Pro nezasvěcené – australský fotbal vypadá jako mix ragby, řeckořímského zápasu a Armagedonu. Hraje se s šišatým míčem jako jeho americký bratříček, ale o šišku v něm ani moc nejde. Na první pohled je jasné, že nejdůležitější věcí v této hře je rozdrtit protihráče na kaši.
Australský fotbal je hodně tvrdý sport, při němž není nouze o zranění. Jenže jak zjistili vědci, důvodem není brutalita fotbalistů, ale tvrdost půdy, na které se hraje.
Podle informace z Medical Journal of Australia by rozumné stříkání hřiště mohlo dramaticky snížit počet vážných poranění kolenních vazů. Výzkumníci shromáždili údaje o počasí za několik let, vzali si k ruce rozpis zápasů australského fotbalu, seznam zraněných hráčů a zjistili, že nejvíc zranění se vyskytovalo v období, kdy málo pršelo a půda byla tvrdá.
Vědci na základě statistik soudí, že stačilo málo a poměrně velké procento hráčů by nemuselo na operaci, pokud by majitelé klubů v období sucha pravidelně a vydatně zavlažovali hrací plochu. Podle výzkumníků kombinace sportovní obuvi, která je konstruována tak, aby co nejméně klouzala, a suché tvrdé zeminy, vytváří mimořádně velký třecí odpor. A to je příčina vážných zranění.
Podobnou zkušenost udělali také v Anglii. Když přesunuli část zimní ragbyové sezony, kdy je půda mokrá a bahnitá, do letních měsíců, kdy je suchá a tvrdá, počet vážných zranění vzrostl.
To je ovšem rána všem českým fotbalovým „odborníkům“, kteří doporučují , aby se tuzemské fotbalové soutěže hrály systémem jaro-podzim, čímž by se termínová listina vyhnula zimnímu období. Pravda, diváci by nemrzli na neútulných tribunách a nejspíš by to ocenili, ale felčaři by nestačili asi transplantovat štěpy do kolen zraněných hráčů...
Foto: Profimedia.cz