Kde vybít svoji energii a zajistit si záplavu endorfinů v krvi? Cesty ke stavu uspokojení jsou u každého člověka různé.
Závisí na povaze a zájmech. Co jednoho nadchne a bude považovat za parádní adrenalin, může jiného nudit. Univerzální recept na to, jak se zabavit a získat smysl života, motor, který člověka táhne dál, neexistuje. Ovšem sportování může být jednou z mnoha cest, jak zvládat život snadněji a s větší radostí a zažít pocit naplněnosti.
Pohyb je člověku vlastní už od nepaměti. Už v pravěku byl nucen utíkat, aby si zachránil život, překonávat různé překážky v přírodě, aby přežil. Kdo neměl potřebnou fyzičku, měl minimální šanci dožít se vysokého věku. Naopak trénovaný svalnatec byl ve výhodě. Pokud na něj někdo zaútočil, a on dospěl k názoru, že má převahu, pustil se s ním do boje. Měl reálnou šanci zvítězit. V opačném případě, kdy si nebyl jist, že soupeře překoná, mohl utéct. Nikdo mu nic nevyčítal, šlo přece o život. Zkrátka pohyb byl nezbytný, stal se otázkou přežití. Jenže jak dějiny běžely, nutnost pohybu klesala. Lidem už nehrozilo tolik nebezpečí jako dříve. Postupně si podmaňovali přírodu, která jim začala sloužit. Počet živočichů, kteří jim v přírodě mohl ublížit, klesal, nebo s nimi dokázali vypořádat lépe, než dříve. Dokázali si totiž vyrobit dokonalé zbraně, s nimiž útok odvrátili. Už nebylo nutné utíkat.
Menší výdej přináší tloustnutí
S poklesem nebezpečí, které na člověka ve světě číhalo, lidé zpohodlněli. Nemuseli už se den co den starat o holý život. Mohli si postupně dopřát i určitou dávku luxusu. Žít v pohodlných vytápěných domech, mít k dispozici rozsáhlý komfort v oblasti hygieny, teplou vodu. Fyzický trénink už nebyl nezbytný. Větší jistota a pohodlnost se samozřejmě začala velice negativně podepisovat na zdraví lidí. Nutnost bojovat o svoji existenci v prvních dobách lidstva totiž přinášela mnohá pozitiva. Člověk veškerou energii přijatou v potravě ve velmi krátkém čase znovu vydal, například když musel ve chvíli přímého ohrožení utíkat před nepřítelem. Neměl proto vůbec prostor vytvářet si jakékoli tukové zásoby. Byl štíhlý, měl vypracované svaly. Když ale pominula nutnost utíkat, bránit se, jeho svaly zahálely, přestaly být trénované. Zlenivěly. A protože člověk začal mít dostatek potravy a vydával méně energie, tloustl. V posledních desítkách let se tento trend objevuje i u dětí. Dětská obezita začíná být vážným problémem. Nastává čas zamyslet se nad tím, jak získat děti pro přirozený pohyb. Ukázat jim, že je radost vybít energii hrou na hřišti a jde o mnohem adrenalinovější zábavu než se z nudy přecpávat sladkostmi.
Cesta naplnění nevede přes plný žaludek
Ovšem je třeba říci, že to není vina dětí. Naši potomci většinou dělají to, co okoukají od nás dospělých. Pokud se my dospělí nehýbeme a přecpáváme se, naše děti si budou myslet, že jde o ten správný životní styl a budou ho podvědomě napodobovat. My dospělí bychom se proto měli zamyslet nad tím, co nám v životě dělá radost. Vychutnejte si třeba okamžiky, jaké nabízí hraní her. Základ je naučit se hrát si, ponechat si vnitřní hravé dítě v sobě. S ním budeme mnohem snáze čelit problémům okolního světa. Nesmíme se zapomenout hýbat, protože si tím vyčistíme hlavu. Sport dnes už není nutností, ale zábavou, která nám zpříjemní život. Vybijeme s jeho pomocí přebytečnou energii, odbouráme stres. Když naše děti uvidí, že si dokážeme hrát, umíme si život příjemně užít a vychutnat, pochopí, že cesty k naplnění nevedou přes plný žaludek. Začnou nevědomky opakovat naše vzory a tím budou i ony šťastnější. Nebudou si otravovat život zbytečnými problémy a budou se dívat na svět s nadhledem.