„Sláva je prskavka na hraně stolu, přibývá po kapkách, řítí se dolů…“ zpívá kapela Folk Team v jedné ze svých nejlepších písní. A neplatí to jen pro lidské bytosti, ale také pro fotbalové stadiony.
Člověk často (mylně) předpokládá, že dílo jeho rukou jej dlouho přežije. Nejspíš si to říkají i tvůrci fotbalových stadionů. Jenže i tyto stavby stárnou. Když mají štěstí, projdou rekonstrukcí a slouží dál svému účelu (jako třeba legendární Maracaná v Brazílii), když jej nemají (jako například Highbury - někdejší domov londýnského Arsenalu), osiří, pustí se do nich zub času a z někdejších sportovních chrámů se stávají trudné trosky, jež po čase srovnají se zemí buldozery.
Zveme vás na pochmurnou exkurzi po fotbalových svatostáncích, které mají své nejlepší časy za sebou a nyní už jen tiše připomínají (pokud vůbec ještě stojí) zašlou slávu. Je mezi nimi i jeden legendární český stadion.
Pokračování 2 / 6
Stadion Za Lužánkami – Brno (Česká republika)
Práce na brněnském stadionu Za Lužánkami začaly v roce 1949 a 5. listopadu 1953 na něm byl před zraky 50 tisíc diváků sehrán první zápas. Slavné kapitoly tohoto fotbalového chrámu psaly kluby Rudá hvězda Brno a Zbrojovka Brno.
V roce 1970 získal stadion umělé osvětlení. Až do roku 1990 se na něm odehrála řada reprezentačních zápasů, včetně kvalifikačních bojů o postup na mistrovství světa, Evropy či olympiádu. Samostatná česká reprezentace hrála Za Lužánkami jen jednou – v roce 1995 tu hostila Finsko. V sezoně 1979/80 zde Zbrojovka vyhrála 3:2 odvetné čtvrtfinálové utkání Poháru UEFA s Eintrachtem Frankfurt před 52 tisíci diváky.
V sezoně 1996/97 činila průměrná návštěvnost na utkání téměř 23 tisíc fanoušků, přičemž nejvyšší návštěva v zápase se Slavií (1:1) se vyšplhala nad 44 tisíc. Střetnutí s Drnovcemi sledovalo přes 37 tisíc diváků.
V roce 1990 přešel celý areál do rukou společnosti Boby Revue bývalého hokejisty Lubomíra Hrstky, který se však výstavbou hotelu a jiných zařízení finančně zadlužil a na opravu stadionu nezbyly finance. V roce 2001 stadion přestal vyhovovat požadavkům na 1. českou fotbalovou ligu a tehdejší klub 1. FC Brno se musel přestěhovat na poměrně malý stadion v Králově Poli. V roce 2004 koupilo stavbu Statutární město Brno za 17,5 milionu korun a nechalo ji zchátrat.
Díky iniciativě bývalého fotbalisty Petra Švancary a stovkám brněnských fanoušků, kteří dobrovolným úsilím areál alespoň částečně opravili, se na něj v roce 2015 opět vrátil život v podobě exhibičního utkání, které sledovalo 35 tisíc diváků. V roce 2016 se iniciativa na oživení stadionu dostala do výběru celosvětové soutěže Stadium Business Awards a získala první místo v kategorii udržitelnost a komunita.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 6
Stadion Hermanna Lönse – Solingen (Německo)
Stadion Hermanna Lönse býval domovem klubu Union Solingen, který byl v letech 1975 až 1989 účastníkem druhé německé Bundesligy. Pak ovšem přišly finanční potíže, začal padat níž a níž, až se nakonec stal bezvýznamným oddílem.
Poslední fotbalový zápas se mezi ochozy stadionu uskutečnil 30. května 2010. Po krachu klubu začal rychle chátrat.
Nejslavnější chvíle stadion zažil v roce 1985, kdy na něm hrál domácí celek čtvrtfinále německého Poháru s Borussií Mönchengladbach. Zápas oficiálně sledovalo 15 500 diváků, pamětníci však tvrdí, že na tribunách bylo tehdy namačkáno 18 až 20 tisíc lidí.
V roce 2006 byla kapacita stadionu snížena na pět tisíc míst. O tři roky později byly stožáry s umělým osvětlením odpojeny od elektrického proudu a v roce 2010 téměř osiřel a byl využíván pouze jako tréninkové hřiště. V roce 2017 bylo rozhodnuto o jeho demolici. V roce 2020 byl zbourán a na jeho místě vyrostly bytové domy.
Foto: Martjin Mureau – martjinmureau.com
Pokračování 4 / 6
Millmoor – Rotherham (Anglie)
Millmoor není stadion, na kterém by se psaly fotbalové dějiny, ale psala se na něm více než sto let dlouhá hi storie klubu ze stotisícového města Rotherham ze střední Anglie. Místní United nepatří k elitním ostrovním klubům a v současnosti bojují ve třetí nejvyšší soutěži, ale historie oddílu sahá až do roku 1870. V roce 1925 se spojil s městským rivalem a od té doby hraje pod názvem Rotherham United.
Na stadionu Millmoor, jenž dostal místo podle toho, že na pozemku, kde stojí, býval kdysi mlýn, hrál celek od roku 1907 celých 101 let. Tento fotbalový stánek měl nejprve kapacitu 15 tisíc míst a byl svědkem toho, jak místní klub před první světovou válkou kraloval Středoanglické lize.
V roce 1920 byla kapacita rozšířena na 21 tisíc míst, která byla během derby s Sheffieldem Wednesday zcela vyprodána. Stadion Millmoor byl proslulý svou akustikou. Když místní fanoušci začali na tribunách zpívat, znělo to skoro jako chrámový chorál.
Mezi fanoušky Rotherhamu se traduje, že byl stadion jednoho dne proklet dvěma muži, kteří na něm prováděli černou magii. Pravdou je, že s klubem to šlo v novém miléniu z kopce. Výstavba nové tribuny byla zastavena a nebyla nikdy dokončena, velký sponzor se otočil k oddílu zády, majitelé klubu do něj přestali investovat a nastaly finanční potíže.
V roce 2008 se mužstvo dočasně přestěhovalo do Sheffieldu a od roku 2012 hraje v novém New York Stadium. Stařičký Millmoor, z něhož dodnes dýchá atmosféra zašlých fotbalových časů, je už více než deset let téměř opuštěný. Od roku 2016 je využíván místním mládežnickým týmem.
Foto: Martjin Mureau – martjinmureau.com
Pokračování 5 / 6
Stadion Georga Melchese – Essen (Německo)
Německé Highbury – tak se přezdívalo v 50. a 60. letech minulého století stadionu Georga Melchese v Essenu, jenž býval domovem celku Rot-Weiss Essen a patřil v té době k nejmodernějším stadionům v Německu. Jako první v zemi měl umělé osvětlení.
Tento fotbalový svatostánek byl v Essenu postaven v roce 1923, ale během druhé světové války byl těžce poškozen spojeneckým bombardováním. Opravy se protáhly až do roku 1948 a o šest let později byla postavena nová multifunkční – a na svou dobu supermoderní – tribuna, v níž se nacházela sauna, ošetřovna, kanceláře, posilovna, tiskové středisko či prostory pro VIP hosty a sponzory.
Stadion zažil v listopadu roku 1956 bitvu německého celku poskládaného z hráčů Fortuny Düsseldorf a Essenu proti tehdy fenomenálnímu Honvédu Budapešť. Na první zápas Ference Puskáse v Západním Německu se přišlo podívat 50 tisíc lidí – a to byla oficiální kapacita 32 tisíc míst.
Poslední oficiální zápas se na stadionu odehrál v květnu roku 2012, pár dní poté začala jeho demolice, která byla dokončena o rok později. Dnes je na místě bývalého fotbalového chrámu parkoviště…
Foto: Martjin Mureau – martjinmureau.com
Pokračování 6 / 6
Jahnstadion – Marl (Německo)
Na západě Německa – v osmdesátitisícovém městě Marl, najdete torzo stadionu, který kdysi pojal 35 tisíc diváků, tedy skoro polovinu obyvatel této aglomerace. Když byl v 60. letech minulého století postaven, mělo město i s místním klubem megalomanské fotbalové plány a do budoucna se počítalo s rozšířením kapacity až na 50 tisíc míst. Nic z toho se ale nestalo a dnes na stadionu nevládnou trenéři a funkcionáři, nýbrž matka Příroda.
Už ve 20. letech minulého století se místní konšelé rozhodli, že nechají vybudovat stadion, a tak se také stalo. V roce 1927 byl hotov stánek pro 20 tisíc lidí, za spojeneckého bombardování během druhé světové války však utrpěl těžké škody. Opraven byl v letech 1948 a 1949, tedy právě včas na to, aby na něm mohli kopat místní fotbalisté, kteří se v 50. letech stali německými amatérskými šampiony. V roce 1960 postoupilo mužstvo do Oberligy Západ a na každém utkání mělo desetitisícovou návštěvu. Na domácí střetnutí s Wuppertalem přišlo dokonce 18 tisíc diváků. Nicméně stadion chátral a stával se už nebezpečným.
V roce 1960 vyprojektoval architekt Aribert Riebe víceúčelový, moderně střižený stadion, pro 35 tisíc diváků, přičemž počítal s jeho budoucím zvětšením na kapacitu 50 až 55 tisíc míst. Stavba přišla na necelé tři miliony marek, ale od samého začátku jako by na ní sedělo prokletí. V roce 1963 místní klub sestoupil z divize Oberliga Západ a o pár let později se kvůli dluhům dostal až na amatérskou úroveň.
Uvadající kvalita soutěže ovlivňovala i počty lidí na stadionu. V polovině šedesátých let byla ještě průměrná návštěvnost kolem devíti tisíc diváků na zápas, ale o deset let později jich chodilo jen asi patnáct stovek.
„Polibek smrti“ dal stadionu koncert skupiny The Cure v roce 1985. Od té doby pak už jen chátral a měnil se v novodobou zříceninu, kterou pohltila džungle. V roce 2017 místní zastupitelé rozhodli o tom, že stadion bude zdemolován a na jeho místě vyroste obytná zóna. Toto rozhodnutí však nečekaně změnili v září 2022. Městská rada velkou většinou odhlasovala, že Jahnstadion zůstane (zatím) zachován.
Foto: Martjin Mureau – martjinmureau.com