V dějinách každého fotbalového klubu bychom našli zápasy, které se nesmazatelně zapsaly do paměti fanoušků a do kronik. V případě Interu Milán by takových střetnutí byly desítky. V následujících kapitolách najdete ty absolutně nejpamátnější.
1910: Inter Milán – Pro Vercelli 10:3
V sezoně 1909/10 nesla italská nejvyšší soutěž název Prima Categoria a hrálo v ní devět celků. Po 16 kolech byla na čele se shodným počtem 25 bodů dvojice Inter Milán a Pro Vercelli. Italská fotbalová federace naplánovala rozhodující utkání o titul na 24. dubna 1910. Klub Pro Vercelli však požádal o změnu termínu zápasu kvůli tomu, že čtyři hráči týmu byli odvedeni do italské armády. Nerazzurri odmítli a soupeř proti nim poslal na protest na hřiště mužstvo složené z mladých a nezkušených fotbalistů, kteří podlehli milánskému celku 3:10. Inter tak mohl slavit premiérové vítězství, byť ne zcela férové, v domácí lize.
1915: Inter Milán – Vicenza 16:0
V lednu roku 1915 se sice bojovalo na frontách první světové války, ale italská nejvyšší fotbalová soutěž se nezastavila. Nerazzuri mezi dřevěnými tribunami rozdrtili Vicenzu nejvyšší výhrou v dějinách klubu. Inter vyhrál nad soupeřem, který byl jedním z aspirantů na mistrovský titul, 16:0. Přestože Milánští postoupili do finálové skupiny, nakonec skončili až na třetím místě. Z prvenství se radovali fotbalisté Janova.
1930: Inter Milán – Janov 3:3
Do konce sezony 1929/30 chyběly odehrát tři zápasy a o mistrovský titul bojovaly celky Interu (který tehdy nesl název Ambrosiana) a Janova, jimž sekundoval Juventus. Ve vzájemném souboji 15. června 1930 se tak mohlo rozhodnout o vítězi nejvyšší soutěže. Hosté vedli v Miláně ve 14. minutě už 2:0 a v 28. minutě 3:1. Domácí borci byli v šoku a působili demoralizovaně, a aby toho nebylo málo, jedna z dřevěných tribun se zhroutila pod tíhou davu.
Věrňáci a srdcaři. 9 fotbalistů z italské Serie A, kteří působí nejdéle v jednom klubu
V utkání se však našel hrdina, který, jak se později ukázalo, vystřílel pro mužstvo titul. Byl jím Giuseppe Meazza, jenž nasázel soupeři hattrick a zachránil bod za remízu. Na konci soutěže pak měli Milánští před Janovem náskok dvou bodů a slavili třetí prvenství v ligové soutěži.
1954: Inter Milán – Juventus Turín 6:0
Sezoně 1953/54 vládly v italské Serii A dva týmy – Inter Milán a Juventus. První zápas hraný v Turíně neměl vítěze a skončil remízou 2:2, ve druhém střetnutí, které bylo na programu sedm kol před koncem soutěže, se mohlo rozhodnout o novém šampionovi.
Stará dáma šla do souboje se šňůrou třinácti utkání bez porážky. K udržení prvního místa v tabulce stačila týmu v černobílých dresech remíza. Inter potřeboval vyhrát, pokud se chtěl dostat do čela. Navíc to byl prestižní zápas pro trenéra Nerazzurri Alfreda Foniho, který 13 let hájil barvy Juventusu.
Češi a dál? 11 národů, které pro Juventus Turín „zajistily“ nejvíc gólů v dějinách klubu
Byla to sezona, v níž v dresu Interu zářil jeden z nejlepších švédských fotbalistů všech dob Lennart Skoglund. Hráč, který byl známý svými problémy se životosprávou, slíbil v předvečer utkání vedení klubu, že se zdrží návštěvy barů a hospod, ale pokud mužstvo vyhraje rozdílem tří či více branek, že dostane dvě láhve nejlepší whisky. Inter zvítězil 6:0 a švédský forvard vstřelil dvě branky a přidal tři asistence. Šlo o nejvyšší porážku Juventusu v Italském derby. Skoglund po utkání s úsměvem litoval, že za takový výsledek nepožadoval čtyři flašky whisky.
Porážka přišla Turínské draho. Na konci sezony měl Inter před Juventusem bodový náskok, získal druhý titul v řadě a stal se v tu chvíli sedminásobným italským šampionem.
1964: Inter Milán – Real Madrid 3:1
V první polovině 60. let minulého století se situace na evropské klubové scéně začínala měnit. Končila nadvláda Realu Madrid a o slovo se braly italské kluby. Po pěti vítězstvích v Poháru mistrů evropských zemí v řadě v letech 1956 až 1960 se na dva roky ujala vlády Benfica Lisabon a v roce 1963 poprvé triumfovali fotbalisté AC Milán. O rok později přišla velká chvíle jejich městského rivala – Interu.
Finále nejvýznamnější kontinentální klubové fotbalové soutěže se hrálo v roce 1964 ve Vídni a Inter pod vedením kouče Helenia Herrery porazil Bílý balet 3:1. Nerazzuri se mohli pochlubit brilantní sestavou – v řadách Nerazzurri byli například libero Armando Picchi, krajní obránce Giacinto Facchetti, Španěl Luis Suárez, Brazilec Jair či legendární italský záložník či útočník Sandro Mazzola.
FOTO: To je nádhera! Fotbalové dresy bez reklam jsou téměř uměleckými díly!
Inter v předkole soutěže vyřadil Everton, pak přešel přes Monako a Partizan Bělehrad. V semifinále mužstvo „přejelo“ Borussii Dortmund, která ve čtvrtfinále eliminovala Duklu Praha, a ve finále na ně čekal pětinásobný vítěz Real Madrid, který v semifinále snadno vyřadil Curych. Vítězství nad švýcarským klubem však bylo pro Ference Puskáse a Alfreda Di Stefana poslední radostí sezony. Osmatřicetiletí veteráni nedokázali prolomit obranu milánského celku, naopak na druhé straně zazářil Mazzola, který dal dvě branky. Jeden gól přidal Aurelio Milani.
Foto: Profimedia.cz
1989: Inter Milán – Neapol 2:1
Před 33 lety – 28. května 1989 – se Inter pod vedením kouče Giovanniho Trapattoniho utkal v rámci 30. kola Serie A s Neapolí, v jejímž dresu tehdy řádilo argentinsko-brazilské duo ofenzivních zabijáků Maradona - Careca. Před utkáním měl Inter na čele tabulky 50 bodů, Neapol byla o sedm bodů zpět. Případné vítězství mohlo Milánské výrazně přiblížit k zisku třináctého mistrovského titulu, zatímco v opačném případě by se do boje o trofej opět zapojila i Neapol.
Elita! Jedenáctka z borců, kteří bývali super hráči a teď jsou uznávanými kouči
Diváci na San Siru viděli nejprve gól Carecy ve 36. minutě utkání a do kabiny šli spokojenější hosté. Ve druhé půli se na hřišti objevil Giuseppe Baresi, jehož ránu z voleje srazil do vlastní branky hostující Fusi. Vrchol utkání však přišel v 83. minutě, kdy z přímého kopu nádhernou dělovkou skóroval Lothar Matthäus.
2005: Inter Milán – AC Milán 0:3
V sezoně 2004/05 svedl los milánské soky dohromady ve čtvrtfinále Ligy mistrů. První utkání, v němž byli jako domácí vedeni hráči AC, skončilo vítězstvím Rossoneri 2:0, když se o góly postarali Jaap Stam a Andrej Ševčenko. Odvetné střetnutí, které se odehrálo 12. dubna 2005, však vešlo do dějin.
První poločas skončil výhrou AC 1:0 díky brance Ševčenka. Ve druhém dějství však sudí Markus Merk neuznal Interu gól, který vstřelil Esteban Cambiasso a za hádku navíc argentinského záložníka vyloučil. Rizhořčení fanoušci Nerazzurri začali na hřiště házet petardy, láhve a další předměty. Odpalovali také světlice a jedna z nich zasáhla pravé rameno milánského brankáře Didy.
Rivalové z jednoho města. Toto je 11 největších fotbalových derby na světě
Rozhodčí Merk v 74. minutě přerušil zápas. Po půlhodinové přestávce, během níž hasiči odstranili z trávníku hořící petardy, bylo utkání znovu zahájeno. Gólman Dida, který utrpěl popáleninu prvního stupně, nemohl pokračovat ve hře a nahradil ho Christian Abbiati. O minutu později však na hrací plochu opět začaly létat petardy a flašky, takže hlavní arbitr střetnutí předčasně ukončil.
Zápas byl posléze kontumován ve prospěch AC Milán 3:0 a Inter dostal pokutu ve výši 200 tisíc eur, což je nejvyšší pokuta v historii UEFA. První domácí utkání v dalším ročníku Ligy mistrů musel tým odehrát před prázdnými tribunami. Didovo zranění však naštěstí nebylo vážné – rychle se vzpamatoval a v důsledku tohoto incidentu nevynechal jediný zápas.
Foto: Profimedia.cz
2006: AC Milán – Inter Milán 3:4
První milánské derby v sezoně 2006/07, které se odehrálo 28. října 2006, označil tisk za jeden z nejpozoruhodnějších zápasů těchto městských soupeřů v historii. Ve vypjatém střetnutí padlo sedm branek. Inter vedl po prvním poločase díky brankám Crespa a Stankoviče 2:0, nakonec zvítězil 4:3.
Tuzemská stopa v Interu Milán. 4 Češi, kteří (částečně) okusili angažmá na San Siru
Na začátku druhého dějství už byl stav 3:0 pro Nerazzurri, když se trefil Ibrahimovič. Soupeř snížil brankou Seedorfa, na kterou však v 68. minutě odpověděl Materazzi a bylo to 4:1 pro Inter. Vzápětí si však střelec čtvrtého gólu vysloužil druhou žlutou kartu, musel předčasně pod sprchu. AC vycítilo šanci, tým zatlačil svého rivala do defenzívy a šel tvrdě za ziskem bodů. V 76. minutě snížil na 2:3 Gilardino a v 90. minutě se prosadil Kaká. Kdyby se hrálo o pár minut déle, možná, že by nabuzení Rossoneri vyrovnali, ale Inter nakonec tři body uhájil.
I druhé ligové derby této sezony skončilo výhrou Interu (2:1). Rossoneri dokázali na góly Cruze a Ibrahimoviče odpovědět pouze jedinou brankou Brazilce Ronalda, který v minulosti dlouho hrával za Inter a do AC se posunul během zimního přestupového období z Realu Madrid.
Foto: Profimedia.cz
2010: Inter Milán – Bayern Mnichov 2:0
Finále Ligy mistrů v roce 2010 hostil svatostánek Realu Madrid – Santiago Bernabeu. Odborníci i fanoušci očekávali, že souboj Interu s Bayernem bude zápasem rovnocenných soupeřů. Oba týmy měly v tu chvíli na kontě double, protože vyhrály národní ligové i pohárové soutěže. Bayern měl šanci poprvé od roku 1999 získat treble, o které jej v dramatickém finále Ligy mistrů tehdy připravil Manchester United.
První poločas přinesl vyrovnanou bitvu a poměrně ofenzivní podívanou. Inter udeřil poprvé v 35. minutě, kdy se trefil Diego Milito. Julio Cesar nakopl míč tvrdě na soupeřovu polovinu hřiště, Milito jej přihrál Wesleymu Snyderovi a poté, co obdržel zpětnou přihrávku, vklouzl mezi dva obránce a poslal balon do branky kolem gólmana Butta.
Mistři nad mistry! 13 nejúspěšnějších klubů v historii evropských fotbalových pohárů
Na konci prvního poločasu si Milito a Snyder vyměnili role - Argentinec dělal asistenta a Nizozemec měl skórovat, ale trefil se přímo do brankáře. Hned na začátku druhého poločasu se do super šance dostal Thomas Müller, ale jeho střelu zpoza pokutového území odrazil Julio Cesar a z protiútoku ze smrtící pozice mířil Goran Pandev nad branku.
Bayern začal tlačit, ubíhající čas a skóre nutilo německý tým, aby se hrnul dopředu. Kouč Louis van Gaal poslal do boje Miroslava Kloseho, šance měli Thomas Müller, Arjen Robben a Ivica Olič. Inter ale v 70. minutě vstřelil z protiútoku druhý gól, jehož autorem byl opět Diego Milito. Po něm už bylo jasné, že italský celek získá potřetí v historii titul v Lize mistrů.
Foto: Profimedia.cz