V polovině devadesátých let měl našlápnuto k hvězdné kariéře. Leč, člověk míní, (hokejový) osud mění.
V kladenském dresu debutoval Otakar Vejvoda v sezoně 1990/91, ze začátku o sobě nedával tolik znát, ale v ročníku 1993/94 začal hrát s Pavlem Paterou a bodově explodoval, měl průměr bod na zápas. O sezonu později se k nim postavil Martin Procházka a zrodila se slavná „Blue line“. Kladno hrálo dvakrát semifinále a hbitého útočníka si pochopitelně všiml i trenér národního týmu Luděk Bukač.
Vejvoda hrál poprvé v národním týmu v prosinci roku 1994 na Ceně Izvestijí, kde hned vstřelil dvě branky. Kladenské trio hrálo samozřejmě spolu a tak už to zůstalo až do světového šampionátu. V něm Češi ve čtvrtfinále přemohli silné Rusy 2:0, jeden z gólů vsítil právě Vejvoda. Pak ale přišly dvě prohry, čtvrté místo se nicméně po blamáži z předchozího roku bralo jako úspěch.
O rok později už Češi brali zlato a „Blue line“ uchvátila hokejový svět. Kladenské trio řádilo zejména v semifinále, kde urostlým americkým chasníkům nastřílelo čtyři branky z pěti, dvě z toho v jediném oslabení! Dvakrát se trefil Vejvoda, který byl také u zrodu zlomové Procházkovy branky ve finále s Kanadou. Stal se členem All-Star výběru turnaje a otevřelo se mu zahraniční angažmá.
Po kladenském trojlístku sáhl tehdy slovutný AIK Stockholm. Jenže... Zatímco Patera s Procházkou přechod zvládli, Vejvoda ne. Trápily ho ukrutné bolesti svalů.Příčinou možná byla pravděpodobně nevhodně zvolená tréninková strategie. To už dnes těžko někdo zjistí přesně. První sezonu to ještě šlo, druhou už ne.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
S národním mužstvem si zahrál naposledy v listopadu 1996, od té doby v „Blue line“ musel nastupovat jiný útočník. V lednu 1998 odehrál poslední zápas kariéry. Další pokusy o návrat nevyšly a Vejvoda se posléze stáhl do ústraní. Zdraví ho zradilo. Dodnes však zůstává jedním z hokejistů, kteří se i za relativně krátkou dobu dokázali pevně usadit v srdcích fanoušků.
Foto: Profimedia.cz