Dalo by se říci, že Argentina je rozdělená nejen na chudé a bohaté, ale také na příznivce těchto dvou fotbalových gigantů. I v tomto případě se do přízně k jednomu či druhému promítá sociální původ a status. River Plate z předměstí Nunez, kde sídlila bohatá smetánka, dostali přezdívku Millonarios, jejich úhlavní rivalové pocházejí z chudé čtvrti La Boca. Bocu Juniors podporuje 40 procent Argentinců, River Plate fandí 33 procent obyvatel země.
V hledišti při vzájemných zápasech to podle toho vypadá – 90 minut zní chorály, létají rachejtle a ohňostroje, vlají vlajky. Někdy to skončí pořádnou rvačkou, jindy to rvačkou začne, ještě než zazní úvodní hvizd.
Utkání je obrovským lákadlem pro turisty a jako jedno z nejprestižnějších derby zajímá celý fotbalový svět. V dubnu roku 2004 uvedl anglický deník The Observer návštěvu tohoto zápasu jako jednu z padesáti sportovních věcí, které by měl člověk zažít, než zemře.
Stejně jako v případě Sparty a Slavie, Atlétika a Realu Madrid a dalších městských rivalů, i v případě jihoamerických gigantů najdeme řadu hráčů, kteří se toho nebáli a oblékli dres obou týmů. Desítku těch nejlepších najdete v následujících kapitolách.
10. José Luis Villarreal
Boca Juniors: 1987 až 1992
River Plate: 1993 až 1995
Středopolař José Luis Villarreal má na kontě osm utkání v argentinském reprezentačním dresu. Ve sbírce trofejí má Konfederační pohár z roku 1992 a tři mistrovské tituly z domácí ligy. Ten první získal v barvách celku Boca Juniors v roce 1992, kde strávil pět sezon, tedy nejdelší část kariéry. Následně odešel na skok do Španělska, kde si zahrál jen pět utkání za Atlético Madrid a brzy byl zpět ve vlasti. Nevrátil se ale do Juniors, nýbrž zamířil k největšímu rivalovi do River Plate, jemuž pomohl ke dvěma prvenstvím v lize.
Po skončení hráčské kariéry se začal věnovat skautingu a vyhledávání mladých talentů. A v této činnosti se stal expertem. Jeho nejzářivějším objevem se nestal nikdo menší než Lionel Messi.
9. Jorge Higuaín
Boca Juniors: 1986 až 1987
River Plate: 1988 až 1991
Příjmení Higuaín proslavil v posledních letech útočník Gonzalo, který je hráčem Juventusu a v jarní části minulé sezony hostoval v Chelsea. Na začátku kariéry hrával v klubu River Plate, v němž na přelomu 80. a 90. let minulého století působil také jeho otec Jorge a strávil v něm nejdelší část kariéry. Na rozdíl od syna hrál ale na postu stopera. Ještě dříve však dvě sezony nastupoval v barvách městského rivala. Když Bocu v roce 1987 opustil, neodešel však přímo ke konkurenci, ale odehrál jednu sezonu v italské Brescii.
8. Oscar Víctor Trossero
Boca Juniors: 1972 až 1973
River Plate: 1982 až 1983
Pouhých třicet let nadělil osud útočníkovi Víctoru Trosserovi. Profesionální kariéru odstartoval v klubu Boca Juniors a v roce 1978 se přesunul do Evropy, kde v barvách Nantes vyhrál Francouzský pohár i Ligue 1. Zahrál si také v Monaku a Montpellier, načež se v roce 1982 vrátil do vlasti, kde se upsal celku River Plate. Jeho angažmá skončilo tragicky – 12. října 1983 zemřel následkem mozkového aneurysma v šatně po utkání s Rosariem.
7. Julio Jorge Olarticoechea
River Plate: 1981 až 1984
Boca Juniors: 1985 až 1986
Když vyhráli Argentinci v roce 1986 titul na mistrovství světa v Mexiku, byl u toho také Julio Jorge Olarticoechea. Subtilní obránce byl v té době hráčem celku Boca Juniors, kam zamířil v roce 1985 po čtyřletém působení v barvách městského rivala River Plate, s nímž dokázal jedenkrát vybojovat prvenství v domácí ligové soutěži. Zahrál si také na světovém šampionátu v roce 1990 a celkem nastřádal 32 startů v argentinské reprezentaci.
6. Carlos Daniel Tapia
River Plate: 1980 až 1984
Boca Juniors: 1985 až 1987, 1988 až 1989, 1990 až 1995
Stejně jako Julio Jorge Olarticoechea prošel ofenzivní záložník Carlos Daniel Tapia oběma nejslavnějšími kluby z Buenos Aires. A stejně jako on byl také u toho, když Argentinci v roce 1986 vybojovali v Mexiku titul mistrů světa.
Tapia odstartoval kariéru v River Plate, ale po pěti letech z klubu odešel k největšímu rivalovi. Pak se do Bocy Juniors ještě dvakrát vrátil z jiných štací a nakonec v klubu v roce 1994 ukončil kariéru. Dvakrát mu pomohl k mistrovskému titulu.
5. Hugo Orlando Gatti
River Plate: 1964 až 1968
Boca Juniors: 1976 až 1988
Dostal přezdívku „El Loco“ neboli „Šílenec“. Brankář Hugo Gatti odstartoval bohatou a úspěšnou kariéru v roce 1962 v klubu Atlético Atlanta, odkud po dvou letech odešel do River Plate. Strávil tam čtyři sezony, ale největší úspěchy na něho čekaly až poté, co v roce 1976 zamířil do Bocy Juniors. V barvách tohoto klubu zvedl třikrát nad hlavu pohár pro argentinského šampiona, dvakrát triumfoval v Copa Libertadores a jednou vyhrál Interkontinentální pohár. V roce 1982 získal ocenění pro nejlepšího argentinského fotbalistu roku - to mu bylo 38 let. Kariéru uzavřel v roce 1988 ve 44 letech.
Gatti byl předobrazem Manuela Neuera – často opouštěl pokutové území a zapojoval se jako další hráč do hry v obraně, ale někdy i v útoku. Na rozdíl od většiny gólmanů té doby velmi rád hrál nohama. Vynikající byl také v lapání penalt. V anketě Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků byl zařazen mezi tři nejlepší argentinské brankáře všech dob.
4. Alberto César Tarantini
Boca Juniors: 1973 až 1977
River Plate: 1980 až 1983
Alberto Tarantini patřil do argentinského celku, který v roce 1978 vyválčil na domácím světovém šampionátu titul mistrů světa. Kariéru odstartoval v roce 1973 celku Boca Juniors, kde působil do roku 1977 a pomohl k triumfu v Copa Libertadores a dvěma titulům v domácí lize.
Následně se dostal s klubem do sporu kvůli nové smlouvě a po mistrovství světa zamířil do Birminghamu. V Anglii se ale prezentoval hlavně nedisciplinovanou hrou a nepovedené angažmá vyvrcholilo, když v jednom utkání napadl fanouška. Po jediné sezoně na ostrovech se vrátil do Jižní Ameriky a mezi lety 1980 až 1983 působil v River Plate. S klubem vyhrál dvakrát mistrovský titul a vrátil se zpět do Evropy. Hrál rok v Bastii a pak čtyři sezony v Toulouse.
3. Oscar Alfredo Ruggeri
Boca Juniors: 1980 až 1985
River Plate: 1985 až 1988
Jedenáct let byl obránce Oscar Ruggeri nepostradatelnou součástí argentinského národního týmu, jemuž v roce 1986 pomohl v Mexiku k titulu mistrů světa. Vynikající hlavičkář získal také ocenění pro nejlepšího argentinského fotbalistu roku 1991, třikrát vyhrál domácí nejvyšší soutěž, z toho jednou v dresu celku Boca Juniors a jednou v River Plate, je také španělským šampionem s Realem Madrid, zvedl nad hlavu trofej pro vítěze Copa Libertadores, dvakrát triumfoval s reprezentací na mistrovství Jižní Ameriky a ve vitrínách má ještě řadu dalších cen.
Profesionální kariéru odstartoval v roce 1980 jako odchovanec Bocy Juniors, po pěti letech ale zamířil k největšímu městskému rivalovi do River Plate, kde působil tři roky. Dodnes je považován za jednoho z nejlepších argentinských beků všech dob.
2. Claudio Caniggia
River Plate: 1985 až 1988
Boca Juniors: 1995 až 1999
Claudio Caniggia byl rychlým a fyzicky skvěle disponovaným útočníkem, který si zahrál na třech světových šampionátech. Kromě mimořádných střeleckých schopností byl obdařen i fotbalovou kreativitou a připravoval spoustu šancí pro spoluhráče.
Profesionální kariéru odstartoval v roce 1985 v River Plate, kde vybojoval titul šampiona a vyhrál Copa Libertadores. Po třech letech se vydal do Evropy. Hrál ve Veroně, v Bergamu a AS Řím italskou Serii A, pak působil jednu sezonu v Benfice Lisabon a v roce 1995 se vrátil do vlasti, kde se upsal klubu Boca Juniors. Po třech letech opět zamířil do Evropy. Přes Atalantu Bergamo se dostal do Skotska, kde hrál za Dundee United a Glasgow Rangers s nimiž vybojoval mistrovský titul i vítězství v tamním Poháru.
1. Gabriel Omar Batistuta
River Plate: 1989 až 1990
Boca Juniors: 1990 až 1991
Útočník Gabriel Batistuta byl dlouhá léta nejlepším střelcem v historii argentinské reprezentace. Až poměrně nedávno jeho 54 branek v národním týmu překonal Lionel Messi.
Rychlý hráč s obrovským citem na gólové situace byl poctivým dříčem a jedním z nejkomplexnějších fotbalistů své generace. Proslul excelentní technikou, skvělým pohybem bez míče i silou v hlavičkových soubojích. Góly střílel oběma nohama z jakéhokoli místa na hřišti. Dokázal perfektně číst hru a předvídal, co se na hřišti stane v příštích vteřinách, takže byl téměř vždycky o krok před soupeřovými obránci. Navíc byl považován za vzor fair-play chování.
Zvěčnělí bohové. 6 fotbalistů, kteří se dočkali odhalení vlastní sochy v nejmladším věku
Diego Maradona o něm prohlásil, že by nejlepším útočníkem, jakého kdy viděl hrát. Naneštěstí byl poměrně náchylný ke zraněním, což dost zásadně poznamenalo, a nakonec i zkrátilo, jeho fotbalovou kariéru. I tak ale během ní stačil získat cenu pro nejlepšího argentinského hráče roku (1998), vyhrát italskou Serii A (AS Řím - 2001) i tamní pohár (Fiorentina - 1996), dvakrát triumfovat na mistrovství Jižní Ameriky (1991 a 1993) a zahrál si v barvách obou největších rivalů z Buenos Aires, přičemž v River Plate pomohl v roce 1990 k zisku mistrovského titulu.