Až do včerejška existovalo pár věcí, na které se člověk mohl spolehnout. Třeba že nám vláda (jedno zda pravicová, či levicová) bude dál zvedat daně. Nebo že fotbalový Manchester United vede kouč Alex Ferguson. Teď už nám zůstaly jenom ty daně.
Od doby, kdy jako pětačtyřicetiletý přišel na Old Trafford, odkoučoval téměř 1500 zápasů a jeho vlasy nabyly ocelově šedého odstínu. Asi není třeba vyjmenovávat úspěchy legendárního skotského trenéra. Jejich předlouhou řadu vám vyplivne každý internetový vyhledávač.
Daleko pozoruhodnější než trofeje, které dokázal s Rudými ďábly během 27 sezon dobýt, je styl jeho práce, osobnost, charisma, trenérská intuice. Od roku 1986, kdy přišel do Manchesteru, se fotbal zásadně změnil. Šéfkuchař Ferguson však vařil pořád podle stejného receptu, jen tu a tam přidal špetku překvapivého koření. A ono to, světe div se, neustále chutnalo. Dokonce snad díky letitým zkušenostem kuchtil čím dál lépe.
Je to zvláštní věc. Neustále někam odcházíme, za čímsi se honíme, po něčem prahneme a cosi nového zkoušíme, zatímco druzí zůstávají a dál dělají, co dělali vždycky. A když se vrátíme a trochu se zklidníme, překvapí nás – ale možná i potěší a uklidní – že tu pořád ještě jsou, že stále existuje někdo, kdo stráví život na tomtéž nevelkém prostoru a nepociťuje žádnou touhu ho opustit. Přesně to je případ Alexe Fergusona a jeho více než čtvrt století dlouhého angažmá v Manchesteru United.
Těžko existuje ve fotbalové historii trenér, který by čněl nad ostatními tak vysoko. Jeho nástupce (či nástupci) to budou mít na Old Trafford nesmírně těžké. Vždycky tu bude etalon, podle kterého budou měřeny jejich skutky a výsledky. Kdo tuhle práci vezme po siru Alexovi, musí mít sebevražedné sklony. Rozhodně mu není co závidět. Běžný smrtelník se přece nemůže srovnávat s bohem…
Foto: Profimedia.cz