Před patnácti lety hostila světový šampionát Jihoafrická republika. Turnaj vyvrcholil nezapomenutelným soubojem Holanďanů se Španěly, v němž byl hrdinou Andrés Iniesta, který rozhodl čtyři minuty před koncem prodloužení o titulu pro reprezentaci z Pyrenejského poloostrova.
Vše výše zmíněné je historie, kterou si pamatují z vítězného týmu i tři fotbalisté, kteří si zahráli finále, nepověsili dosud kopačky na hřebík a neužívají si sportovního důchodu. O koho jde, jakou roli hráli ve finálovém střetnutí a jak se až dodnes ubírala jejich kariéra, na to odpovídají následující kapitoly.
Pokračování 2 / 4
Sergio Ramos (39 let) – Monterrey
V době konání světového šampionátu v Jihoafrické republice bylo Sergiovi Ramosovi 24 let a patřil mezi nejlepší obránce na světě. Ve slavném finále byl v základní sestavě a vydržel na hřišti až do poslední minuty. Ostatně – Ramos nechyběl na place ani jedinou minutu na celé cestě turnajem a pomohl Španělsku udržet pět čistých kont. Od 23. minuty finálového utkání hrál pod tlakem, protože viděl žlutou kartu.
V době konání šampionátu byl už pět let hráčem Realu Madrid a v té době byl dvojnásobným vítězem La Ligy a také evropským šampionem z roku 2008. Kontinentální titul pak pomohl Španělsku vybojovat i v roce 2012. Než se po sezoně 2020/21 rozloučil po 16 letech s Bílým baletem, stal se ještě třikrát opět mistrem ligy a čtyřikrát vyhrál Ligu mistrů. Po odchodu z Madridu byl dva roky hráčem francouzského klubu Paris Saint-Germain, odkud se vrátil na rok do Sevilly, kde s fotbalem začínal. Letos v zimě se upsal do konce kalendářního roku mexickému klubu Monterrey.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 4
Sergio Busquets (36 let) – Inter Miami
Šestatřicetiletý Sergio Busquets je dlouhodobě považován za jednoho z největších simulantů na fotbalových trávnících. Stačí, aby se na něho protihráč ošklivě podíval a už se válí po zemi. Ochotně klesá po sebemenším kontaktu, aby si vymodlil přímý kop, penaltu nebo kartu pro soupeřova hráče.
Jednou prohlásil, že na simulování není nic špatného. Je to prý znakem chytrosti. Tímto výrokem proti sobě popudil i spoustu fanoušků, kteří do té doby jeho excesy blahosklonně přehlíželi.
To však nic nemění na faktu, že je to vynikající fotbalista. V Jihoafrické republice před 15 lety nechyběl na hřišti v žádném střetnutí ani minutu, s výjimkou poslední půlhodiny v utkání základní skupiny proti Švýcarsku. Turnaj zakončil s třetí nejvyšší mírou úspěšnosti přihrávek ze všech hráčů.
V Barceloně hrál od roku 2008 a od té doby vyhrál devětkrát La Ligu, třikrát Ligu mistrů a kromě titulu mistra světa zvedl nad hlavu i pohár pro evropského šampiona v roce 2012. Na Camp Nou působil do roku 2023 a pak odešel do Interu Miami za někdejším parťákem Lionelem Messim. V americkém klubu má smlouvu do konce tohoto kalendářního roku.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 4
Pedro (37 let) – Lazio Řím
Útočník (či ofenzivní záložník) Pedro byl benjamínkem španělského celku na mistrovství světa v roce 2010. Debut v reprezentaci si odbyl nedlouho před šampionátem v přáteláku proti Saúdské Arábii. Na turnaji v Jihoafrické republice nastoupil do pěti utkání, z toho třikrát jako náhradník. Do finálového střetnutí proti Holandsku byl v základní sestavě a na hřišti vydržel 60 minut, načež ho nahradil Jesús Navas.
Už když přicestoval na šampionát, byl dvojnásobným vítězem La Ligy s Barcelonou, s níž pak vybojoval ještě tři domácí tituly. Třikrát se také radoval z triumfu v Lize mistrů a podílel se i na zlatých medailích z mistrovství Evropy v roce 2012.
V létě roku 2015 přestoupil za téměř dvacet milionů liber do Chelsea. Podle španělských novinářů byl totiž frustrovaný z malého vytížení na Camp Nou, kde se v konkurenci Neymara, Lionela Messiho a Luise Suáreze dostával na hřiště převážně jen jako střídající hráč. Na Stamford Bridge pak pobyl pět sezon, jednou se radoval z vítězství v Premier League a pomohl k triumfu v Evropské lize. Od sezony 2020/21 hrál rok v AS Řím a nyní má za sebou čtvrtý ročník v dresu Lazia, kde mu za pár týdnů vyprší smlouva.
Foto: Profimedia.cz