Říká se, že draft je vstupenkou do NHL, ale není to tak docela pravda. V nejslavnější hokejové soutěži světa se už objevila řada hráčů, kteří každoročním výběrem neprošli a přesto se zařadili mezi největší osobnosti ligy.
V současnosti se na kluzištích v NHL vyskytuje několik skvělých borců, kterých se draft nijak nedotkl. Do soutěže se dostali, aniž by si je kterýkoli z klubů vybral během každoroční slavnostní volby nejlepších mladíků z celého světa. Za všechny můžeme zmínit Sergeje Bobrovského či Marka Giordana. Do stejné kategorie patří například i český obránce Jan Rutta.
V následujících kapitolách a ve fotogalerii najdete deset hokejistů, kteří draftem neprošli, ale mnozí z nich se stali členy Hokejové síně slávy nebo velmi významnými personami zámořské soutěže.
Pokračování 2 / 12
11. Brian Rafalski (USA)
Během profesionální kariéry vyhrál Brian Rafalski třikrát Stanley Cup a v roce 2010 reprezentoval Spojené státy na olympiádě ve Vancouveru. A přitom nebyl draftován do NHL a hokejové ostruhy si získával v Evropě, kde strávil čtyři sezony ve Švédsku a ve Finsku. Až v roce 1999 podepsal smlouvu s New Jersey, kde se stal v obranné dvojici neodmyslitelným parťákem Scotta Stevense.
V elitní zámořské lize odehrál 11 sezon, behem nichž si šestkrát zahrál v Utkání hvězd a byl nominován na Norris Trophy. V základní části soutěže nastoupil do 833 utkání, ve kterých nasbíral 515 bodů za 79 gólů a 436 asistencí. Dalších 165 střetnutí a rovných sto bodů (29+71) přidal v play-off. V roce 2014 byl uveden do americké Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 12
10. Steve Thomas (Kanada)
Kanadský útočník Steve Thomas odehrál v NHL 1235 utkání, ve kterých nasbíral do statistik 933 bodů (421+512), dalších 164 zápasů a 105 bodů si připsal v play-off. Ve sbírce úspěchů má zlato a dvě stříbrné medaile z mistrovství světa, ale ze Stanley Cupu se nikdy neradoval.
O jeho obrovském talentu se vědělo už velmi brzy. Přesto nikdy neprošel draftem NHL. V juniorské soutěži OJHL dokázal v sezoně 1981/82 zaznamenat ve 48 duelech 125 bodů (68+57) a podobně válel i po přesunu mezi dospělé v AHL. V sezoně 1984/85 už sice nakoukl i do NHL, v níž odehrál prvních 18 utkání, ale převážně hrál ještě v nižší soutěži AHL v dresu celku St. Catharines Saints, kde si za fenomenální výkony vysloužil ocenění pro nejlepšího nováčka ligy.
Od dalšího ročníku už pevně zakotvil v NHL a postupně hrál za Toronto, Chicago, New York Islanders, New Jersey, Anaheim a v roce 2004 ukončil kariéru v Detroitu. Nejblíže k zisku Stanley Cupu byl v sezonách 1989/90 v Chicagu a o tři roky později v dresu Islanders – v obou případech ale jeho celek skončil ve finále Konference.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 12
9. Tim Kerr (Kanada)
Kanadský útočník Tim Kerr byl v 80. letech minulého století jedním z nejlepších kanonýrů v NHL. Ve čtyřech po sobě jdoucích sezonách se dokázal prostřílet nad padesátigólovou hranici – dvakrát zaznamenal 54 branek a dvakrát se dostal až na 58 přesných tref.
V NHL mu dali příležitost manažeři Philadelphie Flyers a tohoto kroku určitě ani na moment nezalitovali. Želet mohli jen toho, že Kerr trpěl na zranění ramene, kvůli nimž nakonec musel v pouhých 32 letech ukončit kariéru. I tak toho zvládl dost – odehrál 655 zápasů, ve kterých nasbíral do statistik 674 bodů (370+304), v play-off zvládl 81 utkání s bilancí 40 branek a 31 nahrávek. V roce 1989 získal za oddanost hokeji Bill Masterton Trophy. Dodnes drží rekord NHL v počtu přesilovkových gólů v jedné sezoně (34).
Pokračování 5 / 12
8. Borje Salming (Švédsko)
Říká vám něco jméno Börje Salming? Že ne? Ale mělo by, protože bez tohoto švédského obránce by možná dnes nehrálo v NHL tolik Evropanů. Salming byl hráčem, který otevřel hokejistům ze „starého světa“ cestu do nejprestižnější zámořské soutěže. Jeho 16 sezon strávených v Torontu a jeden rok v Detroitu měly na NHL dalekosáhlý dopad.
Salming byl prvním hráčem, který v zámoří předvedl, že hokej lze hrát i jinak, než jak tento sport znali američtí a kanadští fanoušci a experti. Názorně předvedl, že to nemusí být jen tvrdá řežba, ale nabízí také velký prostor pro kreativitu, kombinaci a technickou zručnost.
Liga, jež byla až do 70. let minulého století ovládána drsnými severoamerickými hochy, získala díky příchodu evropských hráčů, kteří měli průpravu různých hokejových škol, jiný rozměr a kvalitu. Fakt, že hrálo v zámoří stále víc borců ze Skandinávie a později i ze zemí východní a střední Evropy, zvedl postavení hokeje jako sportu v globálním měřítku.
I když bychom v historii našli řadu lepších hráčů, než byl Börje Salming, jen hrstka z nich měla takový vliv na světový hokej jako on. Ne náhodou v Torontu v roce 2006 vyřadili dres s jeho číslem 21 a vyvěsili jej pod stropem Air Canada Centre, kde hrají Maple Leafs své domácí zápasy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 12
7. Joe Mullen (USA)
Rodák z New Yorku Joe Mullen si odpracoval v NHL šestnáct sezon v týmech St. Louis Blues, Calgary Flames, Pittsburgh Penguins a Boston Bruins. Třikrát vyhrál Stanley Cup a dvakrát získal Lady Byng Trophy za gentlemanský styl hry.
Šestkrát během kariéry nastřílel během základní části soutěže aspoň 40 branek. Rekordní byl pro něho ročník 1988/89, kdy v dresu Calgary nasázel 51 gólů a posbíral 110 bodů. Ve stejné sezoně pomohl Plamenům k jejich prvnímu Stanley Cupu 12 góly a 19 body v 21 zápasech play-off.
Mullen se stal prvním rodilým Američanem, který v NHL překonal hranici 500 gólů (502) a tisícovky kanadských bodů (1063). V roce 2000 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: blues.nhl.com
Pokračování 7 / 12
6. Dino Ciccarelli (Kanada)
Kanadský útočník Dino Ciccarelli byl jedním z nejkonzistentnějších střelců v historii NHL. Od svého vstupu do NHL v sezoně 1980/81, kdy mu dali šanci v Minnesotě, až do závěrečného ročníku 1998/99, jenž strávil na Floridě v dresu Panthers, byl postrachem brankářů. Je jedním z pouhých dvaceti hokejistů, kteří dokázali během kariéry v NHL nasázet soupeřům přes 600 branek.
Když se po dvaceti letech v elitní lize loučil, měl na kontě 1200 bodů z 1232 zápasů v základní části a 118 bodů (73+45) ze 141 utkání v play-off. Čtyřikrát byl povolán do All-Star Game a v roce 2010 byl uveden do Hokejové síně slávy. Stanley Cup však nikdy nad hlavu nezvedl. Dvakrát sice hrál finálovou sérii, ale v roce 1981 s Minnesotou i o 14 let později v dresu Detroitu se musel smířit s porážkou.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 12
5. Peter Šťastný (Slovensko)
Petr Šťastný je legendou československého, slovenského i kanadského hokeje. Až do roku 1980 patřil neodmyslitelně do dresu se lvíčkem na prsou, ale pak se rozhodl pro útěk z vlasti do zámoří. Společně s bratry Mariánem a Antonem se upsali Quebecu Nordiques a ohromili NHL.
Peter ve své premiérové sezoně odehrál 77 utkání, ve kterých nasbíral 109 bodů za 39 gólů a 70 asistencí. V dalším ročníku se dokonce dostal na číslo 139 (46+93). Nad stobodovou hranici se během kariéry v NHL prokousal celkem sedmkrát a šestkrát to dokázal v po sobě následujících sezonách, což kromě něho zvládlo jen šest dalších hráčů.
V NHL odehrál 15 sezon, z toho necelých deset v Quebecu, posléze hrál za New Jersey a St. Louis Blues. Když v roce 1995 ukončil kariéru, měl na kontě 977 utkání a 1239 bodů (450+789). V play-off zvládl 93 zápasů a posbíral 105 bodů (33+72). Stanley Cup sice nikdy nezískal, ale v NHL zanechal nesmazatelnou stopu a v roce 1998 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 12
4. Adam Oates (Kanada)
Až do jednačtyřiceti let byl kanadský centr Adam Oates jednou z největších hvězd NHL. Kariéru ukončil v roce 2004 v Edmontonu a dodnes je rekordmanem v počtu odehraných zápasů mezi nedraftovanými hráči.
I v pokročilém věku byl pořád obdivuhodně rychlý, jeho největší devizou však byla předvídavost. Uměl skvěle číst hru a vždycky byl o krok před svými soupeři. Před čtyřmi lety byl slavnostně uveden do Hokejové síně slávy.
Na kontě má 1337 utkání v základní části soutěže, ve kterých zaznamenal 1420 bodů (341+1079). V play-off odehrál 163 zápasů s bilancí 42 branek a 114 nahrávek. Pětkrát byl nominován do Utkání hvězd, dvakrát byl nejlepším nahrávačem soutěže a v sezoně 1992/93 mel na kontě nejvíc vítězných branek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 12
3. Ed Belfour (Kanada)
Přezdívali mu „Eddie the Eagle“. Kanadský brankář Ed Belfour je v historické tabulce NHL na třetí příčce podle počtu vychytaných výher (484) a podle průměru inkasovaných branek na utkání je na tom lépe než legendární Patrick Roy. Dvakrát obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře (1991 a 1993) a v roce 1999 zvedl nad hlavu v dresu Dallasu Stars Stanley Cup. To není špatná bilance na hráče, který neprošel draftem.
Do prestižní zámořské soutěže se dostal v roce 1988, když podepsal jako volný hráč kontrakt s Chicagem, kde pak působil až do roku 1997. Nakrátko se pak mihl v San Jose, pět let strávil v Dallasu, další tři v Torontu a kariéru v NHL ukončil v roce 2007 jako hráč Floridy Panthers. Ve statistikách se mu skví 76 vychytaných nul, což ho řadí na desáté místo v historické tabulce ligy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 12
2. Martin St. Louis (Kanada)
Kanadský útočník Martin St.Louis je bezesporu největší personou, která se v uplynulých letech rozloučila s profesionální kariérou. Zlatý medailista z olympiády v Soči a majitel prstenu pro vítěze Stanley Cupu z roku 2004 mohl být členem Triple Gold Clubu, ale prvenství na turnaji mistrovství světa mu dvakrát těsně uniklo. V letech 2008 a 2009 skončil s reprezentací javorového listu na stříbrné příčce.
NHL opustil v létě 2017 s bilancí 1134 zápasů v základní části, v nichž nasbíral 1033 bodů za 391 gólů a 642 asistencí. Dalších 90 bodů (42+48) přidal ve 107 duelech v play-off. „Měl jsem štěstí, že jsem mohl hrát šestnáct let v NHL s vynikajícími hráči. Byla to úžasná jízda!“ řekl při loučení se soutěží subtilní hokejista, který nikdy neprošel draftem.
St.Louis získal řadu individuálních trofejí – v roce 2004 vyhrál Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže a zároveň Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hokejistu základní části, když nasbíral 94 bodů (38+56). Podruhé se z tohoto ocenění radoval v roce 2013. V jedenácti sezonách dokázal nastřílet aspoň dvacet gólů, v sedmi ročnících se dostal minimálně na metu třiceti branek. Ještě ve své poslední sezoně zvládl odehrát 74 utkání a nasbírat 54 bodů (21+31).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 12
1. Wayne Gretzky (Kanada)
The Great One. Přezdívka, kterou dostal, vyjadřuje všechno, čím byl tento kanadský centr pro hokej. Vytvořil 40 rekordů v základní části, 15 rekordů v play-off, s Edmontonem Oilers vyhrál čtyřikrát Stanley Cup, získal desetkrát Art Ross Trophy, devětkrát Hart Memorial Trophy, pětkrát Lester B. Pearson Award a Lady Byng Memorial Trophy, dvakrát Conn Smythe Trophy.
Ne, že by o takového extrahráče v draftu nikdo nestál. Gretzky do něj nebyl zařazen, protože už měl podepsanou smlouvu s Edmontonem, který se tehdy přesunoval ze soutěže WHA do NHL. Vzhledem k těmto zvláštním okolnostem tak nebyla největší legenda světového hokeje nikdy draftována.
Rudolf Samec, Tomáš Hrubý
Jediné, co mu bylo v hráčské kariéře upřeno, je titul olympijských vítězů. V roce 1998 favorizovaní Kanaďané na hrách v japonském Naganu prohráli v semifinále s českým výběrem a do boje o zlato nepostoupili.
Gretzky je jediným hráčem, který kdy v NHL za sezónu nastřádal do statistik přes 200 bodů, a to celkem čtyřikrát. V patnácti sezónách NHL nasbíral přes sto bodů, třináct z nich v nepřerušené sérii. Když odcházel do sportovního důchodu, byl držitelem 61 rekordů NHL. O jeho výjimečnosti svědčí i fakt, že číslo 99, které nosil na dresu, bylo vyřazeno a v NHL ho už nikdo nikdy nevyužije.
Foto: Profimedia.cz