4. Eric Lindros (Kanada)
Velký chlap s rychlýma nohama a šikovnýma rukama. Tak by se dal stručně charakterizovat kanadský útočník Eric Lindros. Už jako mladíka ho „překřtili“ na „Next One“ – příští jedničku. Měl jít ve stopách Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe a nejspíš by v nich i šel, kdyby nebylo několika těžkých otřesů mozku, které zásadně poznamenaly a nakonec také předčasně ukončily jeho kariéru.
Lindrose si v roce 1991 vybral jako prvního v pořadí draftu Quebec, ale v tomto klubu neodehrál jediný zápas. Hráč i jeho rodina dali už před draftem jasně najevo, že v kanadském klubu hrát nechce, přesto si ho Nordiques pojistili a následně se pustili do handlování s ostatními kluby. Původně to vypadalo, že s nejlepší nabídkou přijdou newyorští Rangers, ale nakonec v roce 1992 naskočil Lindros do NHL v dresu Philadelphie, v němž působil osm sezon a strávil v něm nejlepší léta profesionální kariéry.
Kombinace síly, rychlosti, obratnosti a hokejové inteligence z něho udělaly noční můru pro všechny obránce v soutěži. Hned v první sezoně mezi elitou nastřílel 41 branek, v další přidal ještě o tři víc. A to v žádném z těchto ročníků neodehrál ani 70 utkání.
Útočné formaci ve složení John LeClair, Eric Lindros, Mikael Renberg se začalo přezdívat „Legie zkázy.“ Řada byla vytvořena v sezoně 1994/95, kterou zkrátila výluka NHL, a kdy Flyers získali z Montrealu Johna LeClaira. Když k němu kouč Terry Murray postavil talentovaného Lindrose s Renbergem, sám netušil, jak fantasticky si budou rozumět. Během 37 zápasů, které spolu odehráli, Philadelphia ztratila jen tři zápasy. Legie zkázy vyprodukovala 80 gólů a 96 asistencí, Lindros vyhrál Hart a Pearson Trophy.
V další sezoně byla Legie opět nezastavitelná – nastřílela 121 gólů a přidala 134 asistencí. V roce 1997 dotáhla Philadelphii do finále Stanley Cupu.
Lindrose však celou kariéru pronásledovala zranění, která pramenila z jeho fyzického a agresivního způsobu hry. Kromě problémů s kolenem ho limitovalo několik otřesů mozku. V roce 2001 odešel z Philadelphie a zvládl dvě solidní sezony v New Yorku Rangers. Ve třetím roce newyorského angažmá ho však zdravotní problémy pustily jen do 39 zápasů a po sezoně odešel do Toronta, kde zvládl jen 33 utkání. Rok nato ukončil ve 33 letech kariéru v Dallasu.
Ve statistikách má zapsáno 760 duelů, ve kterých nasbíral 865 bodů (372+493). Nikdy sice nezískal Stanley Cup, úspěchy však sbíral na mezinárodní scéně. Dvakrát vyhrál s Kanadou mistrovství světa juniorů (1990, 1991), má zlato z olympiády v Salt Lake City a stříbro z Albertville. S reprezentací javoroého listu vyhrál Kanadský pohár v roce 1991.
Foto: Profimedia.cz