
Zemřel v květnu roku 2000 a do montrealského chrámu, kde leželo jeho tělo, se s ním přišlo rozloučit přes sto tisíc lidí. Pohřeb na státní útraty vysílala kanadská televize přímým přenosem po celé zemi. Na náhrobku má napsáno své životní kredo: „Nikdy se nevzdávej.“
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 11
1. Jean Beliveau
Frankofonní Kanaďan Jean Beliveau dostal přezdívku „Le Gros Billl.“ V NHL odehrál dvacet sezon a všechny v dresu Montrealu Canadiens. V polovině z nich – tedy desetkrát - dokázal s týmem vyhrát Stanley Cup. Když k tomu připočteme dalších sedm vítězství, na nichž se podílel jako manažer klubu, je v tomto ohledu nejúspěšnějším člověkem v dějinách NHL. To není špatné na chlapíka, který původně ani nechtěl hrát hokej profesionálně.
Do statistik si během dvaceti sezon zapsal více než 1300 zápasů, ve kterých nasbíral skoro 1500 bodů. Získal také Conn Smythe Trophy, Hart Memorial Trophy i Art Ross Trophy.
Foto: Profimedia.cz