V posledních desetiletích začali brát Američané hokej opravdu vážně a Síň slávy se pomalu, ale vytrvale, plní jmény hráčů, kteří se narodili ve Spojených státech. V následujících kapitolách najdete žebříček 42 borců, kteří se narodili v USA (proto v něm například nenajdete Bretta Hulla, jenž spatřil světlo světa v Kanadě) a výrazně se zapsali do historie NHL.
Pokračování 2 / 43
42. Peter McNab
V roce 1976, poté, co během sezony zaznamenal 56 bodů (24+32), vyměnilo Buffalo amerického centra Petera McNaba za o rok mladšího Kanaďana Andrého Savarda z Bostonu. Dodnes je to jeden z obchodů, který fanoušky klubu budí ze snů.
Po přestupu do Bostonu se stal McNab jednou z největších osobností mužstva. V každé ze svých prvních šesti sezon v dresu Bruins zaznamenal aspoň 35 gólů a minimálně 76 bodů. V 595 zápasech, které za Boston zvládl odehrát, nasbíral 587 bodů. S NHL se loučil s bilancí 954 odehraných utkání a 813 bodů (363+450).
Pokračování 3 / 43
41. Ryan Kesler
Rodák z Michiganu Ryan Kesler býval nepostradatelnou osobností kanadského Vancouveru Canucks, kariéru však uzavřel v Anaheimu. Důrazný centr se může pochlubit tím, že v devíti sezonách nastřílel aspoň dvacet branek. V ročníku 2010/11 dal v základní části 41 gólů a dalších sedm přidal v play-off.
Kesler patříval v NHL mezi nejlépe bránící útočníky, za což si v roce 2011 vysloužil J. Selke Trophy. Ke Stanley Cupu byl nejblíže v roce 2011, ale Vancouver tehdy ve finále podlehl Bostonu 3:4 na zápasy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 43
40. Blake Wheeler
Hokejový příběh amerického útočníka Blakea Wheelera je nesmírně zajímavý. V roce 2004 si ho vybrali jako pátého hráče v celkovém pořadí draftu Kojoti z Phoenixu, ale klub mu nikdy nedal šanci zahrát si v NHL. V roce 2008 podepsal jako volný hráč kontrakt s Bostonem, kde v premiérové sezoně nasbíral 45 bodů byl jedním z nejpříjemnějších překvapení ročníku 2008/09.
V roce 2011 se stal součástí obchodu mezi Bruins a Atlantou Trashers. V novém působišti navázal na solidní výkony z Bostonu a neustále se zlepšoval. V klubu zůstal i poté, co se přestěhoval do Winnipegu a nyní – v pětatřiceti letech – je jednou z největších osobností Jets i NHL a šestým rokem také kapitánem mužstva. Dosud odehrál v prestižní zámořské lize 1046 utkání, v nichž posbíral 867 bodů (296+571).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 43
39. Matt Cullen
Americký forvard Matt Cullen se stal v roce 1996 volbou Anaheimu Ducks jako 35. v celkovém pořadí. Kdo mohl tehdy předpokládat, že ještě třiadvacet let poté bude aktivním hráčem?
Z borců, kteří se v draftu tenkrát objevili, zvládl odehrát druhý nejvyšší počet zápasů (1516), je první v počtu získaných kanadských bodů (731) a třikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup. Poprvé se z legendárního poháru napil v roce 2006, kdy hrál v barvách Caroliny Hurricanes, podruhé a potřetí v letech 2016 a 2017, kdy výrazně pomohl k titulům Pittsburghu. Během dlouhé kariéry oblékal dres osmi klubů a ukončil ji ve věku 42 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 43
38. Rod Langway
Americký obránce Rod Lagway byl kapitánem Washingtonu Capitals od roku 1982 až do roku 1993. Byla to defenzivní jistota týmu, jemuž mnohokrát svými skvělými výkony pomohl do play-off.
Do hlavního města Spojených států se dostal v roce 1982 z Montrealu Canadiens jako součást trejdu, v němž figurovalo sedm hokejistů. Langway získal během působení ve Washingtonu dvakrát Norris Trophy pro nejlepšího beka v NHL a v hlasování o Hart Trophy pro neužitečnějšího hráče soutěže skončil na druhém a na čtvrtém místě.
Pokračování 7 / 43
37. Kevin Stevens
Američan Kevin Stevens strávil nejlepší léta své kariéry v NHL v Pittsburghu. První zápas odehrál v dresu Tučňáků už v roce 1987 a s klubem se rozloučil po sezoně 1994/95, kdy zamířil do Bostonu.
Stevens byl hráčem, který vyznával důraznou, až drsnou, fyzickou hru, k čemuž ho předurčovaly tělesné dispozice. Měřil téměř dva metry a vážil víc než metrák. Kromě toho, že často vysedával na trestné lavici, byl však excelentním hráčem, který uměl střílet moře branek a taky je dokázal připravovat pro své spoluhráče.
Mezi lety 1990 až 1994 se dvakrát prostřílel nad hranici 50 gólů v základní části soutěže a dvakrát zaznamenal aspoň čtyřicet. V sezonách 1991/92 a 1992/93 nasbíral 123 a 111 kanadských bodů. Herní styl i fyzické parametry předurčovaly Slevense do přesilovkových formací. Když byl na ledě během přečíslení, většinou to znamenalo gól v síti soupeře.
Poté, co odešel z Pittsburghu už se nikdy k podobným číslům ve statistikám ani nepřiblížil. Do pensylvánského klubu se ještě jednou vrátil a v roce 2002 v něm ukončil profesionální kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 43
36. Ed Olczyk
Centra Eda Olczyka si v roce 1984 vybralo v draftu jako třetího hráče v pořadí Chicago a kluboví skauti v žádném případě neprohloupili. Poprvé naskočil do NHL v osmnácti letech a odehrál v ní šestnáct sezon.
Po třech letech odešel do Toronta, pak hrál ve Winnipegu, za New York Rangers, Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a na konec kariéry se vrátil zpátky do Chicaga. V 1031 zápasech nasbíral 794 bodů za 342 branek a 452 nahrávek. V play-off naskočil do 57 utkání s bilancí 19 vstřelených gólů a 15 asistencí. V roce 1994 se pomohl k zisku Stanley Cupu New Yorku Rangers.
Pokračování 9 / 43
35. Ken Morrow
Ken Morrow se stal prvním hráčem v historii, který v jedné sezoně vyhrál zlatou olympijskou medaili a Stanley Cup. Bylo to v roce 1980, kdy Američané šokovali svět vítězstvím nad Sovětským svazem v Lake Placid. O tři měsíce později se Morrow v dresu New Yorku Islanders radoval i ze Stanley Cupu. Nejcennější trofej pak vyhrál ještě třikrát.
Profesionální kariéru amerického obránce předčasně ukončilo zranění kolena v roce 1989. Je členem americké hokejové Síně slávy a od roku 1992 až do letoška pracoval jako ředitel pro skauting v New Yorku Islanders.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 43
34. Tony Granato
V draftu v roce 1982 si ho v šestém kole jako 120. hráče v pořadí vybral New York Rangers, ale do nejslavnější ligy světa naskočil Tony Granato až o šest roků později. Jeho start byl famózní – v premiérové sezoně si do statistik zapsal 36 gólů a 27 asistencí. V NHL kromě Rangers nastupoval i v dresu Los Angeles Kings a San Jose Sharks. V roce 1997 získal Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji.
Přestože měřil jen 178 centimetrů, nebál se osobních soubojů a vyznával tvrdý fyzický styl. Po skončení hráčské kariéry se stal asistentem trenéra v Coloradu, pak tutéž funkci zastával v Pittsburghu a od roku 2014 dělal dvě sezony asistenta v Detroitu. V roce 2018 byl hlavním trenérem amerického výběru na olympijských hrách v Jižní Koreji, nyní trénuje univerzitní tým Wisconsinu v soutěži NCAA.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 43
33. Scott Gomez
Rodák z Aljašky Scott Gomez vynikal už od mládežnických let obrovským talentem a perfektním bruslením. V Sezoně 1999/2000 vyhrál Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL, když ohromil 70 body za 19 gólů a 51 asistencí.
Dvakrát pomohl pro New Jersey Devils vyhrát Stanley Cup. Po sedmi sezonách odešel jako volný hráč k městským rivalům do Rangers, odkud po dvou letech zamířil do Montrealu a pak už střídal kluby jako ponožky. Přes San Jose, Floridu, New Jersey a St. Louis se dostal do Ottawy, kde v roce 2016 ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 43
32. Mathieu Schneider
Železný muž Mathieu Schneider odehrál v NHL 22 sezon, během nichž vystřídal deset týmů. Stanley Cup vyhrál ale jen jednou – v roce 1993 s Montrealem Canadiens. Když se v roce 2010 ve 40 letech loučil s elitní soutěží, měl na kontě 1289 odehraných zápasů v základní části a 744 (223+521) kanadských bodů. V play-off zvládl 114 střetnutí a zaznamenal 54 bodů (11+43).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 43
31. Jamie Langenbrunner
Rodák ze státu Minnesota byl na ledě rozeným vůdcem. Ne náhodou se stal Jamie Langenbrunner kapitánem New Jersey Devils a v roce 2010 také amerického olympijského týmu, který si odvezl z Vancouveru stříbrné medaile.
Drahomír Kvasnička, Martin Lísal
Nikdy nebyl kanonýrem, ale jako útočník uměl pracovat pro tým a odváděl poctivou práci i v defenzívě. Dvakrát v kariéře se radoval ze zisku Stanley Cupu – s Dallasem a s New Jersey.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 43
30. Joe Pavelski
Dlouholetá opora San Jose a nynější tahoun Dallasu dostal přezdívku „Little Joe“. Sedmatřicetiletý Joe Pavelski pokořil uznávanou hranici dvaceti vstřelených branek v základní části soutěže ve dvanácti ročnících. V roce 2010 byl členem amerického olympijského týmu, který vybojoval stříbrné medaile na olympiádě ve Vancouveru a na Světovém poháru v roce 2016 měl na dresu kapitánské céčko. V NHL už kroutí druhou tisícovku zápasů a dosud zaznamenal 924 bodů (421+503).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 43
29. Ryan Miller
Slavným se stal brankář Ryan Miller nejen díky svým výkonům, ale také kvůli osobitému rituálu – před každým zápasem meditoval. V roce 2010 pomohl pro USA vybojovat stříbro na olympiádě ve Vancouveru a stal se nejlepším brankářem turnaje. V NHL odkroutil 18 sezon, přičemž nejdelší část kariéry strávil v Buffalu, odkud se přes St. Louis dostal do Vancouveru, kde působil tři sezony. Poslední čtyři roky v NHL oblékal dres Anaheimu. V roce 2010 obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana ligy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 43
28. Chris Drury
Chris Drury odehrál v NHL dvanáct sezon a v devíti z nich nastřílel víc než dvacet branek – nejvíc v sezoně 2006/07, kdy se trefil sedmatřicetkrát. V Buffalu a v New Yorku Rangers dělal kapitána, ale svůj jediný Stanley Cup vyhrál ještě předtím v Coloradu.
Reprezentoval Spojené státy na třech olympiádách (2002, 2006, 2010). Kvůli zranění ukončil kariéru po sezoně 2010/11.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 43
27. Zach Parise
Zach Parise byl od svého nástupu do NHL sedm let věrný New Jersey. V pěti sezonách nastřílel víc než 30 gólů. Nejvíc jich zvládl v ročníku 2008/09, kdy se trefil pětačtyřicetkrát. V létě roku 2012 podepsal jako volný hráč smlouvu s Minnesotou, kde následně odkroutil devět sezon a patřil ke klíčovým hráčům týmu. Od loňského léta je hráčem New Yorku Islanders. V NHL už odehrál 1142 utkání a posbíral do statistik 845 bodů (408+437). Jeho otec hrál v roce 1972 v dresu Kanady ve slavné sérii zápasů proti Sovětskému svazu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 18 / 43
26. Tim Thomas
Cesta Tima Thomase do NHL byla dlouhá a spletitá. Hrál v mnoha týmech v nižších amerických soutěžích i v Evropě, ale jakmile dostal šanci v Bostonu, dokázal, že na elitní soutěž má.
Bruins dovedl v roce 2011 ke Stanley Cupu a ještě získal Conn Smythe Trophy pro největší osobnost play-off, Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana sezony a Jennings Trophy za nejnižší brankový průměr ze všech gólmanů v NHL. Během sezony 2012/13, kdy NHL postihla výluka, nikde nehrál, pak odchytal svůj poslední ročník v dresech Floridy a Dallasu. V roce 2014 ještě zamířil na mistrovství světa do Běloruska a poté ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 19 / 43
25. John Vanbiesbrouck
Rodák z Detroitu měřil pouhých 173 centimetrů, ale v NHL během dvaceti sezon vychytal 374 vítězných zápasů a čtyřicet shutoutů, což žádný jiný americký brankář nezvládl. „Beezer“, jak se mu přezdívalo, odstartoval kariéru v New Yorku Rangers, kde v roce 1986 získal Vezina Trophy. V roce 1996 přivedl do finále Stanley Cupu Floridu Panthers.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 20 / 43
24. Brian Rafalski
Během profesionální kariéry vyhrál Brian Rafalski třikrát Stanley Cup a v roce 2010 reprezentoval Spojené státy na olympiádě ve Vancouveru. Zvláštní je, že nikdy nebyl draftován a hokejové ostruhy si získával v Evropě, kde strávil čtyři sezony ve Švédsku a ve Finsku. Až v roce 1999 podepsal smlouvu s New Jersey, kde se stal v obranné dvojici neodmyslitelným parťákem Scotta Stevense.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 21 / 43
23. John LeClair
Člen legendární „Legie zkázy“ pětkrát v kariéře nastřílel 40 a víc branek v základní části soutěže. Spolu s Ericem Lindrosem a Mikaelem Renbergem tvořil jednu z nejobávanějších útočných formací v NHL.
John LeClair se stal vůbec prvním Američanem, který v soutěži nasázel během sezony víc než padesát gólů. Začínal v Montrealu, kde v roce 1993 vyhrál svůj první a jediný Stanley Cup. Během následujících deseti sezon ve Philadelphii a dvou v Pittsburghu už se mu to nepovedlo.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 22 / 43
22. John Carlson
V roce 2010 pomohl John Carlson celku Spojených států vyhrát zlaté medaile na juniorském mistrovství světa v Kanadě vítězným gólem ve finále proti domácímu výběru. Od té doby nosí přezdívku „Real American Hero“ – Opravdový americký hrdina. Carlson patří k nejtalentovanějším obráncům v NHL několika posledních desetiletí, což potvrzuje už několik sezon vrchovatou měrou.
Hráč, jehož si Washington vybral v roce 2008 hned v prvním kole draftu, už odehrál v NHL 887 zápasů a dlouhodobě patří mezi nadprůměrně produktivní beky. Dosud zaznamenal 593 bodů za 132 branek a 461 nahrávek a je vůbec nejproduktivnějším zadákem v dějinách Capitals. V roce 2018 se výrazně zasloužil o zisk Stanley Cupu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 23 / 43
21. Phil Kessel
Snajpr Phil Kessel dobře ví, jak se střílí góly. I ve čtyřiatřiceti letech je oporou Arizony. Na kontě má šest sezon, v nichž nasázel soupeřům třicet a více branek.
Hned na začátku kariéry v Bostonu musel bojovat s rakovinou varlat, ale po úspěšné léčbě se vrátil na led a jako první nováček v historii NHL získal Masterton Trophy. Kessel je jedním z největších talentů amerického hokeje z posledních let a měl velkou zásluhu na tom, že Pittsburgh v letech 2016 a 2017 vyhrál Stanley Cup.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 24 / 43
20. Jonathan Quick
Šestatřicetiletý brankář Los Angeles Kings Jonathan Quick se etabloval mezi nejlepší gólmany NHL. Dvakrát pomohl Králům k zisku Stanley Cupu a jednou získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Třikrát si zahrál v Utkání hvězd NHL a ve sbírce má stříbrnou medaili z olympiády ve Vancouveru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 25 / 43
19. Tony Amonte
V průběhu šestnácti sezon v NHL hrál Tony Amonte za pět týmů a v každém patřil k nejlepším střelcům. Třicet a víc gólů nasázel soupeřům v základní části osmkrát během své kariéry.
V ročníku 1998/99 dal za Chicago 44 branek. Pětkrát si zahrál All-Star Game, ale Stanley Cup mu utekl mezi prsty. V roce 1994 ho vyměnili z New Yorku do Chicaga a Rangers nakonec dokráčeli až k titulu. Bez Amonteho…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 26 / 43
18. Bill Guerin
Bill Guerin odehrál v NHL osmnáct sezon a vyhrál dvakrát Stanley Cup. Spojené státy reprezentoval třikrát na olympijských hrách. V pěti sezonách nastřílel třicet a více gólů a stal se vůbec prvním hráčem v historii NHL, který dal dvacet a více gólů za sezonu v sedmi různých týmech. V současnosti pracuje generální manažer v Minnesotě.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 27 / 43
17. Gary Suter
Rodák z Wisconsinu Gary Suter vyhrál hned po svém nástupu do NHL v roce 1985 trofej pro nejlepšího nováčka soutěže. Za Calgary dal tehdy 18 gólů a nasbíral 68 bodů. Hodně slušný výkon na obránce, který odehrál svůj premiérový ročník ve slavné lize. V roce 1989 pomohl vybojovat pro Flames Stanley Cup čtyřikrát si zahrál v All-Star Game. V roce 2011 byl uveden do americké hokejové Síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 28 / 43
16. Dough Weight
Devatenáct sezon odkroutil v NHL Doug Weight. V Edmontonu a v New Yorku Islanders dělal tvořivý centr, který na ledě dokázal vymyslet úžasné věci, kapitána týmu.
Nejlepší období zažil v polovině devadesátých let, ale Stanley Cup mu unikal až do roku 2006, kdy byl vyměněn do Caroliny, které tehdy pomohl k dosud jedinému zisku titulu. Třikrát reprezentoval Spojené státy na olympijských hrách.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 29 / 43
15. Mike Richter
Od roku 1989 až do roku 2003 chytal Mike Richter v jediném klubu – v New Yorku Rangers. V roce 1994 dovedl Jezdce ke Stanley Cupu. V roce 2002 se podílel na zisku stříbrných medailí na olympiádě v Salt Lake City a v roce 1996 dovedl americký výběr k překvapujícímu vítězství na Světovém poháru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 30 / 43
14. Joe Mullen
Rodák z New Yorku Joe Mullen si odpracoval v NHL šestnáct sezon v týmech St. Louis Blues, Calgary Flames, Pittsburgh Penguins a Boston Bruins. Třikrát vyhrál Stanley Cup a dvakrát získal Lady Byng Trophy za gentlemanský styl hry.
Šestkrát během kariéry nastřílel během základní části soutěže aspoň 40 branek. Rekordní byl pro něho ročník 1988/89, kdy v dresu Calgary nasázel 51 gólů a posbíral 110 bodů. Ve stejné sezoně pomohl Plamenům k jejich prvnímu Stanley Cupu 12 góly a 19 body v 21 zápasech.
Mullen se stal prvním rodilým Američanem, který v NHL překonal hranici 500 gólů (502) a tisícovky kanadských bodů (1063). V roce 2000 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: blues.nhl.com
Pokračování 31 / 43
13. Tom Barrasso
Bostonský rodák Tom Barrasso vlétl do NHL v sezoně 1983/84 rovnou z univerzitního týmu, aniž by kdy hrál v juniorské soutěži. Kariéru začal v Buffalu a hned v první sezoně získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana a Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže.
Barrasso byl bouřlivák. Nejen na ledě. Občas se pohádal s novináři i s fanoušky. Z Buffala byl vytrejdován do Pittsburghu, kde v letech 1991 a 1992 vyhrál dva Stanley Cupy. Kariéru ukončil s 369 výhrami, což je druhý nejlepší výkon mezi americkými brankáři. Do americké hokejové Síně slávy byl uveden v roce 2009.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 32 / 43
12. Jeremy Roenick
Během osmnácti sezon v NHL působil Jeremy Roenick v pěti týmech. Byl jednou z největších osobností elitní soutěže během dvou dekád na přelomu tisíciletí. Dvakrát reprezentoval USA na olympiádě a stal se třetím rodilým Američanem, který si zapsal do statistik více než 500 nastřílených gólů v základní části soutěže. Po skončení hráčské kariéry se stal televizním analytikem NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 33 / 43
11. Auston Matthews
Jedničkou draftu NHL v roce 2016 se stal Američan Auston Matthews. Hokejoví fanoušci ho mohli vidět ve stejném roce na mistrovství světa dospělých v Rusku, kde navzdory nízkému věku patřil k nejlepším hráčům Spojených států a v deseti zápasech nasbíral devět bodů za šest gólů a tři asistence. Jen o pár měsíců dříve pomohl celku USA k bronzu na šampionátu juniorů.
V září roku 2016 si zahrál v týmu Severní Ameriky na Světovém poháru a v říjnu vlétl jako uragán do své premiérové sezony v NHL. Hned v prvním utkání nasázel Ottawě čtyři branky a zapsal se nesmazatelně do dějin soutěže.
Na konci prvního ročníku v elitní soutěži získal oprávněně Calder Trophy pro nejlepšího nováčka ligy. Pak jeho rozlet poněkud zbrzdily zdravotní problémy, přesto zvládl v sezoně 2017/18 v 62 utkáních nasázet 34 branek a patřil k ozdobám NHL. Letos nasázel soupeřům 60 gólů a získal už podruhé Maurice Richard Trophy pro nejlepšího kanonýra sezony. Jestliže ho odborníci přirovnávají ke Gretzkymu či Lemieuxovi, dobře vědí, o čem mluví.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 34 / 43
10. Phil Housley
Od roku 1982 do roku 2003 hrál Phil Housley v osmi různých týmech. Byl rychlým a výborným bruslařem, který byl navíc nesmírně produktivní. Ve 1495 zápasech získal nevysoký obránce neuvěřitelných 1232 bodů.
Sedmkrát během kariéry překonal metu dvaceti vstřelených gólů. V roce 2002 získal stříbro na olympiádě a o dva roky později byl uveden do americké hokejové Síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 35 / 43
9. Patrick Kane
Rodák z Buffala Patrick Kane se stal jedničkou draftu v roce 2007. Sáhlo po něm Chicago a hodně se od něho čekalo. Na ledě tato očekávání naplňuje měrou vrchovatou.
Hned ve své první sezoně získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže, v roce 2010 pomohl ke stříbru na olympiádě ve Vancouveru a devětkrát už si zahrál v All-Star Game. Třikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup a v sezoně 2015/16 vyhrál kanadské bodování základní části NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 36 / 43
8. Mark Howe
Být synem legendárního Gordieho Howea asi nebylo jednoduché, ale Mark Howe to zvládl. Se svým otcem si dokonce zahrál v jednom útoku v soutěži WHA v dresu Houstonu Aeros.
V NHL odehrál šestnáct sezon v Hartfordu, Philadelphii a Detroitu. Ke svému otci se v hokejové Síni slávy připojil v roce 2011.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 37 / 43
7. Pat LaFontaine
Pat LaFontaine drží rekord mezi rodilými Američany s průměrem 1,17 bodu na zápas. Bohužel pro tohoto skvělého útočníka skončila kariéra už ve 33 letech po otřesu mozku.
V roce 1984 reprezentoval USA na olympiádě. Během pouhých 865 zápasů v NHL vstřelil 468 branek a získal 1013 bodů. V roce 2003 byl uveden do hokejové Síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 38 / 43
6. Frank Brimsek
Před druhou světovou válkou bylo v NHL jen pár rodilých Američanů. Mezi nimi čněl brankář Frank Brimsek, který ve své první sezoně vychytal desetkrát čisté konto, což mu vyneslo přezdívku „Mr. Zero.“
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
S přehledem vyhrál trofej pro nejlepšího nováčka soutěže a v letech 1939 a 1941 pomohl Bostonu ke Stanley Cupu. Do hokejové Síně slávy byl uveden v roce 1966.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 39 / 43
5. Neal Broten
Jeden z hrdinů olympiády v Lake Placid z roku 1980 má kromě zlata z her i prsten pro vítěze Stanley Cupu, který získal v roce 1995 s New Jersey Devils. V roce 1998 získal Neal Broten Lester Patrick Award - ocenění za služby pro americký hokej. Do Síně slávy byl uveden v roce 2000 a o devět let později ho fanoušci zvolili nejlepším hokejistou v historii státu Minnesota.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 40 / 43
4. Keith Tkachuk
Urostlý forvard Keith Tkachuk se proháněl na kluzištích v NHL devatenáct sezon. Nejlepší léta zažil v polovině devadesátých let. V sezoně 1996/97 nastřílel 52 branek a stal se prvním Američanem, který na tuto metu dosáhl.
Tkachuk reprezentoval USA na čtyřech olympiádách a v roce 2002 pomohl k zisku stříbra ze Salt Lake City. S profesionálním hokejem se rozloučil v roce 2010.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 41 / 43
3. Brian Leetch
Osmnáct let strávil legendární obránce Brian Leetch v NHL a v roce 1994 se dočkal i vítězství ve Stanley Cupu. Už v roce 1989 získal Calder Trophy jako nejlepší nováček soutěže, dvakrát vyhrál Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL. V roce 1994 se stal prvním Američanem, který vyhrál Conn Smythe Trophy.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
V sezoně 1991/92 se stal pátým obráncem v historii NHL, který nasbíral v základní části víc než sto bodů. Do hokejového důchodu se odporoučel v roce 2006 a krátce nato New York Rangers vyřadil jeho číslo 2, takže s ním v klubu už nikdo nebude hrát.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 42 / 43
2. Mike Modano
Legendární útočník Mike Modano drží hned několik rekordů. Je nejlepším americkým hráčem v historii NHL v počtu vstřelených gólů, získaných bodů v základní části i v play-off a v počtu odehraných zápasů.
Dvě desítky sezon oblékal dres Stars – nejdříve v Minnesotě, posléze v Dallasu. Až poslední rok kariéry odehrál v Detroitu. V sezoně 1998/99 přivedl Dallas k prvnímu Stanley Cupu. V devíti sezonách nastřílel přes třicet branek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 43 / 43
1. Chris Chelios
Pozoruhodná kariéra Chrise Cheliose v NHL začala v roce 1983 a skončila o 27 let později. To mu bylo 48 let.
Rodák z Chicaga odehrál za mateřský klub část své kariéry, ale ze Stanley Cupu se napil jinde – jedenkrát v Montrealu a dvakrát v Detroitu. Reprezentoval USA na čtyřech olympiádách a v roce 2002 získal stříbrnou medaili. Žádný obránce v historii NHL neodehrál víc zápasů než Chelios.
Foto: Profimedia.cz