Pokud se rychle nedohodnou na nové smlouvě, budou mít od 1. července status volného agenta. Řeč je o centrech, které by chtěl mít v týmu (skoro) každý trenér v NHL. Letos by mohly být na tomto postu k ulovení pořádně velké ryby. Pětici těch největších – mezi nimiž je i jedna česká štika - najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 5
4. Nick Bonino (USA)
Je mu 29 let a ve sbírce úspěchů už má dva Stanley Cupy a bronz z mistrovství světa. Americký útočník Nick Bonino se do NHL sice dostal až přes šesté kolo draftu v roce 2007, ve kterém po něm sáhlo San Jose, ale vypracoval se ve spolehlivého a uznávaného bránícího centra, jakého by bral do týmu téměř každý kouč. Oba Stanley Cupy zvedl nad hlavu jako hráč Pittsburghu (loni a letos).
Kvůli obrovské konkurenci na postu středního útočníka sice naskakuje na led až ve třetí lajně, v jiném klubu by ale mohl figurovat v první či druhé formaci. I proto možná jeho statistická čísla tolik neohromují, to ovšem nijak nezmenšuje jeho hokejové kvality. V ostatních klubech to dobře vědí a pokud si Pittsburgh talentovaného borce nepojistí, nového zaměstnavatele jistě dlouho hledat nebude.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 5
3. Sam Gagner (Kanada)
Sam Gagner se stal v roce 2007 šestým hráčem vybraným v draftu NHL. Sáhl po něm Edmonton, kde jen o pár měsíců později velice slušně nastartoval kariéru v elitní lize. V dresu Olejářů působil až do roku 2014 a držel si nesmírně vyrovnanou výkonnost. Je to hráč, který dokáže rok co rok nasbírat do statistik přes 40 bodů, což potvrdil i po odchodu do Arizony.
V minulém ročníku naskakoval na led v dresu Philadelphie Flyers, ale na toto angažmá by asi nejraději rychle zapomněl, protože získal jen 16 bodů v 53 zápasech. Restart kariéry se mu povedl v Columbusu, kde pro něho loni v létě připravili jednoletou smlouvu za pouhých 650 tisíc dolarů. Po sezoně bude moci jako volný hráč žádat razantní navýšení platu, protože uplynulý ročník se mu zatraceně povedl – byl totiž vůbec nejlepším v jeho kariéře. V 81 zápasech se blýskl 18 brankami a 32 asistencemi.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 5
2. Joe Thornton (Kanada)
Brzy osmatřicetiletý Joe Thornton není jen legendou NHL, ale také San Jose Sharks, kde působí od roku 2005, kdy byl do Kalifornie vytrejdován za tři hráče (Marco Sturm, Wayne Primeau Brad Stuart) z Bostonu. Pro Bruins to byl jeden z nejhorších obchodů v dějinách klubu, pro Sharks možná nejlepší. Od té doby se totiž Thornton stal jedním z nejvlivnějších hráčů v klubové historii. Nikdo nemá na kontě víc plusových bodů než on (181) ani víc asistencí (722). Je také jediným hokejistou v dějinách San Jose, který se může pochlubit více než jednobodovým průměrem na zápas (1,025).
Kvůli urostlé postavě a metrákové hmotnosti dostal přezdívku „Jumbo“, která skvěle sedí také k jeho hernímu stylu. Když se rozjede s pukem směrem k brance soupeře, málokdo ho může zastavit. Obrovsky silný je především při hře u mantinelů. Jeho velkou předností je vyrovnanost výkonů Jako by na něm přibývající léta nezanechávala stopu – stále patří k absolutní elitě v NHL. Za pár dnů mu sice vyprší smlouva, ale všeobecně se předpokládá, že novou opět podepíše v San Jose. Bylo by velkým překvapením, kdyby tomu bylo jinak.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 5
1. Martin Hanzal (Česká republika)
Martin Hanzal je jedním z těch hráčů, který se o svůj osud v NHL nemusí bát ani poté, co mu za pár dnů vyprší pětiletý kontakt. Až do letošního února neodmyslitelně patřil do týmu Arizony, pak ale přišel trejd do MInneosty. V aktuální sezoně nasbíral v 71 zápasech 39 bodů za 20 gólů a 19 nahrávek.
Třicetiletý forvard bral v ideálním hokejovém věku plat 3,1 milionu dolarů ročně. Teď bude záležet na tom, co (a pokud vůbec) mu nabídnou manažeři Wild. Možná bude muset před další sezonou trochu slevit, ale třeba si bude moci říci o větší sumu. Zájemců o jeho služby by mohlo být poměrně dost.
Foto: Profimedia.cz