Přesně před 31 lety (15. prosince 1992) začal v Moskvě 25. ročník tradičního turnaje Cena Izvestijí. Čím byl pro náš hokej zvláštní? Jednalo se o derniéru federální hokejové reprezentace.
Zatímco fotbalisté ještě dohrávali kvalifikaci na mistrovství světa 1994, hokejisté se měli po tomto turnaji rozejít a pokračovat dál zvlášť. Slováci začali cestu ze skupiny C1 mezi elitu, Češi měli na programu zkrácenou přípravu na světový šampionát v Německu.
Trenér Ivan Hlinka rozhodně neměl lehkou pozici, protože slovenští hráči nemuseli ve všech případech mít motivaci na tomto turnaji hrát. Nakonec jeli čtyři - Varholík, Sekeráš, Karabín a Jánoš, vesměs nepříliš mezinárodně ostřílení hráči.
Karabín hrál v utkání s Kanadou v národním týmu vůbec poprvé, stejně jako z Čechů Jaroslav Nedvěd a Tomáš Kapusta. Ten dal v utkání dva góly, ve zbytku turnaje přidal ještě jeden a v národním týmu se udržel až do šampionátu (zahrál si i na olympiádě v Lillehammeru).
Relativně novou tváří byl například Dopita, do té doby hrál v národním dresu jen šestkrát. Jeho nejslavnější momenty měly teprve přijít. Jinak byli v týmu ostřílení veteráni – gólman Bříza, obránce Kadlec, Procházka, Ščerban či útočníci Rosol, Kučera, Kašťák.
A jak derniéra československé reprezentace dopadla? Po remíze s Kanadou (4:4) porazili Čechoslováci první výběr Ruska 4:2, Švýcarsko 7:2 a skupinu A vyhráli. Ve finále pak nastoupili proti „druhému“ Rusku, jediný gól vstřelil Horák a soupeř zvítězil 2:1.
U loučení byla tato sestava: Bříza – Drahomír Kadlec, Ščerban, Holaň. František Procházka, Jaroslav Nedvěd, Sekeráš – Rosol, Kapusta, Kašťák, Horák, Rob, Ryšánek, Karabín, Kořínek, Jánoš, Čaloun, Dopita, Žemlička. Na lavičce stála dvojice Hlinka – Neveselý.
Tři dny před Štědrým dnem roku 1992 se tak uzavřela bohatá historie společné československé hokejové reprezentace. Od té doby proti sobě nastupují Češi a Slováci jako soupeři a díky společné minulosti mají jejich vzájemné zápasy neopakovatelný náboj.
Foto: Profimedia.cz