Pravidla jsou od toho, aby se porušovala, tvrdí jedno rebelantské rčení. A taky se říká, že kde není žalobce, není ani soudce. To však na ledě během hokejových zápasů neplatí. Mezi mantinely se zkrátka pravidla dodržují. A má-li s tím někdo problém, je tu rozhodčí, který mu to jasně vysvětlí třeba formou vyloučení.
Neznalost zákonů neomlouvá a u žádného soudu byste neuspěli s výmluvou, že jste nevěděli, „že se to nemá dělat“ nebo „že je to trestné“. Hokejisté se na ledě asi také nevykroutí ze zodpovědnosti za své činy tím, že pokrčí rameny a řeknou, že „o tomhle pravidlu slyší poprvé v životě“.
Čas od času by si měl každý hráč, rozhodčí a fanoušek ve vlastním zájmu oprášit znalosti pravidel. Tu a tam to může být i zábavné, protože lze narazit na věci, se kterými se běžně prakticky nesetkáte a vypadají docela kuriózně. Není však vyloučeno, že se mohou přihodit. V následujících kapitolách najdete pět pravidel z oficiálního kodexu NHL, o kterých jste zřejmě nikdy neslyšeli, ale opravdu platí.
Pokračování 2 / 6
Kde (ne)může hrát brankář pukem
Asi každý ví, že gólmani v NHL mohou hrát s pukem jen v případě, pokud stojí aspoň jednou nohou v brankovišti nebo v přesně vymezeném lichoběžníku za vlastní brankou. Existuje však také pravidlo 27.7, podle něhož je brankáři zapovězeno dotknout se puku nebo se jakkoli účastnit hry na polovině soupeře. Pokud se tak stane, následuje pro hříšníka menší trest.
Situace, kdy by se během utkání dostal gólman za červenou čáru, je prakticky vyloučená, přesto ale najdeme v historii NHL jednoho chlapíka, který si takový výlet udělal. Byl to Patrick Roy z Colorada, který na cestě ke středovému kruhu ještě zvládl udělat kličku legendárnímu Waynovi Gretzkymu. Komentátoři televizního přenosu se tehdy mohli potrhat smíchy…
Pokračování 3 / 6
Nesouhlas s rozhodčím
Mamince, panu učiteli a rozhodčímu se neodporuje. No dobrá – u rodičů a pedagogů vám to ještě možná může projít, ale hokejový sudí bývá obvykle neoblomný a za nevhodné chování může udělit dvouminutovou penalizaci nebo klidně i desetiminutový osobní trest. Stačí, když hráč na ledě překročí určitou hranici. No jo, ale kde je ta čára, za kterou už je to na flastr? Je to klení? Urážky? Vtipy o soupeřově (či arbitrově) matce?
Naštěstí je tu soubor pravidel, který to upřesňuje. Jde o součást článku 39, ve kterém se píše o urážkách rozhodčího. A je to „trochu“ přísnější, než byste asi čekali. Pravidlo 39.2i určuje menší trest pro každého hráče, který „napadá nebo zpochybňuje rozhodnutí sudího“.
To je všechno. Nic víc. Z toho vyplývá, že hokejista by měl okamžitě dostat dvouminutový trest, když například prohlásí „já jsem to neudělal“. To je přece jasný nesouhlas s verdiktem arbitra.
Není třeba zdůrazňovat, že toto pravidlo dnešní rozhodčí, kteří mají zřejmě hroší kůži, naštěstí neuplatňují doslova, protože jinak by se asi většina zápasu hrála ve třech proti třem. Nicméně je dobré vědět, že když vyloučený hráč míří na trestnou lavici s plnými ústy nadávek a kroucením hlavy, má – technicky vzato – na krku už další dvouminutový flastr…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 6
Přestupové machinace
Každý rok je to stejné. Na konci února či na začátku března se ozve pomyslný bzučák, který ukončí přestupové období v NHL a další trejdy se mohou uskutečnit až po skončení sezony. Jenže v pravidlech (ani v kolektivní smlouvě) nenajdete žádnou zmínku o tom, že by kluby nemohly obchodovat s hráči po uzavření přestupního termínu.
Teď asi čekáte na nějaké obligátní ALE, takže tady je: ALE každý hráč, který změní klub po dané lhůtě, nemůže v dané sezoně v NHL nastoupit. Ovšem existuje řada důvodů, proč by obchod po ukončení přestupního období dával smysl. Například jde-li o zraněného hráče, který by si do konce sezony stejně nezahrál.
Také není nic neobvyklého, když obchodují s hráči kluby, jejich mužstva se nedostanou do play-off a nečekají až na start přestupního termínu před další sezonou. Že tím pádem vyřadí na několik posledních týdnů některé hokejisty ze hry? To není žádná tragédie a pro mnoho manažerů je to vítaná příležitost dát šanci hráčům z farmářského celku, kteří bojují o místo v prvním týmu.
Mužstvo se také může propadnout v tabulce a získat tak lepší pozici v draftu, což také nemusí být k zahození. Toto pravidlo - nebo možná jeho nedokonalost – je důvodem, proč kluby, jež se nedostanou do bojů o Stanley Cup, obchodují ještě před koncem základní části i když už je po přestupním termínu.
Pokračování 5 / 6
Střídání brankářů během hry
Někdy člověk narazí na zvláštní pravidlo, které navodí dotaz, jež vede k jinému podivnému pravidlu, a to nás zavede ještě dále, až do králičí nory. Třeba když si položíte jednoduchou otázku: Může brankář z lavičky naskočit do hry, aniž by ji rozhodčí přerušil?
Stručná odpověď zní: Ne vždycky. Při powerplay, kdy gólmana nahradí na ledové ploše útočník, se muž s maskou nemůže vrátit na led v průběhu hry prostým vystřídáním za kteréhokoli hráče. Musí počkat na přerušení. Možná ale přemýšlíte nad tím, zda je možné vystřídat brankáře když běží čas během utkání – jednoduše kus za kus. Vězte, že to jde, i když si hned vzápětí asi položíte otázku, kdo by to proboha dělal a jaký by to dávalo smysl.
Asi vás překvapí, že se to už opravdu stalo. V roce 1992 tehdejší kouč Pittsburghu Penguins Scotty Bowman střídal během hry každých pět minut v brance Kena Wreggeta a Wendella Younga. Důvod této taškařice? Chtěl aby byli oba borci, kteří kryli záda tehdejší týmové jedničce Tomu Barassovi, ve formě před play-off. Ve vyřazovacích bojích nakonec odchytal Wregget pouhých 40 minut a Young se do branky vůbec nedostal, protože Barrasso exceloval a dovedl tým – ve kterém už tehdy zářil Jaromír Jágr – k zisku Stanley Cupu…
Pokračování 6 / 6
Absence rozhodčího
Občas se stane, že rozhodčí utrpí zranění a nemůže pokračovat v řízení utkání. Pravidla popisují, jak zvládnout tuto situaci. V oddílu 31.11, je popsáno, jak si zbývající sudí rozdělí povinnosti a pravomoci na ledě. Pokud je k dispozici záložní arbitr, měl by naskočit do zápasu.
Co se však stane v případě, že se ani jeden rozhodčí nedostaví k utkání? Podle pravidel by se měly oba týmy dohodnout na neutrální osobě či osobách, které mohou střetnutí soudcovat, pokud se však nedomluví, deleguje každé mužstvo jednoho hráče a tato dvojice bude duel řídit.
Ano, opravdu je to tak a věřte tomu nebo ne, toto pravidlo bylo skutečně uvedeno do praxe během zápasu NHL. V roce 1983 zpozdila sněhová bouře příjezd hlavního a čárového rozhodčího na utkání Hartford Whalers – New Jersey Devils. Kromě jediného čárového sudího nebyl na stadionu žádný kvalifikovaný arbitr, takže se do pruhovaného oblékli Garry Howatt z New Jersey a Mickey Volcán z Hartfordu.
Dlouho si však řízení zápasu neužili. Regulérní rozhodčí nakonec dorazili na stadion a od druhé třetiny se ujali svých rolí. Od té doby nebylo toto pravidlo v NHL uvedeno do života, byť je stále platné.
Ilustrační foto: Profimedia.cz