Kdybychom pro každý světový fotbalový šampionát v dějinách měli najít nějaký přívlastek, pro ročník 1958 by se nabízelo nejspíše „brazilský“. Nic jej totiž nevystihuje víc.
Píše se rok 1958 a fotbalové mistrovství světa už není jen soutěží plnou bizarností, jako tomu bylo v prvopočátcích. Stává se z něj jedna z nejsledovanějších sportovních akcí na planetě. V následujících kapitolách najdete vše o turnaji, který se uskutečnil třináct let po skončení druhé světové války ve Švédsku a jehož hlavní hvězdou se stal Brazilec Pelé.
Pokračování 2 / 7
Brazilský fenomén
Je dobojováno. Brazilci získali v roce 1958 svůj první titul fotbalových mistrů světa. (Foto: Profimedia.cz)
Kvalifikace, ve které „Kanárci“ postoupili přes Peru značně klopotně (venku remíza 1:1, doma výhra 1:0), nenapovídala, že by měli patřit na šampionátu k favoritům. Ale svět byl nakonec přinucen žasnout nad uměním hráčů ze země, která je symbolem hravého fotbalu. Ve Švédsku totiž Brazilci k hravosti přidali i disciplínu – a byli nezastavitelní.
Tváří mužstva se stal teprve osmnáctiletý Pelé. Gólem rozhodl čtvrtfinále s Walesem, hattrickem sestřelil Francii v semifinále a dvakrát se prosadil ve finále proti Švédům.
Hlavní příčinou úspěchu byla pečlivá příprava. Brazilci analyzovali takřka vše, co hýbalo předchozím turnajem. K tomu přidali poctivý trénink – jako jedni z prvních se věnovali například strečinku. Praktikovali systém 4–2–4, hraný s tak dokonalou přesností, že to bralo dech. A soupeřům naději. Po pozvolném rozjezdu ve skupině a čtvrtfinálové bitvě přišel kýžený sladký úspěch.
Pokračování 3 / 7
Kvalifikace – politika opět rozhoduje
Mexiko bylo jednou z amerických zemí, které se kvalifikovaly na šampionát do Švédska. V utkání s domácím výběrem však Mexičané prohráli 0:3. Na snímku střílí poslední gól zápasu útočník Agne Simonsson. (Foto: Profimedia.cz)
Ve hře bylo čtrnáct místenek do Švédska, domácí tým měl postup jistý, stejně jako obhájci titulu – tým Západního Německa. Evropská kvalifikace přinesla jednu třaskavou bombu – nepostoupila Itálie! Prohrála v Portugalsku i v Severním Irsku a na turnaj jel nakonec houževnatý ostrovní celek. Neuspěli ani Španělé, na jejichž úkor se radovalo Skotsko.
O Brazílii již byla řeč, ještě větší problémy v kvalifikaci měla Uruguay, které se turnaj nakonec netýkal, do Skandinávie cestovala z Jižní Ameriky spolu s Argentinou ještě Paraguay. Ze Střední a Severní Ameriky i cestu prokousali Mexičané.
Doslova a do písmene „skupina smrti“ měla rozhodnout, zda postoupí Izrael, Egypt či Súdán. Ale arabské celky nechtěly proti Izraeli nastoupit, takže UEFA rozhodla jinak – nasadila Izraelce do baráže a proti nim postavila Wales, jenž se nakonec radoval. Na turnaj tak postoupila hned čtveřice výběrů z Velké Británie – rarita, která se už nikdy neopakovala.
Pokračování 4 / 7
Turnaj
Francie slaví po výhře nad Západním Německem, která týmu zajistila třetí místo na turnaji ve Švédsku. (Foto: Profimedia.cz)
Hrálo se klasicky – čtyři skupiny po čtyřech, v případě rovnosti bodů měl rozhodovat dodatečný zápas. Na to doplatili Čechoslováci, o kterých ještě bude řeč. Kromě nich neuspěli ani Angličané a Maďaři. Hned ve třech skupinách tedy rozhodoval tento nervydrásající duel.
Ve čtvrtfinále nejvíc vyčnívala Francie s nezastavitelným Fontainem. Tedy nezastavitelným – k tomu si důrazné slovíčko řekli v semifinále Brazilci, kteří přejeli ve finále i Švédy a brali zlatou medaili. Prostor pro slzy – brečel Didi, brečel Pelé, brečeli všichni. Jejich sen se splnil, Brazílie se konečně dočkala.
Pokračování 5 / 7
Československá stopa
Západoněmecký útočník Helmuth Rahn v utkání proti československému týmu, který sice vedl už 2:0, ale nakonec se musel smířit s remízou 2:2. (Foto: Profimedia.cz)
Hodnocení turnaje z pohledu československého fanouška bylo rozporuplné. Očekávání byla poměrně velká – vždyť tým v letech před turnajem porazil na Népstadionu Maďary, sestřelil Švýcary 6:1 (čtyřikrát se trefil Feureisl, což až po mnoha letech napodobil Jan Koller proti Makedonii) a vyhrál nad Brazílií v chrámu Maracaná 1:0. V kvalifikaci jsme za sebou nechali Wales a NDR.
A pak přišel turnaj. Po prohře se Severním Irskem tým vedl nad Německem 2:0, ale nevydržel se silami a jen remizoval. Následně ale smetl Argentinu 6:1, což znamenalo vstupenku na dodatečný zápas.
V Malmö Čechoslováci po čtvrthodině vedli, ale soupeř nakonec srovnal a v prodloužení rozhodl. O tom, zda turnaj byl nebo nebyl úspěšný, se pak vedly dlouhé spory. V kontextu některých blamáží, které měly ještě přijít, ale bývá zpětně řazen do první kategorie.
Pokračování 6 / 7
Osobnosti turnaje
Brazilec Pelé v objetí spoluhráčů. Osmnáctiletý mladík se stal největší hvězdou turnaje ve Švédsku a významně přispěl k zisku titulu mistrů světa. (Foto: Profimedia.cz)
Pelé. Co víc říkat? Vše podstatné již zaznělo. Šest branek ve třech zápasech vyřazovací části hovoří jasně, géniova hra ještě jasněji. V kombinaci s dalšími legendárními hráči, jakými byli Didi, Garrincha či Vavá, ještě více vynikla vrozená genialita a smysl pro nečekané a překvapivé, nicméně o to víc oku lahodící akce.
Ovšem nesmíme opomenout hráče jiných mužstev. Turnaj mohl dost dobře patřit snajprovi jménem Just Fontaine. Třináctkrát se jeho jméno objevilo na tabuli střelců, toto číslo už nejspíš nikdo nikdy nepřekoná. A stačilo mu na to šest zápasů. V jeho stínu tak trochu zůstal i Raymond Kopa, pozdější držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy (právě za rok 1958, Fontaine skončil v anketě třetí).
Pokračování 7 / 7
Zajímavosti turnaje
Sovětský svaz se ve Švédsku vůbec poprvé představil na turnaji mistrovství světa. Na snímku zasahuje brankář Lev Jašin proti střele jednoho z anglických fotbalistů. Utkání skončilo nerozhodně 2:2. (Foto: Profimedia.cz)
Na scéně se poprvé objevil Sovětský svaz. To víte, že kolem toho tehdy bylo haló – sovětští sportovci měli světu dokázat, že jejich kolektiv patří k nejlepším. Pravda, prošli v dodatečném zápase do čtvrtfinále přes Anglii, ale stopku jim vystavilo Švédsko.
Zajímavé je, že Brazílie dokázala jako jediná mimoevropská země proniknout mezi nejlepší osmičku. Největší problémy měla paradoxně s Walesem, jediný gól dal Pelé – míč do sítě doslova vnesl na prsou.
Italové a Španělé měli stejný problém. Tým našlapaný hvězdami nefungoval. Příčina? Dost možná fakt, že velká část hráčů nebyli Italové či Španělé, ale Argentinci, Uruguajci a další „naturalizovaní“ hráči. V klíčových chvílích možná chyběl pověstný zápal a chuť bojovat. Ostatně – o tom ví své mnohé silné týmy i dnes, že?
A problémy měla i Anglie, která potřetí nepostoupila do další fáze turnaje. Kolébka fotbalu! Ale na změnu jsme si ještě pár let měli v jejím případě počkat. A na obhajobu Angličanů musíme říci, že složení jejich kádru velmi ovlivnila nešťastná letecká tragédie v Mnichově.
Příprava na zápas byla tehdy ještě v plenkách. Takže zatímco Brazilci měli k dispozici takřka kompletní realizační tým, naši funkcionáři si pletli Severní Irsko s „klasickým“ Irskem a o soupeři nevěděli vůbec nic. Což se nakonec vymstilo.