Skoro každý tým má svoje hvězdné období, éru, na kterou se vzpomíná jako na zlatou a úspěšnou. V případě hokejového New Jersey Devils jde bezpochyby o 90. léta minulého století, kdy klub vyhrál dvakrát Stanley Cup.
Jednoduše řečeno – New Jersey Devils byli jedním z nejúspěšnějších týmů 90. let 20. století (s přesahem do nového tisíciletí). Na absolutní vrchol vystoupali v letech 1995, 2000 (a 2003). Ve zmíněné dekádě byla jen dvě mužstva, která měla vyšší procentuální podíl vítězství. Detroit zakončil 90. léta s bilancí 62 % výher ze všech zápasů, Pittsburgh byl druhý s bilancí 58 % vítězství a jen o chlup horší byli Ďáblové. V čem však byli v tomto období nejlepší, to je obrana – inkasovali jen 2,69 gólu na zápas a celkový brankový rozdíl +362 branek je řadí v 90. letech na druhé místo za Detroit.
Suma sumárum – když někdo bude hovořit o zlatém věku New Jersey v NHL, bude mluvit o 90. letech. Pokusili jsme se vytvořit z hráčů, kteří oblékali mezi roky 1990 až 2000 dres Devils, jednu elitní pětku i s brankářem. Jak to dopadlo, na to odpovídají následující kapitoly.
Pokračování 2 / 7
Brankář: Martin Brodeur – 447 zápasů, úspěšnost zákroků 91,3 %
Kanaďan Martin Brodeur je držitelem prakticky všech gólmanských rekordů v nejslavnější zámořské soutěži. Někdejší opora New Jersey Devils odchytala v NHL nejvíc zápasů v historii soutěže, na kontě má nejvíc čistých kont, nejvíc vítězství v jedné sezoně, nejvíc po sobě jdoucích sezon, v nichž vychytal aspoň 30 výher, nejvíc výher v prodloužení či po samostatných nájezdech, a tak by se dalo ještě hodně dlouho pokračovat. Aktuálně totiž drží přes dvě desítky rekordů.
Brodeur vyhrál třikrát Stanley Cup, dvakrát se radoval ze zlatých medailí na olympiádě a ve vitríně má dvě stříbrné placky ze světových šampionátů. Ocenění pro nejlepšího brankáře NHL dostal čtyřikrát.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 7
Obránce: Scott Stevens – 674 zápasů, 350 bodů (76+274)
Kariéra kanadského obránce Scotta Stevense zahrnuje 22 sezon v NHL, jež kromě jediné, kterou strávil v St. Louis, odehrál ve Washingtonu a v dresu New Jersey Devils, s nimiž spojil svůj hokejový život od září roku 1991. Za jiný klub už pak až do odchodu do sportovního důchodu v roce 2004 nehrál. Je obdivuhodné, že během předlouhého hokejového života chyběl jen jedinkrát v play-off. Stevens je trojnásobným vítězem Stanley Cupu – všechny prsteny získal během angažmá v New Jersey.
Nekompromisní a tvrdý bek s vůdčími schopnostmi byl na ledě pro každého protivníka nesmírně nepříjemným soupeřem, z něhož šel strach. Málokdo se s ním chtěl setkat v soubojích u mantinelů a v rohu kluziště. Pověstný byl pro svůj tah na branku – když se s hlavou dole jako zarputilý buldok vrhal dopředu směrem k brankáři, nebylo radno mu stát v cestě. Povídat by o tom mohli třeba Paul Kariya, Ron Francis nebo Eric Lindros, jemuž Stevens podstatně zkrátil hokejový život.
Především v první dekádě své kariéry patřil k nejtrestanějším hokejistům v soutěži, zároveň se však řadil k těm nejužitečnějším. V roce 1994 nasbíral vůbec nejvíc kladných bodů v +/- bodování (+53) a pravidelně v tomto ohledu patřil k absolutní špičce v NHL. Nikdy v základní části neskončil v záporných číslech.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 7
Obránce: Scott Niedermayer – 597 zápasů, 315 bodů (70+245)
Výčet úspěchů kanadského obránce Scotta Niedermayera je hodně bohatý. Jako talentovaný mladík vyhrál dvakrát s týmem Kamloops Blazers titul v prestižní juniorské soutěži WHL a pomohl reprezentaci javorového listu k zlatým medailím na šampionátu hráčů do 20 let.
V roce 1995 slavil v dresu New Jersey poprvé Stanley Cup, který pak zvedl nad hlavu ještě třikrát - dvakrát s Ďábly a jednou v barvách Anaheimu. Mezitím zvládl dvakrát triumfovat na olympijských hrách a v roce 2004 ukořistil zlato na světovém šampionátu v Praze.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Niedermayer je kultovním hráčem New Jersey, kde bylo jeho číslo 27 vyřazeno a vyvěšeno pod strop haly. V roce 2013 byl uveden do hokejové Síně slávy.
To, co Scott Stevens poskytoval mužstvu v síle a tvrdosti, dával mu Niedermayer šikovností a hokejovou chytrostí. Byl to perfektní hráč pro přesilové hry a jeden z nejlepších ofenzivních zadáků, kteří v 90. letech naskakovali na led v NHL. Kdyby hrál v té době za Detroit nebo v Pittsburghu, jeho produktivita by byla znatelně vyšší než v defenzivně laděném New Jersey.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 7
Levé křídlo: Patrik Eliáš – 238 zápasů, 164 bodů (72+92)
Přestože byl Patrik Eliáš platným členem týmu New Jersey až od sezony 1997/98 a nepodílel se na zisku Stanley Cupu v roce 1995, nenašli bychom v barvách Devils během 90. let lepší levé křídlo než jeho. Klub ho získal v draftu roku 1994 jako 51. hráče v celkovém pořadí a od té doby až do konce kariéry neoblékl jiný dres. S týmem, ve kterém odehrál v součtu základní části a play-off přes 1 400 zápasů, oslavil dva Stanley Cupy. Je nejproduktivnějším hokejistou v historii klubu a jako druhý Čech překonal metu 400 vstřelených branek v NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 7
Centr: Robert Holík – 563 zápasů, 359 bodů (158+201)
Když po dvou premiérových (a povedených) sezonách v Hartfordu zamířil český útočník Robert Holík v roce 1993 do New Jersey, asi netušil, že zakotvil ve svém osudovém klubu. Zůstal mu věrný až do konce ročníku 2001/02 a dvakrát zvedl nad hlavu Stanley Cup.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
V 90. letech patřil syn Jaroslava Holíka mezi nejlépe bránící centry v NHL a po příchodu do New Jersey jeho výkonnost rok co rok rostla. Byl skvělý na přesilovkách i při oslabení, jeho tvrdá hra do těla byla pro každého protivníka nesmírně nepříjemná, čímž ohromně pomáhal týmu. Dvakrát během svého působení v dresu Ďáblů si zahrál v All-Star Game.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 7
Pravé křídlo: Stéphane Richer – 350 zápasů, 280 bodů (146+134)
Kdyby skauti v roce 1984 znali statistické údaje z kariéry kanadského útočníka Stéphaneho Richera, nespíš by si s jeho výběrem pospíšili a on by šel na řadu už v prvním kole. Tehdy si ho ale jako 29. hráče vybral Montreal a byla to rozhodně dobrá volba. Když v roce 1986 vyhráli Habs Stanley Cup, mladíček Richer byl u toho. V základní části tehdy přispěl týmu 37 body a v play-off dal čtyři góly a na jeden přihrál. Barvy kanadského klubu oblékal do konce sezony 1990/91 a pak zamířil za dalšími úspěchy do New Jersey, kde se radoval ze Stanley Cupu v roce 1995.
Richer dokázal dvakrát během působení v dresu Devils nastřílet přes 35 gólů (38 a 36). Nikdy nepatřil mezi superhvězdy NHL, ale byla to persona, která podávala nesmírně konzistentní výkony. Neobešly se bez něho přesilovky a v okamžicích, kdy se lámaly zápasy, prakticky neodcházel z ledu na střídačku.
Mnozí experti mu občas vyčítali, že do hokeje nedává všechno, že má období, v nichž hraje jakoby vlažně a bez zájmu. Až později hokejová veřejnost zjistila, že často bojoval s depresemi. To nás přivádí k myšlence, o kolik lepší by byla jeho statistická čísla, kdyby byl celou kariéru psychicky v pohodě.