Alex Ferguson s Davidem Moyesem. Jeden se zapsal do historie klubu jako jeho největší legenda, druhý se stal nejnenáviděnějším koučem v dějinách. (Foto: Profimedia.cz)
Jak se vůbec mohl David Moyes dostat k funkci trenéra Manchesteru United? Je to příběh jako ze scénáře špatného hollywoodského filmu. Moyes pro portál The Telegraph prozradil, jak to všechno proběhlo.
Když byl loni v dubnu s manželkou na nákupech, zazvonil mu telefon.
„Kde jsi?“ ozval se ve sluchátku hlas Alexe Fergusona.
„Jsem se svou ženou,“ odpověděl Moyes.
„Můžeš přijet ke mně domů?“ zeptal se legendární manažer, ale spíše než otázka to byl rozkaz.
Tehdejší kouč Evertonu přemítal, co mu může jeho skotský krajan chtít. Nakonec vydedukoval, že chce, aby si vzal do Evertonu na hostování některého z hráčů Manchesteru, nebo hodlá koupit někoho z jeho týmu.
Moyes byl nervózní. Měl na sobě tričko a džíny. „Nikdy bych nejel na schůzku se sirem Alexem v takovém oblečení,“ prohlásil, ale Ferguson jeho ležérní outfit ignoroval a přešel hned k věci.
„Odcházím do důchodu. Budeš příštím manažerem Manchesteru United,“ oznámil stroze.
„Krve by se ve mně nedořezal. Neměl jsem šanci říct ne,“ vzpomínal na zlomový moment ve svém životě Moyes.
Z historky vyplývá, že nástupce Alexe Fergusona neměl od první chvíle věci pod kontrolou. Jako by tato předehra předznamenala to, co se s Moyesem a Manchesterem United od té doby děje.
Katastrofální sezona
Vrcholem zoufalství byla domácí porážka v městském derby s Manchesterem City, které se hrálo minulý týden. Moyes vymyslel taktický systém, s jehož pomocí měli Red Devils vzdorovat ofenzivní síle Citizens. Zápas měl být poslední šancí, jak si v domácí soutěži zachránit aspoň část hrdosti ve zpackané sezoně. Nevyšlo to.
Hostující tým měl po 25 vteřinách hry čtyři hráče v pokutovém území domácích, v 35. sekundě vystřelil poprvé na branku David Silva, o šest vteřin později střílel podruhé Samir Nasri a ve 43. sekundě dal první gól Edin Džeko. Byla to nejrychlejší branka hostujícího týmu na Old Trafford v historii klubu. Zápas skončil výhrou City 3:0.
Aktuální sezona se zapíše do dějin Manchesteru United hanebným písmem ještě z jednoho důvodu. Tým poprvé v historii prohrál oba ligové zápasy se svými největšími rivaly – Manchesterem City a Liverpoolem. Že se mužstvo poprvé po 19 letech neprobojuje do příštího ročníku Ligy mistrů, je už také skoro jisté.
Fergusonova volba
Ale vraťme se zpět v čase. Několik týdnů po scéně, která se odehrála v jeho domě, stál Alex Ferguson na Old Trafford se svou třináctou trofejí pro vítěze Premier League a koupal se v nadšeném aplausu fanoušků. Vzal si mikrofon a vydal svůj poslední povel: „Vaším úkolem je nyní podporovat nového manažera.“
Jmenování Davida Moyese vyvolalo ve fotbalovém světě vlnu nefalšovaného překvapení, ale nakonec to experti i fanoušci vzali asi takto: „Vzhledem k tomu, že Ferguson „nikdy nedělal chyby“, jeho rozhodnutí má určitě nějaký hlubší, skrytý smysl. Sir Alex je přece starý lišák a nejlépe ví, co Manchester United potřebuje. Mužstvo je strojem na trofeje, nepotřebuje nic učit, stačí jen pokračovat v tom, co už mistrně ovládá.“
Všechno, co bylo podle Fergusonova mínění potřeba, byl důvěryhodný trenér, který bude respektovat hodnoty, nechá tuhle mašinu na úspěchy vesele šlapat dál a nebude nijak zvlášť zasahovat do přirozeného řádu, jaký Velký šéf během více než 26 let v klubu nastolil. Zkrátka muž, jenž pochopí, že slouží něčemu většímu, než je on sám. A tím správným chlapíkem byl v očích sira Alexe David Moyes.
Ferguson opravdu věřil, že Moyesovi předává jeden z nejlepších a nejkonsolidovanějších týmů na světě. Prohlašoval, že mužstvo má potenciál, aby v příštích letech bojovalo opět o nejcennější trofeje. Z klubu odcházel také patřičně hrdý na propracovaný systém výchovy mladých hráčů, který v něm zavedl.
Jak se záhy po jeho odchodu ukázalo, neměl pravdu. Řečeno slovy IT specialistů – hardware zůstal, ale software, který to všechno řídil a Ferguson jej nosil v hlavě, najednou zmizel.
Tvrdý alibista Moyes
První významnou iniciativou Davida Moyese bylo propuštění tréninkových specialistů, s nimiž dlouhá léta spolupracoval jeho předchůdce. Místo nich „nainstaloval“ na Old Trafford vlastní stafáž, kterou si přivedl z Evertonu.
I když na to možná nevypadá, Moyes má pověst tvrdého trenéra. Předsezónní příprava v jeho podání bývá tak tvrdá, že hráči zvrací.
Podle Phila Nevilla, který hrával pod Moyesem v Evertonu, například nechával hráče sprintovat na sto a třísetmetrových tratích, mezi nimiž jen stěží popadali dech. „Ve chvíli, kdy sprintujete na osmém úseku, cítíte že máte nohy jako z želé a plíce vám hoří. A trenér se prostě jen směje tomu, že jste na pokraji kolapsu,“ uvedl Neville.
Moyesova trenérská filozofie je založena na sto let staré „moudrosti“, která říká, že „co tě nezabije, to tě posílí.“ Dnes už málokterý kouč věří tomu, že nechat běhat hráče tak dlouho, než začnou zvracet, je tím nejlepším způsobem, jak zlepšit jejich kondici. Moderní fotbal je založen na dynamice a brutální vytrvalostní běhy mohou nadělat víc škody než užitku.
Hráčům United, kteří byli zvyklí na úplně jiné metody, se samozřejmě nový přístup moc nezamlouval. Útočník Wayne Rooney či obránce Rio Ferdinand už před startem sezony tvrdili, že intenzita tréninků byla vražedná. „Přetrénovanost“ se negativně podepsala například i na ostrostřelci Robinu van Persiem, jemuž se vrátily problémy se zraněním a polovinu sezony promarodil.
Kde jsou výsledky?
Fanoušky Manchesteru United samozřejmě nezajímalo, co Moyes provádí svým svěřencům během tréninků. Zajímaly je výsledky. Zpočátku se drželi Fergusonova doporučení a skutečně podporovali nového kouče i ve chvílích, kdy se týmu nedařilo.
Jenže Moyes si do Manchesteru přinesl návyky z Evertonu, kde neměl tak talentované a špičkové fotbalisty. Jeho bývalé mužstvo sázelo na bojovnost, defenzivní taktiku a soudržnost. Jako by nepochopil, že United je mnohem ambicioznější a ofenzivnější celek.
Zděšení příznivci Red Devils si začali postupem času uvědomovat, že jejich hvězdami nabité mužstvo stále víc připomíná Everton. Dokonce i počet získaných bodů, vstřelených a obdržených branek, procento držení míče či počet střel na branku v podání United se moc neliší od statistik Evertonu v dané části loňské sezony.
Kecy, kecy, kecy
Když na tiskových konferencích přijdou po porážkách nepříjemné dotazy novinářů, odbývá je Moyes jednou frází za druhou.
„Beru zodpovědnost na sebe. Je to můj tým a musíme hrát lépe.“
„Nehráli jsme na úrovni, jaké je tým schopen.“
„Musíme se víc snažit, abychom si vylepšili postavení v tabulce.“
„Jsme teprve na začátku. Před námi je velmi dlouhá cesta a nějaký čas bude trvat, než si všechno sedne, jak má.“
Bla, bla, bla, bla.
Je to podobné, jako by Winston Churchill nesliboval „krev, pot a slzy“, ale řekl něco jako „doufám, že budeme tvrdě pracovat, abychom panu Hitlerovi co nejvíce znepříjemnili život.“
Oblíbenými Moyesovými slovy jsou výrazy „snad“ a doufám.“ Jako by už předem připouštěl možnost selhání…
Drobná paralela by tu (ne)byla
Argumenty ve prospěch setrvání Davida Moyese na Old Trafford se smrskly na jediný, který je založený na analogii s Alexem Fergusonem, jenž také během prvních čtyř let v klubu nezískal jedinou trofej. Kdo by ale chtěl sledovat dalších pár roků trápení pod Moyesovým vedením?
Paralela však není příliš vypovídající. Když nastupoval v polovině osmdesátých let minulého století na Old Trafford Ferguson, hrálo mužstvo před 50 tisíci fanoušky na domácím stadionu. Dnešní zápasy sledují živě desítky milionů diváků na celé planetě a půl hodiny po selhání týmu jsou sociální sítě zaplaveny vtipnými glosami a sarkastickými fotomontážemi. Rychlá komunikace fanoušků znamená okamžitou reakci a protireakci. Sociální média změnila svět. Včetně toho fotbalového.
Zvýšená interakce s fanoušky samozřejmě ovlivňuje i klub a rozhodování vedoucích představitelů o jeho dalším směřování. V roce 1980 mohl jít předseda představenstva United Martin Edwards po špatném zápase domů a pokud se neobtěžovat podívat příští den do novin, už o porážce nic neslyšel. V roce 2014 je situace úplně jiná.
Trenér dnes musí uspět rychle, jinak přijde na jeho místo někdo jiný. Manažer bohatého velkoklubu nemá čas na to, aby získával důvěru a respekt mužstva nebo fanoušků. Ve chvíli, kdy podepíše smlouvu, čekají se od něho vítězství, úspěchy, trofeje. V tomto ohledu je angažmá Davida Moyese v Manchesteru United naprostým propadákem.
Zmýlená (ne)platí
Je překvapující, že se neomylný Alex Ferguson ve svém nástupci tak krutě zmýlil. Snad uvěřil tomu, že kořeny jeho vlastních úspěchů spočívají v pevných skotských hodnotách a poctivé dělnické etice. Možná, že když se podíval na Moyese, svého skotského krajana, viděl některé z vlastností, které obdivoval sám na sobě.
Ve své autobiografii nazvané Managing My Life Ferguson píše: „Kotvou mého života je věrnost.“ Ale když se na sira Alexe ptali novináři Roye Keana, jednoho z největších hráčů, kteří kdy pod velkým koučem na Old Trafford hráli a jehož Ferguson z klubu vyhnal, charakterizoval ho jiným slovem – nemilosrdný.
Řízení Manchesteru United není prací pro slabé povahy. Manažer nese naděje stovek milionů fanoušků na celém světě. Nemusí být nutně tvrdý, chytrý, manipulativní, nemilosrdný či velikášský, aby složil a stmelil silný tým, vtiskl mu vítězného ducha a vedl jej od úspěchu k úspěchu, ale když má tyto vlastnosti, dost podstatně to pomáhá, o čemž svědčí třeba případ Josého Mourinha.
Odpověď na otázku z titulku tohoto článku tedy není jednoznačná. Za kolaps Manchesteru United může Alex Ferguson, protože bezpochyby vybral špatného muže, i David Moyes, který nedokázal překročit svůj stín.
Otázkou nyní zůstává, zda vlastníci klubu stávajícího manažera ještě podrží, nebo ho nechají padnout. Moyese by však na Old Trafford nejspíš udržel už jen zázrak. Třeba v podobě vítězství v Lize mistrů. Tomu ale asi nevěří ani ti největší snílci a optimisté…