V důležitých sportovních bitvách nehraje zásadní roli jen fyzická připravenost a technické dovednosti aktérů, ale také psychická odolnost. Brazilský kouč Felipe Scolari si to dobře uvědomuje.
Kdo lépe zvládne emoce před důležitým utkáním a během něj, má napůl vyhráno. I proto mají brazilské fotbalové hvězdy před pátečním čtvrtfinálovým duelem proti Kolumbii v práci psychologové.
„Náš problém je v tom, že máme mladý tým. Ale v takovém zápase jako je čtvrtfinále budou i ti nejzkušenější hráči cítit obrovský tlak,“ uvedl trenér Felipe Scolari.
Že to s mentálním stavem jeho svěřenců není úplně ideální, potvrdil osmifinálový duel proti Chile, z něhož Brazilci prošli do další fáze vyřazovacích bojů až po nervydrásajícím penaltovém rozstřelu. Na hřišti pak skoro všichni hráči brečeli nebo se ostošest modlili k nadpřirozené moci a děkovali za darované vítězství. Někteří, jako třeba Neymar nebo Thiago Silva, ronili slzy už před zápasem či při hymně. To moc nesvědčí o vyrovnané psychice týmu, který si má suverénně urvat titul mistra světa.
Scolari tedy přivolal na pomoc psycholožku Reginu Brandaovou a dvě její kolegyně, které mají z brazilských ufňukánků udělat sebevědomé chlapy. Domácí fotbalisté jsou pod enormním tlakem. Celá země si totiž v médiích neustále připomíná šampionát z roku 1950, kdy Kanárci na domácí půdě skončili pod vrcholem. Tehdy z toho byla národní tragédie a stejné by to bylo nejspíš i tentokrát.
Hráči jsou vystresovaní z všeobecného očekávání, což generuje potoky slz a blokuje jejich energii a kreativitu. A přesně tyto atributy budou v pátek v utkání s Kolumbií zoufale potřebovat.
„Každý z hráčů bude mít individuální sezení s odborníkem. Lidé od nás očekávají vítězství, proto jsem se obrátil na psychology,“ přiznal Scolari. Psycholožky provedou po osobních pohovorech i skupinovou terapii celého týmu. Úkolem je odstranit zbytečnou přecitlivělost na negativní události, například na udělení žluté karty.
Emocionální křehkost však mají Brazilci zakódovanou v DNA. Slzy roní často a nejspíš i rádi. Ať už jde o triumf, nebo o tragédii.
Vzpomeňme třeba na ikonický obrázek plačícího Ronalda na lavičce Olympijského stadionu, když jeho Inter Milán prohrál v roce 2002 v posledním kole Serie A souboj o italský titul. Nebo si třeba vybavte slzy zlatého olympijského plavce Césara Filha či pláč Rubense Barrichella po prvním vítězství ve Formuli 1 ve voze Ferrari. Potoky slz ronil i Felipe Massa poté, co prohrál na domácí trati v Sao Paulu před diváky, kteří ho milují.
Co z toho vyplývá? Že Brazilci budou plakat tak jako tak a žádný psycholog na tom nic moc nezmění. Buď to budou slzy smutku po předčasném vyřazení, nebo budou brečet štěstím, když vyhrají titul mistrů světa. Nechme se překvapit…
Foto: Profimedia.cz